ANKETA: Jak se díváte na devadesátky?

3. května 2016 v 8:00 | Standa |  Ptáme se vás
Vintage, retro, oldschool - 3 pojmy, na které můžete poslední dobou narazit stále častěji. Zdá se, že jak generace Y pomalu stárne, tak se bezstarostná éra devadesátek - tedy doby, kdy tato generace prožívala své dětství - mění na nostalgickou dekádu, kterou by mnozí rádi vrátili zpět. Nebo z ní aspoň něco oživili. Jak se na dekádu 90's díváte vy?


K nápadu napsat tento článek mě přivedla blogerka Luna, u které mě zaujalo, že u sebe na blogu píše, že "ze všeho na světě nejvíc miluje styl 90. let". Přitom tuto dobu sama nezažila, protože se narodila v r. 1997, vyrůstala tedy až po r. 2000. (Je tedy jedním z nejmladších příslušníků tzv. generace Y - někdy zvané rovněž millennials - podle většiny zdrojů tam patří lidé narození mezi lety 1980 až 2000. Předchozí generace byla X a ta následující Z).

A není v tom sama. Dalším, který na devadesátky nedá dopustit, ačkoli je sám nezažil (narozen v r. 1998), je bloger Vanilák, který loni napsal článek 10 důvodů, proč milovat devadesátky. Stejně tak v diskuzi po článkem je to jeden nadšený komentář vedle druhého.

Jistě, člověk nemusí nějakou éru zažít osobně, aby ji mohl obdivovat. Zrovna u těch devadesátek mě ale vyloženě překvapuje, co na nich někoho tak bere. Sám jsem v devadesátkách vyrůstal a nic moc idylického na nich nevidím. Například tehdejší móda i účesy mi přijdou dost hrozné, a to poslední, co bych měl chuť vzít si v současnosti na sebe, by byl nějaký "vintage kousek" à la 90's. Nechybí mi ani tehdejší předpotopní počítače s monitory, ze kterých bolely oči.




Pokud jste loni viděli známý díl cyklu Kmeny věnovaný hipsterům, který si získal značnou proslulost především díky dívce s "transparentními brýlemi", určitě si vzpomenete na toho týpka, který si zkoušel založit živnost na hipsterském sekáči s oblečením z devadesátek (a starším). Dokument ukazuje, že mu to dlouho nevydrželo a sekáč brzy skončil.



Stejně tak devadesátková hudba mi přijde dost strašná, hlavně její specifická odnož zvaná eurodance, o které jsem nedávno četl dobrý článek na aktualne.cz. Cituji pasáž, která to vystihuje:

"Eurodance je žánr, který se ještě před pár lety zdál definitivně zapomenut v propadlišti dějin. Přitom mu patřily téměř celé devadesátky. Nenáročná, vlastně až prostoduchá muzika... Tato povrchní diskoška jako kdyby zažívala v našem regionu resuscitaci... Pokud si člověk položí otázku, v čem tkví ta popularita, odpověď je prostá: nostalgie. Nostalgie, to je v šoubyznysu mocná věc. Umožňuje mumiím vylézt z katakomb a posluchače nutí platit znovu za něco, co si koupili již dříve (a často v kvalitnějším provedení)."

A shodou okolností jsem se nedávno znovu dostal k 4 roky starému článku, který kdysi pro web protisedi napsal Luciáš F. Svoboda, který měl kdysi blog i na blog.cz. Tento skvělý text o "sondě do devadesátkového dětství a pomiléniového dospívání" měl tehdy nebývalý úspěch - podle všeho u čtenářů zabrnkal na správnou vlnu generační spřízněnosti a nostalgie (třeba jenom na mě to sedne odhadem tak z 80%). Dovolím si z něj ocitovat některé pasáže, které se mi nejvíc líbí:

"Kečup jsme nejedli, kečup jsme pili. Jedli jsme smažák. Platily halíře i papírové dvacky a padesátikoruny. Hráli jsme tetris. Ale nejvíc času jsme stejně strávili o pár let později, s Nokií v ruce, jízdou na hadovi. U filmů milujeme originály, nenávidíme dabing. Jsme generace animáků. Vždyť každý vyrůstal s Ariel, malou mořskou vílou, Lvím králem, Pocahontas a Buzzem, rakeťákem. Druhá generace animovaných filmů - Hledá se Nemo, všechny ty veverky, zlobři a auta - nám následně o mnoho let později umožnila návrat do hlubin dětství... Jedinečnost naší generace spočívá v tom, že jsme si všechny ty seriály a série prožili. Nebylo kam utéct. Nebylo internetu. A zatímco jsme tloustli, obrazovky zeštíhlovaly. Učili jsme se zpaměti vlajky a hlavní města. Batoh jsme nosili přes jedno rameno a kalhoty jedině od Fishbone. V Mekáči jedli jen za odměnu. Bavilo nás mít doma alespoň jednoho panáčka Trolla s dlouhejma, barevnejma vlasama. Na krku se tehdy nosily bizarní taštičky, v nich průkazka na MHD, drobný od prarodičů a klíče. Bavilo nás chodit po obrubnících, sedat si na horní sedátka laviček, zvonit na cizí lidi a volat z telefonních budek na náhodná čísla, taky na linku bezpečí a fízly. Sbírali jsme telefonní karty. Smáli se divným příjmením ve Zlatých stránkách. PUZZLE jsme všichni svorně říkali PUCLE. Před expanzí Kenvela, New Yorkeru a H&M jsme nakupovali na tržnicích. Dlouhý rovný kabáty, zvonáče, boty s vysokou podrážkou, pak ty s blikající patou a integrovanýma kolečkama, nakonec falešný Conversky. Zednický kloboučky. Teplákový soupravy. Šusťákový soupravy. Čím víc proužků, tím víc Adidas. Milovali jsme trička s kapelama. Hlavně s Nirvanou."


No a aby těch odkazů nebylo málo, narazil jsem nedávno i na zajímavý projekt generation-what.cz, který vznikl s cílem udělat si obrázek o současné generaci mladých lidí ve věku od 18 do 34 let. Na webu projektu může vyplnit dotazník, nebo si tam jenom prohlížet průběžné výsledky a další zajímavosti.

Když jsme kdysi dělali nějaké dotazníky my na Blog.cz, abychom zjistili průměrný věk našich uživatelů, vyšlo nám, že nejtypičtějším - respektive početně nejzastoupenějším - blogerem je 14 letá dívka. Dnes si myslím, že se časy už trochu změnily, a osazenstvo Blog.cz o něco zestárlo - našeho typického blogera bych dnes tipoval tak někde kolem 20 let (dívky ale stále výrazně dominují nad kluky). Nepřehlédnutelný je navíc znatelný nárůst blogerů v důchodovém věku, kteří doplňují nejmladší uživatele (pro které už blogování není atraktivní a kteří zběhli k aplikacím typu Instagram nebo Snapchat).

Téma devadesátkové nostalgie by tak podle mě mohlo být pro spoustu místních blogerů zajímavé, protože se jich bezprostředně týká. Pro většinu lidí se ta doba od naší přítomnosti lišila nejvíc v tom, že tehdy teprve začínala éra internetu a mobilních telefonů, potažmo moderních technologií jako takových - mnozí z nás, mě nevyjímaje, máme velmi dobře v paměti dobu, kdy žádný internet ani mobily nebyly.

A zdá se, že hromadě lidí se po těch časech vyloženě stýská - stačí se podívat jenom na všechny ty facebookové stránky à la Jsem rád za dětství bez fejsbuku a internetu všeobecně (v době psaní tohoto článku má přes 188 tisíc fanoušků).

Jak se na dobu 90. let, kdy se např. rozpadlo Československo a vznikla TV Nova, díváte vy? Byly to podle vás staré dobré časy, kdy ještě stála newyorská Dvojčata, neexistovaly "všechny ty internety", svět nebyl tak komplikovaný, na televizi se dalo dívat, a i ta móda a hudba měly něco do sebe? Nebo vám to naopak přijde jako beznadějně vzdálená éra, která je trapná a dávno mrtvá, a oživovat devadesátkovou nostalgii vám přijde falešné a zbytečné? Jak vy sami na tuto éru vzpomínáte a co si myslíte, že vás nejvíc generačně spojuje s vašimi vrstevníky? Pokud jste devadesátky nezažili osobně, jak na vás dnes působí? Hlasujte v anketě pod článkem a diskutujte v komentářích pod článkem - máte slovo.


Jak se díváte na devadesátky?




--

Čtěte také:

 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 3. května 2016 v 8:11

Nééé, jen ne devadesátky! Narodila jsem se v roce 1990, takže jsem v tom vyrůstala a nevidím na té době nic přitažlivého :D Když už retro, tak třeba 60. léta...

2 Teri Teri | Web | 3. května 2016 v 8:17

nezažila, ale asi byly fajn.

3 piuPIU piuPIU | Web | 3. května 2016 v 11:16

Byla jsem v tý době sice prtě, ale někdy bych to vrátila kvůli dětství bez internetu a mobilu, s věčně rozbitejma kolenama od blbnutí venku... Vrcholem štěstí bylo dostat furbyho nebo si zahrát tetris na takový tý napodobenině Gameboye. O módu jsem tehdy nejevila zájem, ale dneska mi přijde hrozně vtipná

4 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 3. května 2016 v 11:20

Narodila som sa v 1990 takže čo-to si pamätám. Niektoré veci boli super a ak by som sa mala vrátiť do detstva, tak skôr do toho môjho, než byť dieťa v dnešnej dobe. Čo sa týka techniky, je to teraz omnoho lepšie samozrejme, no tie roky proste mali svoje čaro. :D

5 Ter. Ter. | Web | 3. května 2016 v 12:22

Já osobně jsem přišla na svět až v roce 1997, tudíž jsem všechno kolem sebe naplno začala vnímat až v 21. století. Ovšem dobu devadesátých let bych nenazvala érou nevkusu, jak se objevilo v podtitulku na hlavní straně, ale potřebnou vývojovou etapou. Když se člověk rozhodne porovnat dobu tehdejší a dnešní, právě v devadesátkách je spoustu vlivných aspektů, bez kterých bychom nemohli mít to, co máme dnes. Je tedy pravda, že bych na ulici asi nevyšla v tehdejší módě, a že se některá hudba z té doby nedá poslouchat, ale to bychom mohli říct o každé době, a stejně jejímu vlivu nezabráníme. Nicméně, komu by se chtělo chodit zpátky, když máme dneska tolik možností.

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 3. května 2016 v 14:33

Nic moc. Nosila jsem hnusný hadry, co mi hnusný připadaly i tehdy (ale jiný jsem neměla, protože mi rodiče jiný odmítali kupovat :D), ale jinak jsem měla život celkem bezproblémovej, protože v té době to byla školka a první stupeň. Tak mi tehdy nic nemohlo chybět, když jsem o ničem nic moc nevěděla. Ale kdybych si měla vybrat, jestli v současném věku žít teď nebo tehdy, tak určitě teď. Možností je teď mnohem víc. I když pravda, občas se mi zasteskne po těch starých hrách, co jsem mastila ještě dřív, než jsem vůbec věděla, jak počítač funguje :D Teď už je nemůžu většinou buď najít nebo už se nikdo neobtěžoval, aby se daly naistalovat i na novější stroje.

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. května 2016 v 14:43

Hmmm, devadesátky, doba volnosti, otevření hranic a uvolnění morálky...
Konečně hudba, kterou poslouchaj jinde, konečně jiná móda, než mají všichni...
A pokrok.
Devadesátky, to byl jasnej zlom.
Pro strašně moc lidí.

8 coolkidforlife coolkidforlife | Web | 3. května 2016 v 16:26

Já bych si dala skok zpátky v čase do devadesátek. Ty hadry co se nosily, šílený ale svým způsobem super. Vždyť dneska se "oldskool" vrací do módy, vans dělá přímo kolekce takhle označený. A Tamagotchi, Tetris... To byly jiný bomby :-) Ovšem je fakt, že kdybych v té době vyrůstala, možná bych to viděla jinak :-)

9 Opica Opica | Web | 3. května 2016 v 16:53

Není to o devadesátkách, ale o tom, že jsme byli malí/mladí, všechno bylo skvělý a pokud ne, spoustu toho zlého už smázl čas. Prostě zlaté časy, ať už se nosilo a poslouchalo, co chtělo. Vždyť je to tak u každé generace :)

10 Kilari-san Kilari-san | 3. května 2016 v 18:20

I když jsem narozena v roce 2000, většinu té ukázky z článku pana Svobody jsem odkývala a přejel mně kamion nostalgie.

11 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 3. května 2016 v 20:10

Devadesátky... Euforická doba, kterou starší ročníky milují, protože padl bolševik a všichni doufali, že to tu teď bude jako na západě. A ti o něco mladší tu dobu milují protože v ní prožívali dětství (např já r.1987). No apk jsou ti nejmladší, co to nechápou a až jim bude třicet, budou cítit nostalgii až uslyší Asreje, nebo jinou pecku, jako my cítíme u Macareny a Evrybody...

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. května 2016 v 22:07

Nepotřebuji k životu retro ani nostalgické vzdychání po minulosti, rád žiju tím, co je právě teď. Na devadesátá léta vzpomínám rád kvůli neuvěřitelné euforické vlně svobody. Kdo si něco opravdu zamanul, mohl vždy dosáhnout svého cíle, nic nebylo nemožné a daly se zažít naprosto neuvěřitelné situace. Ale to neznamená, že bych současnost vyměnil za minulost. Jen ať je pěkně současnost současností a minulost minulostí; kdyby v ničem jiném, v tomhle je svět spravedlivý.

13 Petr Minařík Petr Minařík | 4. května 2016 v 6:23

Něco mi tady chybí. Znáte někdo lepší kapelu než je Kabát? Už má nové posluchače a ti mladí s nimi zpívají v jednom dechu. Tenkrát jim snad bylo devět, deset. Kabát to dokázal! Dokážu to taky.

14 Joina Joina | Web | 4. května 2016 v 7:24

Devadesátky mi přijdou fajn a jako malá jsem nezažila nic strašného kdy bych tuhle dobu neměla mít ráda. Tehdy jsem mohla dělat vše a nebála se o mě mamka tak moc jako teď... Je pravda, že doba se vyvíjí v před, ale dost věcí se ve světě zhoršila.

15 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 4. května 2016 v 12:15

Jaro ročník 1991 jsem 90. zažila naplno přímo v raných letech života. Dodnes si pamatuji, jak jsem od rána lítali ve vytahaném oblečení po sídlišti. Ptali se lidí, kolik je hodin apod. Mobily jsme zaznamenaly až zhruba po 10. roce života a to ještě bylo hodně vzácné, aby ho někdo z nás měl... Nic náš netížilo, nic nás nevázalo. Ano, stýská se mi. Na druhou stranu, každému se asi stýská po dětství, komu ne? A jestli na ten stesk má vliv právě toto konkrétní desetiletí? Nevím, ale cítím, že jsem byla poslední generací dětí, která žila jinak než ty současné...Konečně samostatná demokratická republika se teprve utvářela a předrevoluční způsob života lidí byl ještě aktuální. Často koukám se sentimentem i na filmy z 80. let a stále tam vidím podobnosti s mým vlastním postrevolučním dětství. S přelomem tisíciletí dle mého vyvrcholily důsledky revoluce, trh se rozšířil v mnohém i amerikanizoval, technologie se opravdu silně promísili s běžným životem a logicky se rozšířily i možnosti vzdělání či pracovní možnosti. Tím pádem se změnili i hodnoty dětí - chtějí mít moderní telefon, tablet... moderní a značkové oblečení. Jak moc velká ta změna je a jaké bude mít dopady, to bych nechala na zhodnocení až historii. Osobně jsem stále příliš zaujatá :)

16 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 4. května 2016 v 12:36

Tehdy všechno začínalo, osobně to s dnešní dobou nesrovnávám. Byla to doba jako každá jiná, s dobrými i špatnými stránkami, a jsem toho názoru, že dnešní děti, narozené do doby tabletů smartphonů a bůhvíčeho by možná uvítaly nějakou "exkurzi" do let, kdy počítače byly ještě krabice a internet šel přes pevnou linku, hudbu jsme poslouchali z walkmanů, mobilů nebylo tolik a děti si hrály venku. Oblečení? Jako dítě jsem to moc neřešila, ale později jsem měla moc fešné džínové i manšestrové komplety kalhoty + bunda (na boku to mělo proužky), pak ty nejzvonovější zvonáče, co šly sehnat, přívěšek takového průhledného barevného slunce nebo měsíce, blikací boty a další super věci. V té době super věci. V té době přišlo dítěti super skoro všechno.

17 Wendy Wendy | Web | 4. května 2016 v 13:04

Devádesátky? Tak to je moje přezdívka xDD
Wendy💋

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. května 2016 v 13:36

Devadesátky jsou pro mě ze všeho nejvíc znamením divokého kapitalismu a doby, která mě odlišuje od dnešních teenagerů a dětí. To první je těžce negativní, to druhé prostě je, protože k dětství se nějaká ta nostalgie pojí vždycky. V mém případě třeba nostalgie po tom, jak si moji sourozenci nahrávali písničky z rádia na kazety :-)

19 Fibian Fibian | Web | 4. května 2016 v 17:22

On je ale taky dost velký rozdíl mezi devadesátkami u nás a devadesátkami jinde. U nás to bylo ještě horší než jinde, nejen oblečení a jiné trendy. Všechno "světový" a "moderní" bylo najednou nový, protože předtím celá desetiletí naše domovina hnila zaživa, tak to podle toho vypadalo, než se to srovnalo... (A v některých věcech se to ještě nesrovnalo, že jo.)
Devadesátky nejsou jenom doba toho šíleného europopu, ale taky Nirvany třeba. Jinak k tomuto desetiletí mám vztah taky proto, že to bylo úplně první desetiletí mého života, jsem dítě devadesátek jak vyšité :D A bylo to poslední desetiletí, kdy děti nebyli od útlého věku na internetu, jak se taky v článku zmiňuje. To je podle mě dost zásadní.

20 Michal Michal | Web | 4. května 2016 v 17:25

Ach jo, ten čas ale letí, já jsem v 90. letech prožil rané dětství a v období milénia jsem vyrůstal. Pamatuji si na videokazety o, kterých nemají dnešní děti ani tušení, nebyli žádné dotykové zařízení u, kterých dnešní děti vyrůstají. Klidně bych bez těchto zařízení mohl existovat. Ale změna je život, já už také na svůj blog založený v roce 2007 téměř nechodím.

21 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 4. května 2016 v 17:47

Skvělý článek:) Já jsem ročník 98 a též mám devadesátky ráda. A k té hudbě, myslím, že nic horšího než současná populární hudba stejně není :D , takže i to bylo fajn.

22 Hanka Hanka | Web | 4. května 2016 v 20:01

Já je nezažila, mně je třináct :D

23 Lenin Lenin | 5. května 2016 v 13:05

Já na tu dobu vzpomínám ráda. :) Lví král na VHS, před panelákem telefoní budka na drobáky, walkman, magneťák a nahrávání písniček na kazety z rádia, taštička s klíčema na krk, pogy, Tom a Jerry a fočus na dlážděnym plácku za barákem...

Móda byla úděsná, ale já jsem ročník 1/94, takže to vidím až s odstupem času. Co jsem nosila mi bylo putna, stejně jsem domů chodila roztrhaná a umazaná od trávy, co nešla vyprat. :D Hudba taky celkem hardcore, ale najdou se skvělý světlý výjimky. Já osobně měla nejradši Nirvanu a Wanastowi vjecy. :-D

Jsem ráda, že jsem se narodila v dekádě, kdy nebyl ani komunismus, ani přetechnizováno. Mám dojem, že jsem jako škvrček mohla využívat blahobytu a různorodosti trhu a zároveň jsem neměla potřebu sedět celej den v pokoji s kompem, ajfounem či tabletem. Jsem ráda za dětství, který jsem měla. :)

24 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 5. května 2016 v 16:37

Záleží na tom, jak se na to člověk podívá. Z hlediska osobního skvělý čas. Z hlediska národního asi jeden z nejhorších. Díky všem těm "poctivým" privatizatérům. :-) :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama