 | Poslední dobou se o tom docela hodně píše. Že se Češi zavírají do bezpečí svých sociálních bublin (komfortních zón, chcete-li) a nepouštějí si k tělu žádné názory, které odporují jejich pohledu na svět. Týká se to samozřejmě i světa blogů, protože právě na internetu se tento fenomén projevuje nejvýrazněji. Jak se k této otázce stavíte vy? Jste otevření i jiným pohledům na svět, než je ten váš? |
Tomuto tématu jsem se zde už několikrát věnoval, jako např. v článku ANKETA: Využili byste možnost vést si na blogu seznam blogů a věcí, které nesnášíte? V diskusi pod ním se přesně ukázal trend, který hýbe celým českým internetem: každý bloger sleduje výhradně své oblíbené blogy, s nimiž je jaksi naladěn na stejnou vlnu, a o výrazně odlišné blogy se nezajímá. Každý blog tak vytváří jakýsi svět sám pro sebe, se svým autorem a pravidelnými čtenáři, kam nikdo jiný nesmí.
Alespoň já se tomuto pocitu nemohu ubránit už dlouho - že se každý bloger a youtuber bezpečně zakonzervoval ve svém rybníčku, ve kterém je obklopen komfortním prostředím svých stálých obdivovatelů (kteří se vyselektovali mj. tím, že komentáře kritiků byly smazány), až se na takovém blogu skoro bojíte napsat nějaký komentář, pokud mezi tyto fanoušky nepatříte, nebo pokud nedejbože chcete napsat něco kritického.
V takovém případě totiž můžete čekat, že se na vás blogerovi fanoušci sesypou, a svého oblíbence budou bránit - pokud si náhodou dovolíte jeho nejnovější post kritizovat, protože vám - na rozdíl od nich - možná zase tak skvělý nepřipadá. (A protože přicházíte s pohledem člověka zvenčí, který blog nesleduje dlouhé roky jako jeho fanoušci, ale náhodou na něj zabloudil např. z Googlu nebo Facebooku, tudíž narušujete autorovu sociální bublinu).
Pokud přijde řeč na sociální bubliny, je samozřejmě jasné, že se jedná o ošemetné téma. Logicky asi málokdo sám na sebe přizná, že skutečně žije v sociální bublině, a nezajímají ho jiné názory, než ty jeho. Pokud už někdo v souvislosti se svou osobou používá obraty typu "do mé sociální bubliny se doneslo, že...", jedná se většinou o nadsázku, která pramení z toho, že dotyčný reflektuje naši omezenou informační a časovou kapacitu - není jednoduše v lidských silách mít přehled o všech možných názorech, zprávách a internetovém dění (stejně jako není možné mít v přátelích každého, i kdybychom tam skutečně chtěli mít i své názorové odpůrce - kupříkladu Facebook omezuje počet přátel na 5000, což je stejně daleko za hranicí toho, kolik lidí je možné reálně sledovat).
Něco jiného ale je, když se vědomě bráníme přísunu jakýchkoli názorů, které naši komfortní bublinu narušují. Mohli jsme to pozorovat například nedávno u článku blogerky Eli nazvaného U nedělního oběda o buranství, v němž kritizovala českého prezidenta a pod nímž se rozběhla zajímavá diskuze. Většina diskutujících dala autorce za pravdu, dvě blogerky se ale Zemana zastaly, na což reagoval anonymní diskutující příspěvkem, v němž vypsal konkrétní Zemanovy chyby, a chtěl na ně slyšet odpověď od Zemanových zastánkyň.
Výsledek? Jedna blogerka nereagovala vůbec a druhá se omezila na reakci, že to jsou všechny "nesmysly" a že se jedná o "štvavou kampaň českých novinářů, které platí Amerika". Tím diskuse skončila a proti sobě i nadále stojí dva tábory, bezpečně zakopané za svými hradbami - první nemůže Zemanovi přijít na jméno, druhý jeho jakoukoli kritiku odmítá. Kudy z této zákopové války vede cesta ven?
Tématu sociálních bublin se na svých blozích věnovalo více našich blogerů. Blogerka Mersmerize v článku Žijeme v internetové bublině? píše o tom, že lidé neumí na internetu pracovat s informacemi a přirozeně tíhnou k těm, které odpovídají jejich světonázoru. Současně vyzývá k tomu, aby lidi přistupovali k informacím na internetu obezřetně a nevěřili všemu, co na něm najdou.
Bloger Libor v článku Sociální bubliny píše o tom, že internet podle něj prohloubil názorové propasti mezi lidmi. Každý si sleduje své zdroje a zaštiťuje se jimi před opačnými názory, před nimiž strká hlavu do písku. V závěru článku reflektuje, že možná i on sám žije v sociální bublině, protože nedokáže pochopit jednání a myšlení některých lidí.
Zajímavý je rovněž článek blogerky Levianth Sociální bubliny, kde se problému věnuje z obecnější perspektivy. Tématu se věnovala rovněž blogerka Lúmenn v článku Můj život v bublině, v němž výslovně reflektuje, že v sociální bublině žije, a nejtvrdší srážku s realitou pro ni představují internetové diskuse.
Těm se věnuje i blogerka Winter v článku Jak přežít internetové diskuze, v němž píše, že je jí z diskuzí na nechvalně proslulých Novinkách vyloženě úzko, a vyzývá všechny, že nenávist není řešení.
Pokud byste čtení o sociálních blublinách stále neměli dost, mohu vám doporučit například výborný rozhovor se Zygmuntem Baumanem pro Technet, kvalitně zpracované články na Lidovky.cz Češi jsou v zajetí sociálních bublin. A bude hůř a Sociální bubliny? Společnost se rozděluje. Za desítky let můžeme mít problém, varuje sociolog Hartl, velkou pozornost si rovněž získal projekt serveru Lidovky.cz Češi v zajetí sociálních bublin, z poslední doby mě rovněž zaujala analýza průzkůmů veřejného mínění Zeman je prezidentem voličů ČSSD, KSČM a ANO. Vadí TOP 09 a Pirátům, a úplně nejnovější je tento skvělý text o rozdělené české společnosti: Rozdělená společnost. Je to velmi užitečné a poučné čtení, které stojí za to.
A shodou okolností jsem dnes na Facebooku narazil na tento obrázek, který mi v souvislosti s problematikou sociálních bublin přijde velmi výstižný. Zkuste se nad tím na chvíli zamyslet. A samozřejmě hlasujte v anketě a diskutujte v komentářích.
--
Čtěte také:
. Vies co to chce? Aby ludia pochopili co je to vedecke myslenie. Je to jeden so sposobov ako bulbiny praskat a otvarat krabicove myslenie. Vyborna knizka o tom je david kahneman: Myslenie rychle a pomale. Otvori to oci, nenadarmo dostal nobelovu cenu. Ale to by ludia museli zacat citat .... ach jo,
Maisha | 
I když si stojím za svým názorem, jiný názor samozřejmě ráda uvítám. Možná zjistím, že ten můj nemusí být zas až tak správný.