ROZHOVOR: Dubious cat

26. července 2016 v 8:00 | Standa |  Rozhovory
Čtěte rozhovor s blogerkou Dubious cat z blogu what-up.blog.cz. Pokud ji znáte, určitě vás potěší. A pokud ji neznáte, tak tím spíš byste si ho měli přečíst :)


Kolik ti je a odkud jsi?

Takový intimní otázky hned na začátku? Cožpak nevíš, že ptát se ženy na její věk je skoro trestné? No ale dobře, že jsi to ty. Většinu svého za 14 dní již pětadvacetiletého života jsem strávila ve městě, odkud pocházel král Jiří, jenž má v Praze i svoje náměstí. Poslední tři roky ale žiju v Praze, takže jsem taková ta typická pražská "náplava", která je hrdá na svůj nový domov a tráví volný čas pitím piva na Náplavce.

Jak by ses popsala jednou větou?

A může ta věta být jako od Jacka Kerouacka? Tak já to zkusím. Jsem lidská bytost ženského pohlaví, která má, díky bohu, všechny části těla, které má mít, i když některé jsou větší nebo menší než by se slušelo, ale to nevadí, protože jsem díky tomu zajímavá, možná pro někoho i krásná, ale to, čeho si na mně většina lidí cení je moje inteligence a smysl pro humor, originalita, troška zvráceného talentu a v poslední době až brutálně pozitivní přístup k životu. Kdybys po mně chtěl jen jedno slovo, mohla bych říct " ukecaná".

Co děláš za školu a co ráda děláš ve volném čase?

Když všechno půjde dobře, tak školu velmi brzy dodělám. Když jsem začala blogovat, studovala jsem velmi pochybný obor, který se jmenuje Jazyková a literární kultura - ten se mi podařilo absolvovat bez problémů, takže teď končím magisterské studium učitelství češtiny jako cizího jazyka na naší nejstarší univerzitě. Jestli ho ale opravdu skončím brzy a úspěšně, to je ve hvězdách. Souvisí to totiž s tvou druhou otázkou - co dělám ve svém volném čase? Bavím se. Moc. Měla bych být doma a věnovat svůj volný čas a pozornost diplomce, ale poslední půlrok jsem velmi společenským tvorem a ráda chodím s kamarády formovat postavu pivem. Když jsem náhodou doma, tak prokrastinuju s tužkou v ruce aplikací své zvrácenosti na papír. A nebo píšu blog, kde prezentuju to,co jsem právě zmínila. Nečekaně.

Jsi jedním z několika lidí, kteří se v poslední době vrátili ke svému blogu po velmi dlouhé tvůrčí pauze. Konkrétně ta tvoje trvala kolem 2,5 roku. Co stálo za tím, že jsi na svůj blog v říjnu 2013 přestala přispívat, a co tě k němu v březnu 2016 přivedlo zpátky?

Mohla bych to shrnout do jednoho slova - muž. Ale jelikož jsem to já, asi to trochu rozvedu. Když jsem začala blogovat, byla jsem trochu pošramocená bytost, která svoje lehounce depresivní stavy přetvářela v umění. Neměla jsem úplně štěstí v oblasti lásky. Jenže pak jsem se zamilovala a ta holka, která psala snad každý den a svěřovala se se svými myšlenkovými pochody "světu", kreslila komixy, psala hodně ujeté příběhy o Samohannovi zvaném Montanovi,... tak nějak vyrostla. Zkrotla. Byla to první opravdu velká láska, která byla naplněna. A já jsem začala mít pocit, že už nemůžu psát na blog jako dřív. Protože ten dotyčný o mém blogu věděl. A byl to ten typ člověka, který si hlídá soukromí, na sociálních sítích se moc neprojevoval, protože budoval kariéru. Nebylo by fér psát o něm a o tom, co jsme spolu prožívali. A navíc on se psaní taky věnoval, i profesně a já jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá ve srovnání s ním. Ale ten vztah po třech letech skončil. Když jsem se od něj stěhovala, probírala jsem se nějakými svými věcmi a našla jsem originály všech těch šílených komixů, které jsem tvořila pro blog. A uvědomila jsem si, že jsem se za ty tři roky hrozně změnila. Že jsem dřív byla fakt vtipná. A ani ne měsíc potom jsem někoho potkala a on mi řekl, že bych zase měla psát. A tak jsem 29.2. 2016 napsala první článek. A jsem to zase já. Pošahaná Kočka.

Tvůj blog what-up.blog.cz byl založen v říjnu 2010, takže už jsi slušný blogový pamětník. Když porovnáš tehdejší blogové časy se současností, v čem vidíš hlavní změnu?

No jo, byla jsem tenkrát ještě kotě. Myslím, že se změnilo hodně. To,že jsem ten blog psala tak dlouho, než jsem měla onu přestávku, měla na svědomí skupina lidí, se kterou jsem se náhodou díky blogování seznámila. Další blogoví pamětníci, kteří tenkrát četli můj blog vědí, o čem je řeč. Přišli jsme k sobě náhodou, navzájem se četli a reagovali na sebe, vymýšleli jsme různé soutěže a výzvy. Já jsem například tenkrát nakazila část blogu streptokočkami. A taky jsme se scházeli. Psát a číst blogy bylo jiné, když jsme se znali osobně. Někdy to mohlo vypadat jako v dobách, kdy existovaly různé umělecké skupiny a debatovaly o svých dílech. Hrozně ráda na to vzpomínám, ale už je to pryč. Možná právě pro to, jak někteří to psaní brali smrtelně vážně. Já se tím spíš bavila. Vždycky jsem si byla vědoma toho, že nejsem další Karel Čapek nebo alespoň Michal Viewegh. (Na literárních seminářích jsme jeho knihy vnímali asi jako gurmán z hotelu Imperial McDonalds. Ale co má větší úspěch u lidí, že?)

Ale byli takoví, kteří ti ambice měli a nejspíš ještě mají. Takže jsme se tak nějak rozhádali. Skoro to vypadalo ,že jsme blogové celebrity a každý náš "spor" sledoval, ale myslím, že to mohlo být tak 100 lidí, což je hodně málo rybek v blogovém moři. Zkrátka, mám pocit, že teď je blog takový víc individuální, uzavřenější. Nevím, jestli se vůbec ještě dělají nějaké srazy, neřeší se moc téma týdne nebo Autorský klub, což " za časů dávných bohů" bylo fakt něco extra důležitého.

Mně osobně přijde třeba fascinující, že zatímco na lidi typu Martin Dušek nebo Chiquitka už si dnes nikdo nevzpomene, blog twincest.blog.cz funguje dodnes. Není to neuvěřitelné, že je tu pořád partička holek, kterou celé ty roky baví vymýšlet ty jejich legrační storky o sourozencích Kaulitzových?

A víš, že tenhle blog vlastně ani neznám? Tokio hotel nikdy nebyli můj šálek kávy, dost jsem se jim smála. Ani nevím, jestli ještě hrají, takže to, že to ty holky pořád baví, je fakt fascinující. Nejspíš si díky tobě vysloužily mojí návštěvu! Podle názvu ale hádám, že to bude něco jako slash nebo yaoi, nebo jak se to jmenuje, takový ty fanfikce o homosexuálních vztazích mezi nehomosexuálními jedinci. A to mě moc nebere.

Zažila jsi i ukončení mnoha známých blogů. Vzpomeneš si občas na někoho, po kom se ti i dnes zasteskne?

Spousta blogerů, které jsem tenkrát četla, na blogu.cz už není, ale některé, po kterých se mi stýskalo, jsem našla na blogspotu nebo dokonce cézetkách. Ale pravda je, že momentálně nemám úplně tolik času, abych četla všechny zajímavé blogy, takže, řeknu- li to na rovinu, pokud někoho čtu, je to někdo, kdo chodí na můj blog a nějak se tam verbálně projeví. Ale sama nikoho teď cíleně nehledám. Možná až skončím to studium :)

Blogerky to nikdy neměly v očích neblogující veřejnosti jednoduché. Dřív zde panoval výsměch vůči stereotypu růžových deníčků à la Dominika Myslivcová (aktuálně asi nejznámější blogerka, která ve skutečnosti žádný blog nemá), a dnes si pro změnu všichni spojují blogerky s komerční zaprodaností, kdy jim vyčítají, že většina vypublikovaného obsahu je placený PR. Co si myslíš o té kolosální transformaci, kterou blogerky během let prodělaly? Dříve to byly vysmívané naivní puberťačky, dnes to jsou (sice stále vysmívané, ale velmi dobře placené) celebrity, které sledují desetitisíce fanynek a které si každý rok odnáší výhry v anketách o nejlepší blogerku, s kterými se roztrhl pytel. (Asi je zbytečné se tě ptát na to, zda také aspiruješ (?) na VIP blogerku, protože to by ses musela blogu věnovat 24/7).

Jak jsi správně podotkl, nepatřím a nikdy jsem nepatřila k ani jedné z těch dvou skupin. Růžový deníček mě minul a obchodního ducha nejspíš taky nemám. Všechny tyhle holky se dost věnovaly make- upu a podobným "holčičím" věcem a to mě, ač si samozřejmě taky občas maluju po obličeji, nebere. Vlastně jsem se těmto slečnám kolikrát taky upřímně zasmála. Zvláště server krasna.cz mě před lety fakt bavil. Ale musím říct, že ty holky skrytě obdivuju. Napsat tolik věcí o šminkách! Teď bych tuhle schopnost potřebovala u psaní diplomky. Myslím, že je hezký, že za to něco dostávají, ale pořád mám vnitřně takový pocit, že je to děsně nespravedlivý, protože blogerky, které píšou skutečně o něčem, jsou na tom takhle dobře jen málokdy. Ale to je dnešní doba - jelikož jsme posedlí fyzickou dokonalostí, potřebujeme někoho, kdo nám "poradí". Ale já jsem sama se sebou asi moc smířená. Nicméně máme s mojí nejlepší kamarádkou už pár let takový webový plán. Vypadá to, že se nám ho brzy podaří realizovat, takže kdo ví? Třeba začnu i těch 50 odstínů rtěnek řešit a zaprodám svou duši dermakůlu nebo někomu jinému!

Když jsi byla v říjnu 2011 přijata do Autorského klubu, uvedla jsi o sobě, že jsi "něco mezi nevinnou kočičkou Hello Kitty a nestoudným zvrhlíkem" a že "píšeš hlavně, když máš deprese". Platí to i dnes, nebo si říkáš "omg, jak jsem mohla něco takového napsat?".

To jsem fakt napsala? OMG. Co ještě na mě vytáhneš? No, řekla bych, že ta nevinná kočička Hello Kitty dospěla do stádia mrchovitosti. Zvrhlá jsem asi pořád stejně. Nebo možná víc. Jsem o dost otevřenější a přece jenom jsem za těch pár let už i něco víc zažila. Ale ty depresivní stavy jsem už od obnovení své existence na blogu neměla. Jsem šťastná. A přesto píšu.

A jak se vůbec díváš na své staré články? Proběhla někdy nějaká autocenzura - mazání "starých trapných" článků apod.?

Jestli jsem někdy napsala nějaký trapný článek, což je asi možný, tak je stále někde uvězněn v kyberprostoru. Svoje staré články v podstatě ani moc nečtu. Naposledy to bylo, když jsi mě ty upozornil na to, že když zadáš do googlu slovo "mindfuck", tak se asi na druhé příčce objeví můj blog. Musela jsem si to ověřit a zdá se, že to je pravda! Ten článek jsem si přečetla a můj pocit byl něco jako "No sakra, já jsem byla fakt dobrá!". A ráda bych věřila, že bych mohla mít stejný pocit u většiny mých starých článků. A pokud ne, tak mám cíl do budoucna takové napsat. Rozhodně nic necenzuruju, i když článek, který jsem napsala v době, kdy jsem byla čerstvě zamilovaná a domestikována, by možná pryč jít měl. Je to smutný záznam toho, co s vámi udělá láska.

Jaktože tu s tebou za celou tu dobu vlastně ještě nevyšel rozhovor? :)

Protože jsi sobec, který si nechával rozhovory s Kočkou pět let pro sebe :) A nebo jsem prostě nebyla dostatečně zajímavá, protože jsem neměla ambice na VIP blogerku. Myslím, že to je otázka spíš pro tebe.

Jak se dnes s odstupem mnoha let díváš za érou blogu tema.blog.cz, který jsi tehdy vydupala ze země a držela při životu cca. 2 roky? Co ti to dalo, co ti to vzalo?

Mám takový pocit, že když jsem ti tenkrát psala, že nesmíš zrušit témata týdne, která mi mimochodem pomohla, díky tvým výběrům, najít čtenáře, musel sis myslet něco jako "Ta holka je magor". Asi jsi mi i psal, že to není žádná legrace a že to dlouho nevydržím. Dva roky ale nebyly málo. Vzalo mi to hodně času, samozřejmě, protože to bylo vždycky něco okolo 700 - 800 článků. Několik hodin denně plných " Ahojky, nwm co psat, tak čus". Ze začátku jsem poctivě četla všechno, potom už jsem během pár prvních vět věděla, jestli to má smysl číst dál. Naštěstí nás bylo na to víc, udělali jsme si nějaký systém a byli jsme něco jako součást tvého týmu. Vždycky, když někdo projevil vděčnost nad tím, co jsme pro ostatní blogery dělali, měla jsem motivaci pokračovat. Ale je pravda, že vnitřně mě trochu mrzelo, že už v tom "žebříčku" nejlepších článků nemůžou být ty moje. Jsem lvice a jsem ráda středem pozornosti. Díky téma.blogu jsem jí měla dost, ale hlavně za tu otrockou práci.

My dva se známe osobně. Máš pocit, že je kvůli tomu tvůj vztah k Blog.cz jiný?

Určitě. To, že jsem tě tenkrát na křtu Pohádek pro kulíšky potkala, mělo na můj vztah k blogu velký vliv. Hodně jsem se o dění na blogu zajímala, byla jsem často naštvaná na ostatní blogery, kteří z tebe dělali ztělesnění zla, protože jim blog nešel 5 minut nebo jim zmizela fotka nebo já nevím, jaký si k tomu vždycky našli důvod. Doteď občas čtu články nebo komentáře, i u mých oblíbených blogeru, a mám chuť jim všem napsat, že nemají pravdu. Kdyby tě znali tak jako já! Za sebe můžu říct, že ty jsi ten důvod, proč ten blog zase píšu. To tys mi tu myšlenku nasadil do hlavy. A za to by tě měl blogový svět oslavovat, ne?

Kromě mě ti Blog.cz přivedl do života i spoustu dalších lidí. Kdo z nich tě podle tebe nejvíc ovlivnil nebo na koho nejradši vzpomínáš?

Milovala jsem Malé chlupaté stvoření. Když poprvé přišlo na můj blog, myslela jsem, že na druhé straně sedí nějaký velmi originální, kreativní, dospělý člověk, rozhodně starší 25 let. Spíše žena než muž. Byla jsem hrozně překvapená, protože to byl šestnáctiletý chlapec. Díky němu jsem psala Samohannu tak dlouho, protože se mu líbil. Samozřejmě se opět známe osobně, ale už jsme spolu pár let nemluvili, což je paradox, protože když jsme se setkávali, bydleli jsme od sebe velmi daleko. Za poslední 3 roky jsme se párkrát potkali na chodbě na univerzitě. Stále doufám, že se jednou zase sejdeme a navážeme na naše přátelství. Oba jsme blog na chvíli vynechali. Teda on asi ještě pořád vynechává.

Spousta blogerů z Blog.cz sní o tom, že někdy vydají vlastní knihu a stane se z nich spisovatel. Co si o tom myslíš?

Myslím, že bloger může být skvělý spisovatel. Je jedno, jestli články píše na web nebo na papír, když to umí, čtenáře si najde. Blogoví spisovatelé jsou teď vlastně dost populární. Jsou to dost často ženy 30 +, které humorně komentují své životní trable. Ty hrozně ráda čtu a jednou bych byla ráda takhle dobrá. Ne nutně na papíře. Ale podle mě by to spisovatelství nemělo být cílem, něčím, čeho chceme dosáhnout. Podle mě by to měl být vedlejší produkt radosti ze psaní.

V komentářích pod tvými články vidím stále ta samá jména. Souhlasíš s tím, že tě čtou stále ti samí lidé? Vadí ti to a chtěla bys, aby tvůj blog objevovali noví lidé, nebo jsi za to naopak ráda?

Kdo všechno mě doopravdy čte nevím, hodně lidí nekomentuje, ale je pravda, že pokud se mi nějaký komentář pod článkem objeví, je od stále stejných blogerů. A to mi dělá velkou radost, protože to znamená, že moje texty čtou rádi. A navíc, obvykle to jsou lidé, jejichž blogy také čtu a považuju je za geniální. A když někdo takový čte i mě... Je to pocta. Samozřejmě bych byla ráda, kdybych získala další čtenáře, protože čím větší číslo v tabulce návštěvnosti vidím, tím víc jsem motivovaná psát. Jsem moc vděčná těm, kteří na mém blogu stráví o pár minut déle a napíšou mi komentář, protože pak můžeme vést diskuzi. Ale největší expert na podnětné komentáře jsi asi ty :) Jednou jsi napsal asi 6 komentářů, které byly delší než můj článek!

Nedávno jsi mě překvapila tím, že jsi v mém dotazníku uvedla, že čtením různých blogů strávíš i hodinu denně - myslel jsem, že ty jsi naopak člověk typu Lady Vanilka, tedy někdo, kdo si sice píše svůj blog, ale o jiné blogery se absolutně nezajímá. Hodina času denně není zrovna málo - vyčítáš si to zpětně jako neproduktivní prokrastinaci, nebo to jako ztrátu času prostě nevnímáš, protože ti to něco dává?

Au! Po tom, co jsme tady vzpomínali na to, jak jsem věnovala 2 roky života čtením cizích blogů, mě obviníš z toho, že jsem jako Lady Vanilka? Pche! (Její návštěvnost bych chtěla mít, ale pšt.) Ale částečně máš pravdu, už jsem říkala, že spíš klikám na blogy blogerů, kteří přijdou první za mnou, ale někdy mám fakt velkou chuť prokrastinovat a čtu si články z AK nebo na téma týdne. Jsem ráda, když se pak najde někdo, kdo za ten "ztracenej" čas stál. Ale obecně prostě prokrastinuju ráda a nikdy toho nelituju.

Na blogu ráda píšeš o mužích. Co si myslíš o feminismu a jak by měl vypadat tvůj ideální muž?

Stando, podívej se do zrcadla! :) Hehe, ne dobře, pokusím se odpovědět. Je feminismus a feminismus. Kdysi dávno holky odvedly fakt velký kus práce a jsem jim vděčná za to, co vybojovaly. I když někdy mám pocit, že to přehnaly. Mezi mužem a ženou přece rozdíl je a kvůli pocitu, že bychom měli být stejní, se rozhodně fárat do dolů neženu. Podle mě má každé pohlaví nějakou roli, kterou by mělo, chtě nechtě, hrát. Jsem žena a mým úkolem je porodit děti a být jim dobrou matkou. Samozřejmě že nechci být jen to, ale rozhodně nechci kvůli snaze "vyrovnat se" mužům ztratit svojí ženskost. Už teď jsem až nebezpečně samostatná a schopná. Bojím se, že jsem přišla o možnost přilákat onoho prince na bílém koni, který mě zachrání. Protože princové tak nějak tuší, že si umím poradit sama.

Co se týče toho ideálního muže, všichni víme, že v okamžiku, kdy máš nějaký ideál, tak skončíš sám. Ale rozhodně potřebuju muže inteligentního, přirozeného, se smyslem pro humor, který umí ocenit umění. Mám slabost pro umělce, cestovatele a tak trochu komplikované bytosti. Mám totiž ráda výzvy a ten chlap mě prostě nesmí nudit. Proto miluju cizince. Zaprvé jsou úplně jiní než Češi a zadruhé jsem pro ně já úplně jiná než jejich ženy. Mám pocit, že mě víc dokážou ocenit. Vím, že jako učitelka češtiny bych to říkat neměla, ale prostě nemůžu odolat někomu, kdo česky neumí. :)

Spousta lidí je alergických na to, když mladé blogerky na svém blogu míchají anglické titulky a slova s českým textem. Patří podle tebe na český blog angličtina?

Jako královna "mindfucku" s tím rozhodně nemám problém. Ale musí ti lidé vědět, co píší. Občas narážím na selfíčka, u nichž je anglický text, očividně citace nějakého textu Miley Cyrus nebo jiného idolu. A dost často si nejsem jistá, jestli dotyčná ví, co píše. Jinak já jsem taky multikulti. Můj blog je ale v poslední době skoro jediné místo, kde češtinu používám jinak než na úrovni A1/A2 :)

Většina lidí je rovněž strašně háklivá na pravopis. Typická věta správného ortodoxního grammar nácka je: "Stačí mi vidět tu chybu v první větě a dál nečtu." Já v tom spatřuji jakýsi resentiment z mýtických časů národního obrození, který skrze školní výuku dodnes prosakuje do hlav i nejmladších generací a vyvolává v nich pocit jazykového ohrožení - "pokud nebudeme umět správně česky, jako národ jsme vyřízení". Podle mě je to lpění na správném pravopisu zcela zveličený problém - čeština časem stejně zanikne a dokonalou znalostí pravopisu se podle mě v populaci stejně vyznačuje jen minoritní skupina lidí, a většina s ním prostě celoživotně zápasí, včetně vysokoškolsky vzdělaných lidí. Já osobně jsem místo pravopisu háklivý na lidi, kteří neumí psát cizí slova - typicky ta francouzského původu - à propos, à la, protežovat. "Když to to neumí napsat pořádně, proč to krucinál používají?" honí se mi vždycky hlavou. Co si o tom myslíš a na co jsi háklivá ty?

Ráda bych řekla, že mě pohled na chyby trápí, ale byla by to pravda jen zčásti. Já sama, když píšu blog, píšu rychle. Snažím se zaznamenat všechno, co mě zrovna napadá. Logicky pak někdy dojde k tomu, že udělám pár překlepů nebo vynechám pár čárek. I to íčko ve shodě podmětu s přísudkem už se mi asi párkrát podařilo splést. Jsou chyby z nepozornosti a chyby z blbosti. Řekla bych, že už mi chyby vadí méně, protože texty mých studentů jich jsou plné. Ale oni jsou cizinci. U Čechů mě to občas pěkně zabolí. Z nějakého důvodu mám pak pocit, že ten člověk je méně vzdělaný. Ale mluvím teď o textech, kde se ten dotyčný do správného íčka trefí jen náhodou a píše slova jako "samozdřejmě" nebo "kdybyjste". to je pro mě známkou toho,že ten člověk nečte. Kdyby ano, musel by si přece nutně vypálit do podvědomí podobou toho slova! Samozřejmě, možnost číslo dva je, že ten člověk čte jenom Opráski sčeskij historje. To si pak zaslouží odpuštění.

Nesprávné použití cizích slov raději ani nekomentovat, že. Vždycky si vzpomenu na film Světáci. Snažit se vypadat převzdělaně a být takový je velký rozdíl. Osobně se slovům, která neznám, raději vyhýbám. Nechci udělat nějaké faux paux.

Blog je pro většinu lidí něco jako kompenzace (kdysi jsem narazil i na tvrdší výraz "diagnóza", podle kterého se jednu dobu jmenoval i můj vlastní blog - "Blog jako diagnóza"). Co tvůj blog kompenzuje tobě?

Blog snese všechno. Je to taková virtuální nejlepší kamarádka, která tě poslouchá, ale nepoužije nic proti tobě. Přesněji řečeno to nepřekroutí. Můžeš se hezky vyzvracet ze všech svých obav, nebo naopak sdělit veškeré svoje zážitky a nemáš pocit, že tím někomu způsobuješ bolest, nebo že mu za tu hodinu v koženém křesle musíš zaplatit. Bojím se, že jednoho dne si nebudu schopná pamatovat všechny ty skvělý věci, co jsem dělala ve dvaceti. Až budou mít moje děti jednou pocit, že jejich matka byla vždycky trapně zodpovědná a nudná, odkážu je na můj blog. Já bych třeba hrozně ráda věděla, jací byli mí rodiče v mém věku.

Mezi blogery vždycky měly výraznou převahu dívky a ženy, a pokud už si blog založil nějaký muž, byl to většinou homosexuál nebo aspoň strašný introvert. Proč si myslíš, že heterosexuální muži nikdy víc nepropadli psaní blogů? Je jim prostě psaní internetového deníčku nepřirozené, protože deníček si odjakživa psaly dospívající dívky?

Možná. Nejspíš to ale souvisí s tím, že muži neradi něčemu věnují čas jen tak. Viděla jsem to u svého expřítele. Když psal, psal za nějakým účelem - někdo si ten článek vyžádal, dostal za to zaplaceno. Neměl čas ztrácet čas něčím, co je "jen tak". My holky k tomu tendence máme. Taky jsme o dost sdílnější a ukecanější. Často vidím chlapy jen tak společně mlčet. Nebo prohodí jen pár vět. Řeknou si to podstatné. Neztrácí energii popisováním svých pocitů nebo emocí, možná to vnímají jako slabost. Pokud mají potřebu to někomu svěřit, pak si asi píšou skutečný deník. Ten je ale jenom pro ně. Muži, kteří píšou blogy a nejsou holčičího typu, mají k veřejnému sebeodhalování nejspíš nějaký důvod. Mají cíl. Třeba chtějí zaujmout nějakou ženu. Nebo se jenom chtějí předvést, protože jsou si vědomi svých spisovatelských dovedností. Možná chtějí být objeveni a vydat knihu. Zajímalo by mě, jestli by takový K.H. Mácha měl blog!

Otázka na závěr, kterou by místo tebe spíše měla dostat nějaká věštkyně. Bude mít Dubious Cat blog i za 5 let? Pokud ano, jak asi bude vypadat?

Za 5 let mi bude 30. To budu na vrcholu své kariéry dokonalé ženy. Nedokážu říct, jestli v té době budu třeba vdaná a mít děti. Kdysi jsem si myslela, že se to nejpozději stane v 25 a nejsem tomu o nic blíže než před 5 lety. Ale blog bych si udržet mohla. Pokud můj budoucí partner nebude umět excelentně česky, budu si moct psát, co budu chtít :) A to já dělám ráda. Otázkou je - bude Standa za pět let stále na Blogu? To je podle mě dost důležitá věc. Pokud oba zůstaneme, myslím, že se toho tolik nezmění. Prostě budu psát, co mě zrovna napadne a občas k tomu přidám nějaký ten necudný obrázek :)



--

Dubious cat z blogu what-up.blog.cz

 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Opica Opica | Web | 26. července 2016 v 8:37

Dubious cat si pamatuju hlavně z dřívějška, ale musím říct, že současná verze blogu se mi líbí mnohem víc. Články jsou vtipnější, vzhled blogu je strašně super a prostě celé to tak nějak prokouklo a dospělo :))

2 Jana Jana | E-mail | Web | 26. července 2016 v 11:15

Takže tobě vděčím za program v práci, když mi nejde žádný export? Super, lepší prokrastinace, než čtení TT snad není :) Ale jak píšeš.

Na tvůj blog ráda chodím :)

3 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 26. července 2016 v 12:03

Jednoduše boží rozhovor! Blogově znovuzrozenou Pochybnou kočku čtu ráda -mnohem více, než její stádium před pauzou - jestli ono to taky nebude tím, že mezi tím uběhly nějaké roky. ;-)

4 I am Jane I am Jane | Web | 26. července 2016 v 13:04

Dubious cat není kočka jen přezdívkou ;-) zajímavý rozhovor :-) .

5 Ginger White Ginger White | Web | 26. července 2016 v 14:15

O Dubious cat jsem nevěděla, ale díky tomuto rozhovoru jsem se koukla na její stránky a jsem mile překvapena. Moc se mi tam líbí. :-) Mám ráda tyhle rozhovory s blogery. ;-)

6 Miloš Miloš | Web | 26. července 2016 v 17:36

O existenci Dubious cat jsem neměl tušení, ale co se vrátila, si ji všímám, protože většinou své články zveřejňuje večer, kdy nejvíc na stránky Blog.cz nahlížím.
Líbí se mně, píše čtivě a úsměvně, ovšem líčení Brna a lidí na Moravě optikou Troškových filmů bych tam zrovna neřadil ;).
A přitom, jak teď čtu, je z Poděbrad, tam snad ani žádný přímý vlak nejede :).

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 26. července 2016 v 18:14

Čtenáře po přečtení rozhovoru skoro až zamrzí, že Standa není cizinec :)

8 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 26. července 2016 v 18:15

[1]: Myslím ,že nejenom můj blog, děkuju:)

[2]:Myslím ,že za to TT vděčíme hlavně Standovi, určitě  by  se objevil někdo jiný, kdo by si TT chtěl vzít na starost:)

[3]: Jsem ráda, že mě máš raději teď :) Čo bolo, to bolo, ale terazky som majorom!:)

[4]: Děkuju!

[5]: Taky mám tyhle rozhovory moc ráda. Vždycky člověk někoho objeví, že? Jsem moc ráda, že tvé překvapení bylo milé:)

[6]: Miloši, ty jsi z Brna, že:) Do Poděbrad z Brna fakt nic nejede, ale z Prahy hned dva! :D:D A dokonce i autobusy, až taková metropole to je! :D

9 Michelle Michelle | Web | 26. července 2016 v 20:22

Podle mě si vážně zajímavá osoba.. Jsem ráda, že jsem na tenhle článek narazila.

Hezky si využila možnosti popsání sebe v jedné větě.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. července 2016 v 21:37

Velmi pěkný rozhovor, líbí se mi na něm, že není "předvařený" a nerecykluje nápadně již použité otázky. No a sám za sebe jsem rád, že "velká pauza" skončila (až takto jsem se to vlastně dozvěděl) a já budu moct čas od času nakouknout. Nejlíp samozřejmě hned! :-).

11 Polgara Polgara | Web | 26. července 2016 v 21:49

Juu, Dubiuscat. Nevím proč jsem si myslela, že už tady rozhovor dávno má.:) Koukám, že se změnil styl otázek což je víc než dobře. Rozhovor je čtivý a o Dubiouscat mi přinesl pár nových informací. A za to díky. Je to hodně dobrá autorka a zajímavá osůbka. :-)

12 userka userka | E-mail | Web | 26. července 2016 v 21:53

To "faux paux" bylo faux pas naschvál? :-)

13 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 27. července 2016 v 4:37

Chiquitku jsem četla. A streptokočky mi taky něco říkají... Jů, to budu asi taky pamětník... :D

Počkej, ty znáš identitu chlupatého stvoření? Tak teď jsi zabila mého Ježíška. Byla to poslední mystifikace a iluze, které jsem nepřišla na kloub - a vlastně jsem ani nechtěla. A že to byl/je chlapec mne skutečně udivuje, také jsem podléhala dojmu, že je to spíše žena.

Jako proti Standovi nic nemám... Ale vážně? :-D

Faux paux mne pobavilo. :D Kauza "Grammar nazi" se mne osobně dotýká, proto mám potřebu se k ní vyjádřit. Určitě by se o tomto tématu dalo pojednat v samostatném článku zde na Srdci. Paralela s národním obrozením je pozoruhodná, nic takového mne nikdy nenapadlo... Já jsem nácek asi odjakživa, ale snažím se být citlivá. Mě/mně, čárky v souvětích a tak, to dle mého nejsou tak do očí bijící chyby, často si jich ani nevšimnu. Ale hrupki mne vytáčejí. Mám problém si vážit kohokoli, kdo neumí pořádně česky. Neříkám, že tím dotyčného odepisuji, ale rozhodně mu to u mne odebírá hodně bodů. A pokud takový člověk píše veřejně články, vystavuje svou neschopnost před ostatními... Není v některých případech lepší to tomu nebožákovi říct, aby to mohl opravit a poučit se?

Juj, takhle rozsáhlý komentář jsem snad v životě nenapsala... Nu, byl to věru podnětný článek plný zajímavých témat. ;) A přidávám se k ostatním, že DC vypadá jako milá a zajímavá osoba. :)

14 Petr Minařík Petr Minařík | 27. července 2016 v 5:37

Neudělal jsem to hned, jak je zvykem. Musel jsem odskočit ven a teď mě to chybí. Tolik Klasik Jak zpívá? Pořád jsem kousek dál a v tvým náručí ztrácím lhůtu záruční.

15 Petr Minařík Petr Minařík | 27. července 2016 v 5:40

Ještě musím napočítat do deseti

16 King Rucola King Rucola | Web | 27. července 2016 v 13:19

(Citát z rozhovoru)..." že jejich matka byla vždycky trapně zodpovědná a nudná, odkážu je na můj blog. Já bych třeba hrozně ráda věděla, jací byli mí rodiče v mém věku."

Takto toto máme jednoznačne spoločné. Plus ja, keď som sa narodil, mal otec už 60 a matka 40. Čiste biologicky mi potom na "vyptávaní" veľa času nezostalo, hlavne, keď som 25 ročný zdrhol prakticky navždy...

Akí asi boli?!? (Ťažká téma na zamyslenie a pritom si príliš nevymýšlať !)

17 Nancy Nancy | Web | 27. července 2016 v 13:33

jeden z mala blogov, ktore ma zaujali, no i tak som tam uz dlho nebola... este dobre, ze vysiel tento rozhovor, inak by som nan v priebehu casu asi uplne zabudla.
vela stastia s diplomkou prajem.

18 Denda Denda | Web | 27. července 2016 v 19:05

No, je vydět, že se hlavní aktéři rozhovoru znají, protože jsem snad dosud na Srdci blogu nečetla delší zpověď. Spíš jako by se dva staří známí sešli po dlouhé době v kavárně a zjišťovali, co je u toho druhého nového...
Já jsem si tak trochu zavzpomínala na dřívější dobu. Jak fungoval blog Téma týdne, jak všichni nadávali na Standu, jak lidi z "ákáčka" byli super a každý tam chtěl patřit, ať už si to přiznal nebo ne... Moc hezké, díky. 8-)

19 Denda Denda | Web | 27. července 2016 v 19:06

[18]: A je to vidět s tvrdým Y. Teď mě všichni ukamenují :D ;)

20 slunecnyden slunecnyden | Web | 27. července 2016 v 19:17

Vtipný a pěkný rozhovor .-)

21 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 27. července 2016 v 19:57

[7]: Bloudko, chceš tím něco naznačit?:)

[9, 10,11] děkuju:)

[12]:Oui, c´est ca ! :-D

22 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 27. července 2016 v 19:59

[17]: ďakujem!

[19]: :D "shit happens"  :)

23 Grumpy Grumpy | Web | 28. července 2016 v 9:49

Za názor na feminismus a pravopis tleskám, s tím se nedá než souhlasit!

24 Nany Nany | Web | 28. července 2016 v 13:14

Kočka je parádní. Strašně ráda ji čtu, i když jsem u ní ještě asi nic nekomentovala, teď si nejsem jistá. Poslední dobou její články zneužívám jako počtení na dobrou noc. Je pravda, že někdy bych se k tomu komentování už měla dokopat - když já mám ale strach, že nedokážu vymyslet dostatečně sofistikovaný komentář!:)

25 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. července 2016 v 17:52

Těším se na přidávání necudných obrázků....

26 userka userka | E-mail | Web | 29. července 2016 v 1:28

Ke Standově vyjádření o pravopise:

"Většina lidí je rovněž strašně háklivá na pravopis. (...) Podle mě je to lpění na správném pravopisu zcela zveličený problém - čeština časem stejně zanikne (...)"
Každý stejně jednou umře, tak proč bychom měli vůbec zůstávat naživu?

"o cizích slovech: "Když to to neumí napsat pořádně, proč to krucinál používají?" honí se mi vždycky hlavou."
Když něco neumím napsat správně, ale nevím o tom, a myslím si, že to správně píšu, tak to těžko přestanu psát z důvodu, že to neumím napsat správně.

27 Miloš Miloš | Web | 29. července 2016 v 11:15

[26]: Je v tom trochu rozpor - v češtině na pravopisu moc nezáleží, ale chyby v cizích slovech hrozně vadí.

Chybám z nepozornosti se asi nevyhne nikdo (a ty mohou být i v cizích slovech), zde např. ve větě "ale to, čeho si na mně většina lidí cení je moje inteligence" chybí čárka za "cení".

28 Kejta Kejta | Web | 30. července 2016 v 20:25

Blogerka mi přijde fajn. Dřív jsem toho taky četla, už tu na blogu pobývám skoro 8 nebo 9 let a blogy se hodně změnily :) dřív o nic nešlo, každý byl nadšen z čehokoliv a nyní se všude skrývají hateři a už je to jiné. :-)

29 Lyra Lyra | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 21:00

Skvělá blogerka, u jejích článků se vždy pobavím i zapřemýšlím, prostě tak to má být, tak je to fajn, tak se mi to líbí (a podle komentářů výše určitě nejsem jediná). :D

30 Daisy Daisy | Web | 2. srpna 2016 v 6:53

Chytrá holčina a nikdy bych jí tolik neřekla :).

31 sarushef sarushef | Web | 2. srpna 2016 v 11:47

Zajímavý rozhovor, super :)

32 Elis Elis | Web | 2. srpna 2016 v 21:50

Tedy přiznávám, že o existenci této další číči z blogu.cz jsem netšila, to musím napravit.

No jo Chiquitka, to byla bloggerka. Tu jsem opravdu ráda četla, ta by si kdysi zasloužila opravdu titul bloggerky ruku, ne teď kdejaká pipka, co recenzuje rimmel řasenky. Škoda, že ten titul ztrácí na významu, ještě že to zachránil Dominik L.

33 Elis Elis | Web | 2. srpna 2016 v 21:58

[32]: *netušila, *roku

píšu jako prase.

34 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 3. srpna 2016 v 20:34

Je zajímavá, za posledních pár dní celkem dost ujíždím na těch článcích. :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama