 | V dnešním rozhovoru se představuje skvělá blogerka Leri Goodness z blogu humanlizards.blog.cz. Přečtěte si, jaká je, co má ráda, jak se dívá na svět, apod. Po dočtení článku si její blog určitě přidáte ke svým oblíbencům. |
Kolik ti je let a odkud jsi?
Právě v lednu jsem oslavila své 18 narozeniny, popravdě jsem se nemohla dočkat - celkem silně mě totiž irituje představa, že ještě stále patřím do té "nácté" kategorie. Pocházím z Plzeňského kraje, konkrétně z maloměsta Kdyně.
Jakou studuješ školu?
Chodím na SSUPŠ Zámeček v Plzni, což je soukromá umělecká škola, na kterou jsem se dostala po ukončení prvního ročníku obchodní akademie, která mě absolutně nebyla ničím blízká - hned od samého začátku jsem podvědomě tušila, že zde nejsem vítaná a že mým smyslem života je umění. To byl dostatečný důvod k tomu, abych jí opustila…
Ale zpět k mé nynější škole, tedy k Zámečku - nyní studuji 2. ročník oboru kresba/malba a nemůžu si jí vynachválit. Je to přesně místo, které jsem si doslova vysnila. Kolem mě je mnoho lidí, co mi rozumí a já jim - a to je základ.
Právě v lednu jsem oslavila své 18 narozeniny, popravdě jsem se nemohla dočkat - celkem silně mě totiž irituje představa, že ještě stále patřím do té "nácté" kategorie. Pocházím z Plzeňského kraje, konkrétně z maloměsta Kdyně.
Jakou studuješ školu?
Chodím na SSUPŠ Zámeček v Plzni, což je soukromá umělecká škola, na kterou jsem se dostala po ukončení prvního ročníku obchodní akademie, která mě absolutně nebyla ničím blízká - hned od samého začátku jsem podvědomě tušila, že zde nejsem vítaná a že mým smyslem života je umění. To byl dostatečný důvod k tomu, abych jí opustila…
Ale zpět k mé nynější škole, tedy k Zámečku - nyní studuji 2. ročník oboru kresba/malba a nemůžu si jí vynachválit. Je to přesně místo, které jsem si doslova vysnila. Kolem mě je mnoho lidí, co mi rozumí a já jim - a to je základ.
Zde se totiž ze všech "podivínů", kterým se na základkách smáli, stane pravý opak.
Podle mě jsi jedním z nejzajímavějších lidí na Blog.cz, ale přitom paradoxně nejsi podle mě moc známá. Připadáš si ty sama tak trochu skrytá ve stínu známějších blogerů, a pokud ano, je to z tvé strany záměr?
Vážně? Tak to mě překvapilo, samozřejmě mile. :) Co se týče toho skrytu ve stínu, skutečně to tak vnímám. Možná na tom mají podíl mé složité literární výrazy, na druhou stranu plně chápu, že někteří jedinci tápou při čtení mého blogu. Určitě bych byla ráda, kdybych se časem dostala více do popředí a mé články četlo více lidí. Záměr to jistě není.
Často se snažím najít různé soutěže, v nichž bych mohla uplatnit kousek ze svých dovedností, avšak zatím se bohužel nic nenaskytlo. Chce to trpělivost. :)
Dalším dojmem, kterým na mě působíš, je velká harmonie. Nevím o tom, že by ses někdy zapletla do nějakého blogového konfliktu, nebo že by ses s někým na blogu chytla. Je tento můj postřeh správný, že se na blogu vyhýbáš kontroverzi a předcházíš případným negativním emocím?
Nikdy jsem se vyloženě nevyhýbala konfliktům. Například mi přijde zbytečné kritizovat uživatele blogů, jež v komentářích na cizích stránkách slovně napadají ostatní a jediné o co jim jde, je proti sobě poštvat co nejvíce lidí.
Kdyby se však naskytla situace, že by se mě někdo záměrně snažil poštvat proti němu, zakročila bych - nejdříve bych se vše snažila vyřešit po dobrém, a když by ani to nezabralo, tak holt po zlém.
Velmi často vídám tvoje komentáře pod články na téma týdne, které nikdo jiný nekomentuje. Působí to na mě dojmem, jako bys nárazově odseděla u blogu hodně času a poctivě četla a komentovala skoro všechno, co blogeři na téma týdne zveřejní. Co tě na tom baví? Děláš to i proto, abys na svůj blog přivedla nové lidi, nebo tě prostě jen baví komentovat lidem jejich články?
Komentuji různé články od různých blogerů/blogerek - ať už se jedná o jakékoliv téma a to i v případě, že jsou na blogu čerstvými nováčky. Jakmile při pročítání zjišťuji, že je text obsahově na úrovni, moc ráda pod ním zanechám komentář.
Již několikrát jsem narazila na moc šikovné pisálky, co si stránky teprve zakládali. Rozhodně si komentováním nijak nemíním zvyšovat popularitu, baví mě to hlavně kvůli tomu, že člověk může narazit na plno zajímavých talentů a popř. navázat kontakt.
To, jestli můj blog navštíví, nebo ne, záleží čistě jen na jejich rozhodnutí. U mě - v "ještěrčím doupěti", jsou pro každého dveře otevřené. :)
Když píšu článek na blog, trápí mě často to, abych dokázal být srozumitelný. Máš ve vztahu ke svým článkům také nějakou podobnou obavu?
To každopádně. Troufám si říct, že téměř vždy. Člověk nikdy neví, jak se svojí rozebranou myšlenkou pochodí, jakým způsobem má servírovat svůj obsah čtenářům - jestli má položit na talíř hromadu kamení, nebo zrnka písku.
Běžně se snažím o to, abych do svých článků (ať už do mých rozsáhlých úvah, či básní) vtiskla i kus sebe. Jakmile se vaše část - vaše duše neoskenuje ve slovech, obsah zmizí. Málokdy se však zavděčím všem čtenářům, jež si chtějí počíst - tudíž plně respektuji i názory kritického rázu.
Dříve, v porovnání se současností, jsem psala ještě složitěji, a proto se snažím korigovat shluk všeho, co se mi honí v hlavě a nějak rozumně jej převést do elektronické podoby.
Záměrně jsem zmínil srozumitelnost, protože si dovedu představit, že pro spoustu lidí může být tvůj blog nesrozumitelný. Narazila jsi třeba někdy u svého článku na komentář nějakého čtenáře "co to má být, to nechápu"?
Nebyl to komentář vyloženě tohoto typu, jak popisujete výše, ale ano - pár se jich určitě najde. Ve většině mě lidé vytýkali právě složitost textů, které jsem napsala. Díky mé flexibilitě vždy uznám, že na tom přece jen něco bude, a tak vybírám na blog opravdu jen ty příběhy/úvahy, o nichž si myslím, že jsou dostatečně srozumitelné a že by mohli uspět.
Tvůj blog je velmi pestrý (obsahuje například tvoje básně a fotky). Připadáš si spíš jako básnířka, fotografka, nebo malířka? Nebo se všemu věnuješ se stejnou intenzitou?
V tomto ohledu jsem nevyhraněná, protože se věnuji naplno všem věcem dohromady a dokážu si představit, že bych se v budoucnu mohla živit i jako fotografka, či bych mohla vydat nějakou knihu.
Ani by mi nevyhovovalo se upnout jen na jednu věc, potřebuji mít rozhled, zkoušet nové techniky, vymýšlet způsoby, které by mě mohly charakterizovat.
Na tvém Facebooku sama o sobě píšeš, že ses rozhodla, že si půjdeš za svými sny. Jaké sny to jsou a jak se ti to zatím daří?
Tak především se jedná o zdokonalení v malbě/kresbě, v čemž mi ohromně pomáhá škola, na které studuji - ona samotná je vlastně tím velkým snem, který se mi z poloviny splnil. Avšak mezi mé přání patří i vydání vlastní knihy, (viz. min. otázka), či fotografování bizarních objektů (např. od přírodních paskvilů až po zvířecí mrtvoly).
Před pár týdny jsem dostala jednu velkou nabídku, o které však zatím pomlčím a zmíním se o ní na mých stránkách až ve chvíli, kdy se vše rozjede. :)
Když jsi byla v prosinci 2014 přijata do Autorského klubu, napsala jsi o sobě, že jsi citlivý umělec. Jak se žije citlivému umělci v dnešním světě? Má to takový člověk podle tebe těžší než ostatní, nebo naopak jednodušší?
Každopádně to má takový člověk mnohem těžší, než ti, kteří nenosí v hlavě přehršel materiálů, co se potřebuje dostat na svět. V podstatě se to nedá ani srovnávat, jelikož se jedná o dva naprosto odlišené světy, které se sobě občas snaží konkurovat, i když je to prakticky nemožné - protože si obvykle vůbec nerozumí.
Vzhledem k tomu, že je 21. století, tak mají umělci mnohem více možností, jak se prosadit, ukázat, kým ve skutečnosti jsou a odhodit masku věčného pochybování o vlastní osobě. Je jasné, že ani v této době to není nijak jednoduché - vždy se najde někdo, kdo na ně bude pohrdavě koukat (což velice dobře znám z vlastní zkušenosti), kdo jim třeba i ublíží - a to mnohdy stačí i obyčejný pohled, či hloupá pomluva.
Většina z umělců bývají introverti, tudíž se necítí příliš dobře v přítomnosti velkého počtu lidí, což úzce souvisí i s mojí osobou. Distancovat se od společnosti, mi však nepřijde jako dobrá cesta, nebo únik - člověk by měl chodit mezi lidi, ale když není nálada, nemělo by se to nijak hrotit.
Je známo, že mnoho umělecky založených jedinců mívá hrstku přátel - je to vskutku logické - zdaleka ne každý je totiž natolik složitá osobnost, aby jim porozuměl.
Není žádným tajemstvím, že vlivem citlivosti nesou negativní emoce/situace podstatně hůř, než materialističtí lidé. Dokážou být však i extrémně spontánní.
Řekla bys sama o sobě, že jsi hipster?
Rozhodně ne. Neinklinuji k žádným stylům, i když je mi velmi blízký grunge.
Jak vypadá takový běžný den umělce v tvém případě? Kolik času týdně věnuješ jakékoli umělecké tvorbě?
Je to velká dřina - stát 6-7 hodin u stojanu nebylo v prváku žádnou výjimkou, jde o to být zapálený pro věc a úspěchy se dostaví.
Školním pracím, které tvořím převážně přes víkend, se věnuji tak 4,5 hodiny (pokud jde o náročnější věc, jedná se o celý den) v kuse a to se obvykle jedná jen o studie - květin, zátiší, apod…
U mých vlastních prací jsem schopná vydržet i půl dne s přestávkami, pokud mám dostatek času. Ve zbytku dne sem tam něco napíšu, proběhne mi hlavou nový citát, jdu ven a automaticky si s sebou vezmu mobil pro případ, že se naskytne něco zajímavého k focení.
Není takřka den, abych nevzala štětec, nebo tužku do ruky.
Jaký je tvůj vztah k alkoholu, drogám, cigaretám, kávě a dalším nezbytným proprietám tradičně spojovaných s umělci?
Díkybohu nejsem na ničem z toho závislá, ale nebudu si tu hrát na nějakého slušňáčka, co nikdy nic nezkusil.
Čas od času si s přáteli zajdu na pár cigaret, když mě něco extrémně vytočí, nebo si jen obyčejně chceme popovídat a odreagovat se.
Nejsem abstinent a dá se říct, že většinou nikdy neodmítnu, když mně někdo nabídne skleničku. Snažím se pít s rozumem (i když ho trochu v tu chvíli ztrácím), protože neznám míru a několikrát jsem na to doplatila.
Nedávno jsem napsal článek "Kdo na Blog.cz pěkně kreslí", obsahující přehled lidí, kteří mají podle mě výtvarný talent. Myslíš si ty sama o sobě, že patříš také mezi tyto talentované lidi, nebo o svých schopnostech pochybuješ? Je talent něco, čeho si může být člověk sám vědom, nebo o něm může být ujištěn jen zvenčí?
Osobně si myslím, že na to mám, abych tam patřila, ale vím o mých velkých rezervách, tudíž na jedné straně souhlasím i s mým neoznačením v článku.
Člověk by měl vědět, že je v něčem opravdu dobrý a neměl by se druhými ujišťovat. Stačí, když porovná svoji práci s někým, kdo je mnohem lepší než on - a intuitivně jistě vycítí, zda má schopnost se vyšplhat na stupínek jako dotyčný, pokud má trpělivost se zdokonalovat a nebo mít svůj talent jen jako koníček.
Zároveň by měl mít každý určitou pokoru, být otevřený k vlastním chybám a držet své sebevědomí na uzdě.
Jestli vám někdo někdy řekne, že jste úžasní, skvělí, že kreslíte, malujete, fotíte, píšete nejlíp na světě….myslete si svoje a nenechte se ovlivnit.
Nemáš někdy pocit, že umělec si dnes říká kdekdo? Jak se pozná pravý umělec od obyčejného pozéra bez talentu?
Přijde mi, jako by to byl trend - to, že se polovina populace označuje termínem "umělec", přičemž k tomu mnoho z nich nemá ani důvod.
Lidé se urputně snaží stylizovat do různých módních stylů a nakonec to vypadá tak, jak to vypadá - všichni jsou prakticky stejní a naprosto každý styl se v podstatě stává komerčním.
Pravého umělce zkrátka poznáte na první pohled, svou jinakostí vše prozradí - může se jednat o zvláštní gesta, pohyby, neobvyklý způsob vyjadřování, což často patří mezi jejich typické rysy.
Ten, kdo si nefotí selfie před zrcadlem, každé pití a jídlo, co požil... už to může být jasným znakem toho, že se nejedná o žádného rádoby umělce.
Nezpochybnitelnou skutečností je, že dnes umění dělá víc lidí než kdykoli v minulosti, a umělecké školy každý rok chrlí stovky a stovky nových absolventů. Na trhu s uměním tak panuje velká konkurence a je velmi těžké se prosadit a svým uměním se uživit. Jak se s tím vypořádáváš ty a jak hodnotíš svoje šance do budoucna? Kde se vidíš za 10 let?
Jednou z největších chyb dnešních uměleckých škol je to, že i ty soukromé jsou schopny přijmout na základě talentových zkoušek jedince, co talent vyloženě postrádají. V minulosti vybírali z hrstky lidí a hodnocení bylo mnohem přísnější, než je tomu dnes.
Později však většinou tito lidé odcházejí na jiné školy (např. kvůli tomu, že nezvládají učení, protože si mysleli, že když je na umělecké odlehčená matematika, budou za vodou) a zůstávají tam jen ti, co na to opravdu mají.
Konkurence je všude kolem mě, kde se podívám, a proto je velice složité v budoucnu jakkoliv uspět. Co se týče mě, zajímám se o více věcí najednou a nebráním se i jiným možnostem, než malování jako takovému. Jelikož chci jít na vysokou školu, dokážu si představit, že bych si po střední mohla vybrat úplně jiný obor, než ten, který budu studovat ještě dva roky (kresbu/malbu) a je reálné, že k tomu třeba doopravdy dojde.
Ty sis docela potrpíš na výrazné účesy. Jsou pro tebe tvé vlasy dalším prostorem uměleckého vyjádření? Máš třeba i nějaké tetování, které sis sama navrhla (případně plánuješ to)?
Barevné účesy jsou přímo součástí mé osobnosti, tudíž na ně kladu velký důraz. Sama si je navrhuji a kreslím na kus papíru, který pak předložím mé šikovné kadeřnici. :) Často se bezhlavě pouštím do změn, když mě mé háro přestane bavit.
Je to jakási vnitřní potřeba, mít na hlavě takový ohňostroj a pořád mě to baví.
Tetování nemám, ale už dlouho ho plánuji, viděla bych ho tak na levé paži.
Pochopil jsem, že je pro tebe hodně důležitá muzika. Jaký hudební styl máš ráda a projevuje se to i na tvém oblékání?
Má duše je přímo srostlá se vším, kde se ozývají kytary - tedy s rockovou muzikou. Nejblíže je mi žánr grunge a alternative rock. Mezi mé nejoblíbenější kapely tak patří bezesporu Nirvana a Stone Temple Pilots.
Nemůžu tvrdit, že bych se vyloženě oblékala v duchu rocku (jelikož do žádného stylu vyloženě nepatřím), ale je to tomu trochu blízké.
Pokud jde o oblékání Čechů, máš pocit, že jsou v tomto ohledu příliš šediví? Chybí podle tebe Čechům více módní odvahy?
Češi jsou v tomto ohledu příliš skeptičtí, řekla bych. Neumí se dostatečně odvázat, a hlavně bez pochyb nosit to, co by nosit sami chtěli. Ihned tu totiž vyvstávají ty známé obavy: ,,Co tomu asi řeknou ostatní? Co když mě za rohem pomluví?"...Tyto předsudky v sobě máme zakódované úplně všichni, přitom jde jen o obyčejný strach a nedostatek odvahy.
Máš na blogu nějaké spřízněné duše? Je nějaký bloger nebo blogerka, s kterým / kterou se cítíš být naladěna na stejnou vlnu?
Určitě ano. Mým velikým oblíbencem je bloger Stuprum (stuprum.blog.cz), nad jehož literárními dovednostmi, kontrastní dekadencí a hrátky se slovy, doslova žasnu. Další mojí spřízněnou duší je sympatická ANNihilation: (ann-ihilation.blog.cz), se kterou se shodnu snad na všem, co se hudby týče.
Oblíbenců mám ještě mnohem více, a tak krátce stojí za zmínku třeba bocian.blog.cz, nebo jedeteste.blog.cz.
Mezi tvými oblíbenými blogy figuruje blog Lovitky. To je hodně výrazná osobnost, která mimochodem v minulosti na rozdíl od tebe rozhovor pro Srdce Blogu odmítla. Dokážeš pojmenovat, co se ti na jejích textech líbí a v čem je ti její psaní blízké?
Lovitka mě zaujala na první pohled. Hned po přečtení prvního textu jsem usoudila, že nejde jen o žádného obyčejného pisálka. Její až pohnutě mrazivá ironie, lehce suicidiální myšlenky, kolísavé postoje a krátké rázné věty, mě doslova fascinují a někde hluboko uvnitř mě, mi jsou články neskutečně blízké.
Je ztělesněním opravdové umělkyně.
Jakými lidmi se ráda obklopuješ v reálu? Jsi spíše osamělý introvert, nebo jsi naopak ráda mezi lidmi?
Ráda se nacházím v takovém kolektivu lidí, kteří jsou mi blízcí s vzájemně si rozumíme - což u mě znamená, že se obklopuji výhradně lidmi, co jsou umělecky založeni. S "normálními" lidmi, když to tak řeknu, si nemám absolutně co říct a často mě to i mrzí.
Někdy jsem osamělý introvert, někdy prahnu po přítomnosti lidí. Sice nejsem nadšencem večírků, diskoték apod., ale občas mám chuť zajít na nějaký koncert s přáteli a pořádně to roztočit.
Když srovnám tvůj blog (denní průměr cca 40 návštěvníků), Facebook (164 fanoušků) a Instagram (1 176 sledujících), zdá se mi zřejmé, že nejúspěšnější jsi právě na Instagramu. Znamená to, že tě Instagram baví víc než tvůj blog? Máš pocit, že ti umožňuje oslovit tvými fotkami více lidí než blog?
Jelikož mám Instagram, hádám 4. rokem, dá se říct, že mám největší sledovanost právě tam. Za celou tu dobu mám své pravidelné "followery", kteří mě provází a já je od samého začátku, což je moc milé. IG umožňuje díky hastagům získat větší sledovanost lidí z různých zemí, což je velké +. Baví mě však naprosto stejně jako blog a ani jednoho bych se nevzdala.
Máš nějaké oblíbené umělce, kteří tě inspirují? Zajímáš se o současné umění, navštěvuješ vernisáže, výstavy, muzea, čteš knížky o umění?
To každopádně. Vždy pro mě byl jeden z největších vzorů Salvador Dalí, Andy Warhol, Vincent Van Gogh, Edouard Manet a ze zpěváků Kurt Cobain, David Bowie a mnoho dalších.
Když mám čas a netíží mě školní povinnosti, ráda si přečtu životopisy různých slavných umělců a snažím se často chodit na výstavy i těch malířů/malířek, kteří/é nejsou příliš známí/é.
Jak se stavíš k autorským právům u své tvorby? Vadilo by ti, kdybys někde našla převzaté nějaké svoje výtvory, nebo jsi naopak zastáncem anticopyrightového hnutí, které považuje autorská práva za přežitek?
Kdybych viděla mé texty, či obrazy na cizím blogu, velice by mně to vadilo a jistě bych zakročila. Kopírování cizí tvorby je podle mého názoru trestné.
Jaký je podle tebe smysl života?
Žít tak, aby nás to bavilo.
Každý by si měl jít za svým snem, ať už k tomu má snadnější, či složitější cestu. Na tomhle světě nejsme jen tak pro nic za nic - máme tu nějaký úkol, poslání a je jen na nás, jak ho uchopíme a naložíme s ním.
Byla by škoda promarnit čas seděním u počítače a ťukáním na displej, protože právě tato problematika se stává pomalu, ale jistě záhubou nynější i budoucí generace.
Leri Goodness, autorka blogu humanlizards.blog.cz
Hanka | 
Čerf | 
.
Doporučuji projet pravopis. ,)
Jinak mi přijde přesná ona autorčina charakteristika lovitky. Taky jí baštím a z úplně stejných důvodů. :)