ANKETA: Stydíte se za to, že máte blog?

27. ledna 2016 v 8:00 | Standa |  Ptáme se vás
K tomuto článku mě přivedla diskuze dvou blogerek, na kterou jsem před časem náhodou narazil. Obě v ní tvrdily, že se do jisté míry stydí za to, že mají blog, protože okolí nemá pro jejich koníček pochopení. Setkali jste se vy sami s nějakou formou posměchu kvůli tomu, že máte blog? Má podle vás blogování ve společnosti malou prestiž? Tajíte blog před svým okolím, nebo o něm všichni vědí?


Podobnému tématu jsme se na tomto blogu už několikrát věnovali. V článku Stydíte se za své blogové začátky? mohli čtenáři hlasovat, zda se stydí za své staré články z doby, kdy si blog čerstvě založili. Výsledky byly velmi zajímavé - podle ankety, v níž hlasovalo 750 lidí, se 60% blogerů za své staré články nestydí vůbec nebo jen málo, a mazat je nechtějí. Menšina, tedy necelých 40% blogerů, se za své staré články stydí a někteří z nich i pár starých článků smazali.




Zdá se tedy, že většina blogerů si uvědomuje skutečnost, že každý nějak začínal, a ke svým vlastním blogovým začátkům přistupují smířlivě a velkoryse. Mnozí blogeři dokonce otevřeně přiznávají, že jsou blogu vděční právě za to, že jim umožňuje dokumentovat vývoj jejich psaní v čase a že je baví vidět ten pokrok, který v průběhu let udělali.


TIP: Zajímá vás, za jaké staré články se stydím já? Mrkněte do přehledu Nejlepší a nejhorší články v historii Srdce Blogu


V tomto článku se zaměříme na něco trochu jiného. Cílem bude zjistit, zda lze u blogerů mluvit o něčem, co by se dalo nazvat studem za vlastní blog kvůli názoru okolí. Aneb propadli jste někdy pocitu, že nikdo nechápe, co na tom blogování vidíte?

Pro spoustu lidí je obrovskou výhodou blogu to, že na něm mohou vystupovat anonymně (pod libovolnou přezdívkou). V anketě Používáte při blogování své pravé jméno, přezdívku, nebo jste zcela v utajení? hlasovalo pouze 10% hlasujících (z celkového počtu 1613 hlasů) pro možnost, že na blogu vystupují pod svým reálným jménem. Zbylých 70% hlasujících - tedy naprostá většina - vystupuje na blogu pod přezdívkou. (Necelých 20% hlasujících bloguje pod svým křestním jménem - to je i můj případ).




V této anketě je zajímavých 371 hlasů u poslední odpovědi od lidí, kteří blog záměrně před svým okolím tají. (Z nich jde vyčlenit podskupina lidí, kteří blog tají především před svým partnerem - jejich počet zjišťovala anketa Jak se váš partner dívá na váš blog?). Co je k tomu asi vede? Jednou z možností je právě to, že se za svůj blog před svým okolím stydí.

V této souvislosti mě před časem zaujal názor jednoho blogera pod článkem Měl by každý blog obsahovat fotku autora? V něm jsem se čtenářů ptal, zda vnímají lépe blogy, u nichž znají podobu jejich autora. Bloger Miloš k tomu tehdy napsal:

"Protože vůbec nechci, aby někdo z těch, kdo mě zná, věděl, že mám blog, žádnou fotku, mail a podobné identifikační údaje neuvádím. Kdyby to někdo ze známých zjistil, ještě by mohla utrpět má vážnost."

A jsme u toho. Jak by mohla utrpět něčí vážnost tím, že by se na něj "provalilo", že si píše blog? Napadají mě jen dvě možnosti. Bud je blogování většinovou - neblogující - populací vnímáno jako něco trapného, co je vyhrazeno jen exhibicionistům a teenagerům, nebo dotyčný píše na blogu o něčem, co by si s ním v reálu nikdo nespojoval. Třeba u blogů jako je porcelanovapanna.blog.cz člověk tak nějak logicky chápe, že jeho autorka chce blog držet odděleně od svého reálného života, ale u blogu mish-mash.blog.cz, na němž žádné intimní erotické informace nejsou, už to tak jasné není.

Co je na Milošově blogu tak zvláštního, že to jeho autora nutí blog před svým okolím tajit? Jsou za tím obavy z posměchu okolí? Zažíváte ve vztahu ke svému blogu také někdy podobné pocity? Cítíte se v roli blogera/blogerky nedocenění? Souhlasíte s názorem, že většinová společnost se dívá na blogování skrz prsty?

Nebo si naopak myslíte, že blogování prožívá svou zlatou éru - se všemi těmi anketami typu Bloger/ka roku / Magnesia litera blog roku / Křišťálová lupa a blogerskými celebritami typu Marie Doležalová nebo Dominik Landsman - a celá řada lidí se tím už regulérně živí?

Spousta otázek k diskuzi - máte slovo. Anketa a komentáře jsou vaše.



Má podle vás psaní blogu ve většinové společnosti malou prestiž? Jsou blogeři vystaveni posměchu ze strany těch, kdo sami žádný blog nemají?



--

Čtěte také:

 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Opica Opica | Web | 27. ledna 2016 v 8:18

To není stud, to je bezpečnost :-D

2 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 27. ledna 2016 v 8:29

Nestydím. Mám jej ráda, je to můj koníček. Zveřejňuji jen to,  o čem vím, že  toho nebudu litovat :-)

3 hellboy hellboy | Web | 27. ledna 2016 v 9:38

Sice na blogu neuvádím jméno a ani kontakt (krom emailu) tak to není proto že se stydím za to, že bloguju, blbost.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 10:18

Zrovna to řeším. Ne přímo stydět se, ale zdejší lidi mi závidí, že se tímto způsobem "bavím s lidma". A dozvídám se o jiných, o lidských těžkostech a radostech, pocitech, citech, najdu na cizích blozích dobré tipy. Za to mi stojí nepoučená nepřízeň dědinskýho okolí, kde jsem náplavou. Ať třeba puknou; já si zapíšu o tom, co se mi povedlo a to se zde nenosí. Ať - když se budou škaredit, budou škaredí ;-)

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 10:38

Miloš že není intimní?! No to teda nevím!:)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. ledna 2016 v 10:43

Za obsah se nestydím.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 12:31

Kdo píše dobře a zajímavě, má dobrou prestiž; obecná pověst blogování s tím nijak nesouvisí.

Ano, chápu i ty, co nechtějí být ve svém blogu poznáni, a vytvářejí si tak vlastně jakousi druhou identitu, která má s jejich skutečným životem jen částečný a přísně kontrolovaný překryv. Já ale bloguji od začátku pod svým jménem, nikdy jsem toho nelitoval, za to, co píšu, se nestydím, a beru to tak, že za vše, co napíšu, si svým jménem ručím. Ano, musím vzít v úvahu, že si to pak může přečíst kdokoli, kdo mne zná, a může na moje texty zareagovat různě, ale jde jen o praktické snoubení svobody a odpovědnosti, rozhodně se to dá ustát se ctí. Ještě nikdy se mi nestalo, že by před někým, kdo si přečetl můj blog, moje "prestiž" utrpěla (nebo si mi to aspoň nikdo netroufá říct :-)), většinou je to přesně naopak a nové čtenáře blogu získávám dost i mezi lidmi, kteří mě osobně znají, ať už jde o přátele, kolegy z práce nebo třeba o bývalé studenty.

8 Lokusta Lokusta | Web | 27. ledna 2016 v 12:57

Prezývku (anonymnosť) na blogu vnímam ako jednu z charakteristických čŕt. obzvlášť na tomto type osobných blogov. Iné je to v prípade stránok, ktoré by sme nazvali profesionálne (odborné). Tam je vlastné meno nutnosťou. Myslím si, že blogy sa dnes vnímajú ako plnohodnotná súčasť internetu. Aktívni užívatelia sú v menšine, ale o to viac je pasívnych užívateľov - čitateľov. (Netvrdím, že ide o túto doménu. Najväčšiu čitateľskú popularitu majú, samozrejme, zahraničné blogy/vlogy/tumblr.) Ak nejaký dospelý má dešpekt k blogom, tak ide pravdepodobne o jednostranné videnie. Deti si zase dokážu robiť srandu zo všetkého. O mojom blogu blízki vedia a nevnímajú ho v zápornom zmysle. Ale je pravda, že môj blog sa za "osobný" považovať nedá. Nie je to môj denník, kde by som si písala "tajné" myšlienky alebo niečo v tom zmysle. Nie je tam nič, s čím by som sa nedokázala postaviť pred ľudí a povedať im: Toto si myslím z týchto dôvodov.

9 Jana Jana | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 15:23

Než jsem vyšla na světlo s tím, že můj expřítel byl transsexuál, tak jsem držela blog v tajnosti. Pak mi nějak přeskočila, prošla jsem si latexovou érou (kterou furt držím, ale jinde) a pak normálně zveřejnila fotku, příjmení tedy ne, ale chytřejší si jej domysleli podle jména z mailu. Pak mi došlo, že blog se i někomu líbí a tak jsem mu přizpůsobila mail, který již neobsahuje moje příjmení, Facebook bez více osobních informací a účty jako Instagram atd.

Nemyslím si, že bych psala úplné blbosti. Jsem ráda, když mne někdo upozorní na chyby, dá se s ním diskutovat a nemám problém poslat fotku lidem, na kterým mi záleží, aby mi věřili :)

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. ledna 2016 v 15:32

No... asi bych se styděla v začátcích, kdy to opravdu nebyla žádná kvalita, a kdy bych asi blog smazala, pokud by na něj začalo chodit moje okolí. Jenže to mě minulo. Na střední jsem se tím netajila, dokonce jsem několika lidem adresu pořád posílala nebo dávala a stejně se tam až na výjimku, která se mrkla jednou, nikdo nepodíval, protože to nikoho nezajímalo. Na vysoké jsem se taky netajila a opět se tam až na výjimku dvou šašků nikdo nepodíval, protože je to nezajímalo. Sourozenci taky roky ví, že blog mám, ale taky se tam nikdy nepodívali, protože je to vůbec nezajímá. A rodiče nemají tušení, co blog je, stejně jako zbytek příbuzných. Vlastně mám takové tušení, že neví, že na internet může přispívat ve větší míře než komentáře i někdo jiný, než obchodníci a novináři. Takže se dá říct, že to, že mám blog, zajímá jen ty, co mají nebo měli blog taky a tak jsem se s nimi poznala, tudíž nemám důvod se stydět :)

11 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 16:00

Musím polemizovat o efektivitě ankety, ale ok, 'Dřív jsem se styděl, teď už ne'.

Nepíšu pod přezdívkou proto, že bych se za svoje články styděl - spíš snad za pouhý fakt, že píšu nějaký blog, jak už jsi i naznačil. Ne snad že by šlo o záležitost "neprestižní" - spíš pro okolí nepochopenou.

Být anonymní proto, že "nechcete, aby na vaše články někdo přišel", je přece pitomost, když je sami a dobrovolně lepíte na internet. Připomíná mi to nejspíš Rajehsovu selektivní němotu v TBBT... Buď se za něco stydíte, nebo ne. A nebo jste kapku pokrytci.

Co se týče mojí přezdívky, přišlo mi prostě v tu dobu divný, povýšený a příliš sebepropagační vystupovat pod vlastním jménem. V online hrách tak přece taky skoro nikdo svoje účty nepojmenovává.

12 Kája Kája | Web | 27. ledna 2016 v 16:40

Bohužel právě ten nejdůležitější člověk v mém životě považuje blogování za úplně zbytečnou činnost, jeho přátelé si kvůli tomu ze mne dělají srandu...

A není to ojedinělý případ. Neblogeři to holt nejsou schopni pochopit, což je dost smutné. V létě jsem o tom psala článek.

Nevadí mi, když mi na blog chodí někdo ze známých, ale totálně nesnáším, když se o tom pak snaží mluvit v reálu. Lepší je, když svůj názor napíše do komentáře, nebo aspoň na FB.

13 Miloš Miloš | Web | 27. ledna 2016 v 17:12

Nebyla v tom citátu "vážnost" se smajlíkem?

Za články se sice nestydím, 3 blogery už znám i z osobního setkání, dost mě jich zná přes mail, protože jsem používal pracovní, přes nějž se dám najít (a když jsem konečně založil blogový, nikdo ho stejně nepoužívá), ale nechtěl bych, aby si o mně šuškaly sousedky, domovnice apod, co jsem kde napsal, kde jsem byl, co si myslím, lidi, se kterými se jen pozdravím u výtahu, nepotřebují o mně nic bližšího vědět, já se o ně také nestarám. A protože mimo zdejší komunitu neznám ani jednoho blogera, nechci vypadat jako exot ani před kolegy a dalšími známými.
Blog tedy beru jako návštěvu např. šachového klubu, kde se setkáváme se stejně naladěnými osobami a s některými si i "zahrajeme", s "nečleny" se však už o "šachu" nebavíme.

14 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 17:34

Ačkoli vydávám články přibližně po půl měsících i tak se nemám za co stydět. Sám vím, že kvalitkou sice mohu být trochu níže než ostatní a můj blog zrovna nemusí zaujmout, ale mi o tisíce návštěvníku za den ani nejde. Jde mi zkrátka o jiné věci. Třeba aby se čtenáři zamysleli. :D :-?

15 Annika Annika | Web | 27. ledna 2016 v 17:40

Že bloguji, před nikým záměrně netajím. Zároveň se ale s nikým o tomto svém koníčku nebavím kromě těch, kteří třeba blogují také, či kteří mě s tím sami osloví - jinak nevidím důvod, proč bych tuto zálibu měla sdílet s někým "nezasvěceným".

Za své blogování se ale každopádně nestydím - kdybych se styděla, psala bych si deníček a ukrývala jej pod polštář. Když se chce člověk prezentovat na internetu, musí počítat s tím, že si to může přečíst kdokoliv, tedy i maminka, partner či případný posměváček. Když s tím od začátku počítá a řídí se podle toho, je pak pro něj mnohem snadnější zvládnout "skandální odhalení blogu" s grácií :-)

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 18:30

Zač se stydět - za spoustu práce? Ale každý nemusí vědět všechno ;-)

17 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. ledna 2016 v 19:17

Ne, nedá se říct, že bych se vyloženě styděla. Vlastně jsem kvůli tomu neměla ani problém s posměchem jako spíš s tím, že když jsem ještě chodila na střední školu, tak spolužáci, když si něco přečetli, tak pár jich za mnou přišlo a ptalo se, jak jsem myslela to či ono... Prostě absolutní nepochopení textu. No není divu, že přesně ti samí lidé měli problémy s didaktickým testem z češtiny,  kde je správné pochopení textu stěžejní.  
V práci o blogu s nikým nemluvím. Je to pro mé okolí zbytečná informace. Jsou to pro mě cizí lidé. Mamka tuší, že mám blog, ale adresu neví. Před ní bych se asi opravdu styděla. To je pravda. Jinak moje ségry o blogu ví a vyloženě je musím nutit, aby na můj blog chodily.
A pod přezdívkou píšu proto, že nechci používat svoje pravé jméno. Stačí, že ho musím používat v reálu. Na internetu to fakt nepotřebuju.

18 Meduňka Meduňka | Web | 27. ledna 2016 v 20:59

Nestydím se a netajím blog před nikým, natož před svým okolím, které mě vlastně k jeho založení přimělo. Abych se prý svými veršovačkami pochlubila širší veřejnosti :-D Za ně se též nestydím, některé jsou sice poněkud slaboduché, ale většinou vzbuzují úsměv a docela se líbí. Vlastně jsem pozitivními reakcemi svého okolí často velmi mile překvapená.
Zatím jen jeden člověk mi řekl, že jsem nemožná a dětinská a blogy že jsou trapné :-D

19 Hann. Hann. | Web | 27. ledna 2016 v 21:03

Myslím, že jsem v anketě nenašla odpověď, která by seděla na mě. Není to, že bych se za svůj blog styděla, ale nechci aby o něm věděl kdokoliv z lidí, které osobně znám. Nevadí mi to u přítele, který má pro všechno tohle hodinové pročítání blogů a občasné psaní článků pochopení, ale doma se to tak úplně nikdy nesešlo s kladným okomentováním. Většinou z toho bylo obrovské halo. Navíc, dosti mě odradily i samotné začátky, kdy jsem měla trochu problémy s ostatními, takže když se můj blog dostal do povědomí spolužáků, nebylo mi to příjemné..především kvůli tomu jak a jaký to mělo dopad. Asi to bude příčinou toho, že nechci aby o tom věděl někdo z mého okolí. A nebo ještě lépe - aby, jestli o tom někdo takový ví, mi to dotyčný nesděloval a četl si to potichu :D k vyjádření jsou tu komentáře a kdybych o tom věděla, asi by mne to vyděsilo.

20 Kate Stone Kate Stone | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 22:06

Malá prestiž rozhodně není problémem. Maruška Doležalová dokázala zájem o blogy oživit - dokonce i moje babička se mě zeptala, co je to blog a k čemu je to dobré! :-D (A to je babička poměrně anti-moderní typ - internet nazývá žroutem duše; ale v legraci! Babča je hodně ironický člověk! :-D)

Já sice svůj blog, před okolím tajím, ale ne proto, že bych se za něj styděla. Naopak jsem na něj velice pyšná! Jen nemám potřebu do světa něco vytrubovat. Kdyby svět chtěl, může si můj blog klidně najít!
Vystupuji zde pod přezdívkou Kate Stone, pravda - ale to jen proto, že v reálu nestojím o pražádnou publicitu. Jsem prostě blogerka - ne spisovatelka. Moje psací dovednost zatím, dle mého názoru, není na nijak valné úrovni, ale pracuji na jejím vylepšení dnem i nocí! :-D

Jisté však je, že někteří nikdy nedokáží určité věci (třeba právě chuť ke psaní) pochopit. Zajděte se podívat do škol (základních i středních), poptejte se učitelů, kolik žáků rádo píše slohy a 100% vám odpoví, že ráda píše jen pouhá menšina studentů. (Jestli dva, tři ve třídě, tak je to celkem úspěch).

Blogování není trapné, spíše je nepopulární. Rozšířenou představou totiž je, že blogeři jsou ve škole šikanovaní a do společnosti nezapadající jedinci (podivíni, depresivní puberťačky, anorektičky,...) Zkrátka na blog většinou v očích veřejnosti píší pošahanci a tak je na blogery také často nahlíženo... :-) (Dělala jsem o tom seminární práci, vytvářela jsem dotazníky,... Bylo to fajn a výsledky byly poměrně poučné. ;-) :D )

21 Olča Olča | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 22:17

Tak ja zalozila svuj blog, pak jsem se asi 4 mesice stydela sama pred sebou, protoze holt v mym okoli to nikdo nedela a tak zas budu za exota, ale protoze mi slo hlavne o to, podelit se o trochu humoru, ktery se snazim v tehle pesimisticke pravidelne produkovat v podobe povidek o takove ceske Bridget J., jsem se tedy nakonec predevcirem hecla a "nasypala" to tam. Takze dalsi faze je, ze ted se budu nejakou dobu premlouvat dat o tom nekomu vedet. Par kamaradek o tom sice vi, ale precist si to nebyla ani jedna..coz me samozrejme zase hodilo o znacny kus zpet.. :-)  :-) Ale jak by rekl Jara C. - te lipy se nevzdaaaam! :-)

22 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. ledna 2016 v 22:40

[20]: To nespojuj. Školní slohovky mají tak nablblá a sentimentální témata, že i když jsem v té době vydávala na blogu přes třicet článků za měsíc a psala několik velice dlouhých povídek naráz, slohy jsem rovnou psát odmítala a radši si nechala dát nedostatečnou, než něco vymýšlet na takovou ptákovinu (nedostatečné jsem stejně nedostávala, protože s naší chuděrou češtinářkou se dalo zametat, jakmile jsme se přehoupli přes pololetí). Jenom výjimečně, když jsem tam dokázala naroubovat něco, co se mi pozdávalo, jsem to napsala.

23 userka userka | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 22:52

[13]: Ty jsi tak slavnej! :-D

24 Kate Stone Kate Stone | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 23:09

[22]: Ano, to chápu. I Njina (moje blogová spolupřispěvatelka) si stěžuje na jejich slohová témata.
P.S.:Oni mají opravdu příšerného učitele...
Ale když někdo rád píše, tak má psaní rád a tečka. Jako ilustrační příklad vezmu právě třeba Njinu - slohovku na téma "Hispteři vs. Rapeři" psát odmítla a ještě učitelovi vytkla, že dává taková témata, ale jinak psaní zbožňuje...
Když jsem dělala ten "výzkum", většina lidí mi opravdu odpovídala, že psaní a čtení (pokud si pamatuji tak cca. 2/3) vnímala psaní jako zbytečné a nepotřebné. Takový přežitek doby.
Ale možná je to jen specialita mého města a jeho "obyvatel"... :-? :-)

25 Péťa Péťa | Web | 27. ledna 2016 v 23:19

V anketě bych asi uvítala nějakou mezimožnost, protože já jsem sice na svůj blog hrdá, ale v mém okolí jsou i lidé, kteří by nepochopili, proč ho mám, a proto o něm s nimi nemluvím a nechci, aby o něm věděli.

Před časem jsem se s několika kamarády bavila o jedné slečně, která se nám nově dostala do života coby přítelkyně našeho společného kamaráda. Ostatní hrozně zaujalo, že má blog, kde řeší, jak se jejich vztah vyvíjí a že tam píše, co si myslí o jeho kamarádech (tedy o nás). Měli z toho legraci a bylo vidět, že to vnímají špatně.

Myslím, že o mém blogu nevědí, a v tu chvíli jsem si z celého srdce přála, aby se o něm také nikdy nedozvěděli. Prostě mi přišlo, že to nemůžou pochopit a jen by si kvůli tomu ze mě utahovali.

Můj názor na celou věc je takový, že na blogu se pohybuje sorta intelektuálů, kteří mají zájem o to, aby jejich myšlenky někdo viděl + náctiletí, které zajímají celebrity nebo móda. Tihle lidé rozumí tomu, proč lidé mají blogy, ale těžko říct, jestli to může pochopit někdo, kdo se k blogování nikdy nedostal.

Dokážu si navíc představit, že pokud už je blogování někým přijato, je stejně vnímáno spíš jako dívčí záležitost (hlavně kvůli spojitosti s módou) a proto je asi lehce možné, že dospělý muž se může za blog stydět.

26 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 0:20

Nestydím se, že mám blog. Ale ne všichni z mého okolí by ho měli číst. Nicméně fakt, ŽE ho píšu, nikomu nezatajuji.

27 signoraa signoraa | Web | 28. ledna 2016 v 8:07

S tím, že píšu blog se netajím, ale ani nechlubím. Rodina a mí blízcí o něm ví. Překvapila mě však reakce vrstevníků mých dospělých dětí, kteří ocenili to, že ve svém věku mám tu odvahu se do psaní pustit. Došlo k tomu tak, že jsem napsala dva články o ztvárnění Vančurovy Markety Lazarové v reálném prostředí (zámek Nový Stránov a přilehlé prostory). Ti mladí, z nichž některé znám od dětských let a kteří mě znali jen jako hospodářku ze školy, najednou zjistili, že dokážu být i jiná. Dcera, která do té doby netušila, že píšu, přišla k nám a sdělila mi, že jsem u jejích kamarádů notně stoupla v ceně. :-D
Aby však nebylo vše jen kladné, musím přiznat, že mému manželovi vadí moje vysedávání před počítačem o kterém mluví občas i s despektem.

28 Lenna68 Lenna68 | Web | 28. ledna 2016 v 13:40

Myslím, že pokud tam člověk nedává věci, za které se stydí, může být na svou "práci" hrdý ;-).

29 Kiara Kiara | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 14:02

Ne, že bych se bála, že by se mi lidé smáli kvůli blogu, ale nijak se nechlubím tím, že si píšu blog. Přijde mi lepší, když je bloger anonymní, čtenář pak nesoudí podle vzhledu, ale podle vyjadřování, určitého charakteru a hlavně názorům.
Psát si blog je koníček, za kterou se nikdo stydět nemusí, stejně jako se lidé nemusí stydět za psaní si osobního deníčku, čtení knih nebo tanec. Je to koníček, jako každý jiný.

30 Snílek Snílek | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 15:17

Nejde o to, že bych se za svůj blog styděla, nebo tak něco. Spíš nemám potřebu ho uveřejňovat mezi své známé. Hlavně i proto, že tam mám články, o kterých bych nechtěla, aby si mě s nimi spojili. Ne že by na nich bylo něco špatného, spíš by je nepochopili a považovali by mě za šílenou magorku, která by se měla zavřít někam do ústavu. Nebo naopak některé až moc odhalují moje nitro, které v reálném životě příliš najevo nedávám.

31 Elizabeth Elizabeth | Web | 28. ledna 2016 v 16:51

Hmmm, boli časy, kedy som svoj blog tajila, ale neskôr som ho vypustila znovu do sveta a teraz tí, čo ma poznajú vedia, že blog píšem. Väčšinou som sa stretla s obdivnou vetou: "Á, ty máš blog?" Vždy sa ma pýtali o čom píšem a tak podobne a nemala som sa za čo hanbiť. Ak by som však chcela písať osobný denník - čiže písať o každej záležitosti zo života, blog by som tajila.

32 Ludmilita Ludmilita | Web | 28. ledna 2016 v 17:28

Myslím si, že ak Vás niekto nemá rád a + máte blog, len to k tomu dopomôže, aby sa Vám mohol smiať :-D Ale samozrejme, dobrí kamaráti podržia a blog sa páči.
Mala som ho dlho v tajnosti no už viac ako rok ho publikujem, pretože som sa preniesla cez ten pocit, a už mi to je jedno :-D  :-D

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 20:10

Rozhodně se nestydím za sdělování vlastních myšlenek. Většinou nepíšu nic, co bych nebyla ochotná říct na plnou hubu :-) Ba, dokonce leckdy řeknu víc, než napíšu. Tak proč se stydět?
Že je můj blog trnem v oku mé maminky, to už je vedlejší :-)
Ani ona se nestydí, jen má pocit, že psaní nemá smysl.
Pro ni možná ne, všechno, co potřebuje někomu říct, slyším já :-) A zpětnou vazbu na přání dodám kdykoliv :-)
Já ji doma nemám, zpětná vazba mi chybí a tak píšu blog :-)

34 Kika Kika | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 21:10

nestydím, o tom, že mám blog ví celá moje rodina (nejvěrnější čtenáři), kolegové v práci, kamarádi. Neříkám sice hned při seznámení "ahoj já jsem Kristýna a mám blog" ale většinou na to řeč nějak nakonec dojde :-)

35 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 23:34

Blog jsem začala psát proto, abych se  "vykecala", protože jsme doma zůstali už sami, byla jsem zvyklá být mezi lidmi a internet mne začal bavit. Léta neléta, baví mne to, nestydím se za to, píši jak umím a komu se to nelíbí, nemusí to číst. Většinou už více mých vrstevníků přichází na chuť internetu, ale málokdo ze známých, pokud vím, píše na blogu. Říkám, že chodím mezi lidi, bavím se tím a ignoruji škodolibé poznámky mého chotě, že kdo píše na internetu je exhibicionista, který se chce zviditelnit. Neumí ale vysvětlit CO z toho zviditelnění máme. Víte to někdo? Pocit uspokojení či co? ;-)  :-D

36 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 9:44

Nestydím se vůbec, o mém blogu ví každý kolem :-)

37 Ami Ami | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 10:09

V škole o tom radšej nehovorím, nepotrebujem, aby moji hnusný spolužiaci ma vyhejtovali bez toho, aby si ten článok čo by len čítali :/ :-D

38 Viollet Viollet | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 11:36

Ja se pred znamymi o blogu nezminuju. Oni si ho totiz vetsinou najdou sami, uplnou nahodou. A za svoje stare pindy se trochu stydim, to je fakt.

39 Maja Maja | Web | 29. ledna 2016 v 12:41

No, vzhledem k tomu, že většina blogerek jsme my, malé puberťačky, tak mezi články, které jsme napsaly třeba před dvěma lety a dnes je propastný rozdíl :-) A to třeba bylo to období, kdy jsem každý týden měla jiný blog a to, co jsem tam psala, to vážně bylo něco šílenýho :D

40 Charlie Charlie | 29. ledna 2016 v 13:19

[39]: ano souhlasím stím co jsi právě teď napsala.

41 Angelika M. Angelika M. | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 10:06

Nič z ankety mi tu nesedí, mám svoj blog rada, vedia o ňom moji rodičia, ale nikdy som im ho neukázala. Píšem denník, preto môj blog poznajú len tí najlepší priatelia, spolubývajúce nepoznajú adresu. Je to predsa denník, ak mám na niekoho alebo niečo iný názor, radšej pomlčím a nebudem sa o tom  s nikým hádať, napíšem to semm. Keby vedeli, že v niektorých veciach si myslím niečo úplne iné, zbytočne by sme sa dostali do konfliktu.

42 mengano mengano | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 16:09

[6]: Ještě aby :-)

43 Teeda Teeda | Web | 30. ledna 2016 v 19:32

Já mám třeba svůj blog se svým životem spojený téměř 100%. Proto nechci, aby to nikdo věděl. Zatímco v běžném životě si něco myslím, na blogu to "říkám nahlas". A mám pocit, že se tak odkrývám víc, než v reálném životě o kterém píšu. Není to stud za blog, ale za nějaké vlastní myšlenky, či jak to říct. Je to prostě osobní. :)

44 Alice Alice | Web | 30. ledna 2016 v 20:34

Já bych třeba o svém blogu neřekla. Nikomu.
Za prvé si myslím, že jsem na to dost stará.
Za druhé tam píši naprosto upřímně všechny své názory a myšlenky a vzhledem k tomu, že píši především o mém vztahu, tam se nehodí, aby tk vedelo mé okolí.
Za třetí si myslím, že by to stejně nikoho nezajímalo..

45 Myšák Myšák | Web | 31. ledna 2016 v 10:25

Mám pocit, že v mém okolí je to nebo bylo to spíše takový trapas. Blog patřil třináctiletým slečnám a tím to haslo. ;-)

46 Amazonka Amazonka | Web | 31. ledna 2016 v 10:50

Když si představím, že někdo z mého okolí ví o mém blogu nebo že si ho dokonce pravidelně čte, jsem si docela jistá, že by mě to ve psaní strašně omezovalo. Už teď mám na blogu až moc pro mě osobních věcí, za které bych se ve chvíli, kdy by se je četl někdo mně známý, styděla, přiznávám.

47 mengano mengano | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 11:18

Já se za svoje výtvory na blogu rozhodně nestydím. Nemám proč. Na druhou stranu vůbec nestojím o to, aby kdokoliv z mého okolí nebo,nedej bože! :-),z rodiny o blogu věděl. Jednak na malé vsi číhá nebezpečí všude a za druhé by mne moji blízcí stáhli z kůže za to, že veřejně provětrávám domácí karamboly :D O blogu ví jenom Kájínek, neb mi poléhává na klávesnici, když píšu. A ten to nevykecá.

48 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 31. ledna 2016 v 11:25

Myslím, že článek se na to dívá z jednoho pohledu, že jediné co skrýváme je intimita a erotika. Je to myšlenka. Ono totiž to "právo na názor" není úplně tak bezúhonné, jak si všichni myslí. Když někde něco řeknete narovinu, naživo, můžete být okamžitě odsouzení, všichni furt hlásáme toleranci, pochopení, ale v reálu ji nejsme schopni. Proto si lidé zakládají blogy, aby se měli možnost vyjádřit a nikdo je za to nestíhal, protože anonymita je fajn hra (jistě, určitě, kdybych chtěla někoho nalézt v reálu, dá se to, například pomocí ID apod.), kdy jdete s kůží na trh a když se to nepovede, čeká vás jen halda nesouhlasných komentářů a ne celoživotní odsouzení na kraj společnosti...
Na blogu žádné intimní věci nepíšu (snad), ani nepomlouvám své blízké (většinou), ale mám názory za které jsem v reálu peskována a to je jen zlomek toho, co mi vězí na blogu. Proto raději budu mít blog v anonymitě a nikdo mě jen tak nepozná (i když, kdyby se na to někdo hodně zaměřil...) :-D

49 Anice Anice | Web | 31. ledna 2016 v 17:27

Jak bych se mohla stydět za můj naprosto top blog plný skvělých rad? xD

50 Anice Anice | Web | 31. ledna 2016 v 17:28

[49]: I moje top kámošky mě prosí, abych je v některém z mých článků zmínila xD

51 Wendy Wendy | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 17:28

Já osobně se tím nikde nechlubim a když v se někdo zeptal zda - li jsem autorkou blogu já tak bych to z le 60% popřela. Moje spolužačka třeba s tím nemá problém,ale já bych se tím nějak nexhlubila. Přijde mi to jako soukromá záležitost :) :D
W💋

52 děda tik tak děda tik tak | Web | 1. února 2016 v 15:30

Proč se stydět za něco o čem píši na svém blogu. Záleží na tematickém založení a jeho obsahu. Osobně mám blog zcela veřejný, na kterém se zabývám nejen vlastní historii a vzniku našeho malého města, ale i jeho současným kulturním životem. Řada článků je publikována na elektronickém portálu našeho města a spíše se setkám s upozorněním na nějakou akci, a k účasti na ní. Podobně to bylo s výzvou ke zpracování historie zdejšího loutkářského souboru, která byla rovněž veřejně publikována v 10 dílném seriálu, případně i o historii a současnosti továrního hasičského sboru. Řada místních spolků má na svých stránkách odkaz na můj blog, kde píšu o jejich aktivitách ať již je to střelecký klub, airsoft tým, nebo MC Metuje. Osobně beru blog, jako prostředek ke zviditelnění nejen našeho města, ale i krásné přírody a spíše se setkám s kladnou odezvou. :-)

53 Kaččííí Kaččííí | 2. února 2016 v 21:42

Já se za blog nestydím, ale o blogu jsem neřekla nikomu s bližších lidí (rodiny, kamarádů) atd. Kdo chce tak si blog najde a přečte. Blog je zaměřený hlavně na články o Fixních rovnátkách, ale i na články z běžného života. Každý máme jiné zájmy někdo píše na blog a někdo chodí např. na diskotéky atd.

54 Wendy Flowers Wendy Flowers | 2. února 2016 v 23:48

[44]: Naprosto souhlasím!

55 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. února 2016 v 6:32

[35]: Myslím, že je to aj pocit uspokojenia, ale nie len! Hlavne je to výborná, povedal by som až "zdravá"  aktivita, určite lepšia, než sedieť niekde, čitať bibliu alebo hrať karty. Oboje menované je síce tiež prínosné, ale na dlhšiu dobu je kreativna činnosť, ako napríklad kresliť, písať, diskutovať, kecať, smiať sa "na papieri" obrazovky určite lepšia.

"Pracuj" ďalej, veľa chuti k tomu!

56 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 3. února 2016 v 13:59

Nedá se říci, že bych se za svůj blog styděla, jen zkrátka nechci, aby o něm okolní lidé věděli :-) Jsem na svůj blog hrdá.

57 Just Blaze Just Blaze | 3. února 2016 v 14:35

Pochopitelně, že stydím :D

58 Gil Gil | Web | 3. února 2016 v 14:49

Jé, tohle je zajímavý článeček, prima nápad! :-)

Mám s blogováním hezké zkušenosti, které bych za nic nevyměnila. Rodina, přátelé, lidé z práce, všichni o tom mém ví. A je tak krásné a dojemné, že si tam přečetli o nejniternějších věcech a že se jim ten blog líbí, že tu práci oceňují.

A celkově - s tím, že by blogování někdo odsuzoval a že by se mu zdálo neprestižní jsem se snad ani nesetkala... Snad, když zapátrám v paměti, tak jsem potkala jen dva starší lidí, kteří odsuzují internet úplně.

59 zelena-svestka zelena-svestka | E-mail | Web | 3. února 2016 v 15:13

O mém blogu ví pouze můj nejlepší kamarád a vlastně ani ten to vědět neměl, když na můj blog přišel, měla jsem sto chutí všechno smazat. Ale neudělala jsem to. Pak se ale o mém blogu dozvěděly spolužačky a to byl konec. Měly na mě ošklivé řeči kvůli tomu, co jsem tam psala (týkalo se to "horkého" tématu uprchlíci a islám).
Proto tento (starý) blog zaniknul a vytvořila jsem si ten, co mám teď. A o tom (zatím) nikdo neví. Doufám :D
Blog je pro mě místo, kde můžu veřejně, ale zároveň téměř anonymně říkat své názory. Jen asi těžko bych si stoupla před třídu a řekla něco ve smyslu "hej, lidi, islám je super". Okamžitě bych byla za debila. Ale když toto řeknu na blogu, najde se spoustu lidí se stejným názorem. A lidi, kteří mají opačný názor na můj blog prostě nechodí.
Takže to je důvod proč já o blogu nikomu neřeknu :)

60 tiernan-blair tiernan-blair | Web | 3. února 2016 v 15:58

O mém blogu (bohudíky) zatím nikdo neví, nechci, aby se všude provalilo, že jsem jiné orientace, že jsem si prošla anou a tak dále. Za moje články se ale nestydím, to opravdu ne :-).

61 Tereza Tereza | Web | 3. února 2016 v 17:20

Bojím se ukazovat spolužákům svůj blog. Kdysi o něm věděla jedna spolužačka ale chtěla jsem si změnit blog ale tak aby si ten nový nemohla přečíst. Ale ona se k němu stejně dostala a mě bylo trapný o svým blogu před ní psát! Tak jsem založila nový a dopadlo to tak že o tomhle už neví a neví o něm ani nikdo ze třídy. A možná ani neví že bloguji. :-D až budu starší tak dám odkaz na svůj blog na facebook a napíšu 'už 7 let bloguji', to bude něco! Hlavně doufám že si do té doby někdo ze třídy blog nezaloží! Pak bych neměla nic.

62 PandaGirl PandaGirl | E-mail | Web | 3. února 2016 v 18:24

Osobně se za svůj blog nestydím, ale svému okolí neříkám, že nějaký mám. Když už ano, tak pouze to, že nějaký mám, ale adresu neřeknu.
Není to kvůli tomu, že bych psala na blog nějaké inkriminující články nebo něco podobného. Prostě blog beru jako svůj soukromý prostor do kterého si pozvu lidi, které chci. A lidí, které si nezvu, tak ti na můj blog přijdou, protože mají o to zájem.
Osobně jsem to řekla jen pár lidem z toho pouze dva ví, jak se blog jmenuje. Rodiče o tom nevědí. Můj otec takové věci odsuzuje. Takže za ty řeči mi to nestojí.

63 Rylandia Rylandia | 3. února 2016 v 18:29

Vzhledem k tomu, že furt všem svůj blog strkám pod nos... 8-)

64 Bocian Bocian | E-mail | Web | 3. února 2016 v 20:24

V prostredí, kde sa pohybujem to rozhodne hanba nie je. Nevidím vôbec dôvod, prečo by mala. Ale predsa len si radšej blog udržiavam len v okruhu blízkych priateľov, prípadne rodiny, ktorá o ňom vie a podporuje ma (ale sem tam z toho nie som nadšený). Prečo, keď sa vyslovene nehanbím? Za blog ako taký sa nehanbím vôbec, ani za  texty, na to som dostatočne egoistický. Problém nastáva s tým, ako ma vníma reálna spoločnosť - spolužiaci. Na blogu sem tam píšem aj dosť súkromné veci, ktoré maskuje čiastočná anonymita a tak sa cítim bezpečne. Možno je to zbabelosť, ale pred tými ľuďmi v triede mám... čosi ako rešpekt. Nepotrebujem sa im vystatovať s blogom.

65 retrofeeling retrofeeling | Web | 3. února 2016 v 20:33

Připadala bych si svázaná, hlídala bych si potom až moc, co zveřejním... Je lepší, pokud to lidé z mého okolí nevědí. Také je spousta takových, kteří jsou schopni tajně sledovat a případně i blogerem zveřejněné texty rozebírat s okolím a vysmívat se autorovi.

66 Broken girl Broken girl | Web | 3. února 2016 v 20:59

Já se za něj sice nestydím, ale nechci, aby o něm věděli lidé v mém okolí, protože tam píši věci, co skoro nikdo nebo někdy dokonce nikdo neví ;)

67 Natálie Natálie | Web | 3. února 2016 v 21:20

já se za něm stydím tak napůl.. třeba za nějaké moje předchozí články a můj styl psaní, ale zase jsem si na základě toho všimla jistého pokroku a proto jsem se rozhodla dál v blogování pokračovat.. na začátku o něm nevěděl nikdo.. až asi po roce jsem to řekla mojí nejlepší kamarádce a po 5 letech blogování - samozdřejmě ne vkuse - jsem to řekla mému přítelovi.. jinak nikomu.. a už tak jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem neudělala chybu, že to ví i on.. protože teď jsem taková za sklem.. samozdřjemně teď se neděje nic v našem vztahu.. ale co když začne a já bych se o tom chtěla podělit s dalšíma blogerkama? to už bude trochu problém.. přemýšlela bych nad tím, jestli to čte a nebo ne zvlášť když ho člověk píše jako deníček.. :)

68 zivot zivot | 3. února 2016 v 21:26

Já jsem si založila blog nedávno, jsem vlastně nováčkem. Za svůj blog se nestydím, kdyby to tak bylo, tak bych si  ho nezaložila. Jen jsem nezveřejnila jméno. Víte, kdysi moje práce byl zároveň i můj koníček. Před léty jsem o svou práci přišla ze zdravotních důvodů. A popravdě, jsem se z toho zhroutila. Byla jsem totiž na své práci závislá a zároveň mne chyběl kontakt s lidmi. Věřte mi nebo ne, ale psaní blogu mi pomohl. Svým způsobem jsem opět mezi lidmi, i když si nevidíme do tváře. A nevadí mi, jestli nějaký můj článek někdo rozebírá a baví se o něm. Kdybych se to dozvěděla, tak by mne to těšilo. Ano, těšilo a nevadila by mi ani negativní reakce. :-)

69 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 3. února 2016 v 23:04

Ve světě má blogování určitě daleko lepší pověst než v Čechách. Jsme stále velmi malá země, ale v poslední době se trend mění a už se nesetkávám s takovým odsuzováním jako třeba před deseti lety.

Za blog se nestydím, ale sdílím ho pouze s přáteli. V konverzaci klidně zmíním, že blog píši, ale stejně jako si každého nepřidávám na FB, ani každému necpu na potkání telefonní číslo, tak ani adresu mého blogu.

70 Killing Happynes Killing Happynes | Web | 4. února 2016 v 7:38

o mém blogu ví hrstka lidí. Nesnažím se to vyloženě tajit, ale sama od sebe o tom mluvit nezačnu ani to nikomu necpu pod nos.
Jsou lidi, kteří s tím nemají problém a do běžné konverzace zapojí i otázku na můj blog. Pak jsou tu ti kteří to skutečně nechápou, nebo na tom vidí něco špatného. Říkají mi jak jsem hloupá, když dávám takhle svoje osobní údaje na internet. Jenomže proč bych to dělala? Jasně něco jsem na svůj blog krom své tvorby o sobě napsala, ale podle toho snad nikdo nezjistí kde bydlím a podobně. Dále se mně neustále ptají, proč to píšu, co z toho mám? Nic, vážně nic, popřípadě nějaký komentář. Lidi neumí pochopit, že člověk může dělat i to co ho baví, přestože z toho nemá žádný zisk.
Takže abych to uvedla na pravou míru, já se za svůj blog nestydím, ale nepotřebuji ho ukazovat existencím, kteří to prostě nechápou.

71 Joina Joina | Web | 4. února 2016 v 14:23

Jako, je pravda, že se na mě pár lidí dívalo divně když jsem jim řekla, že mám vlastní blog. Ale většina to chápe a získala jsem i pár čtenářů z okolí a vždy mi říkají, jak je něčím inspiruji.
Nemohu říci, že se za svůj blog stydím, to ne, ale spíše se bojím a zároveň se i stydím, za to když píši, tak udělám nějaké chyby a já si toho nevšimnu...

72 Jokí Jokí | E-mail | Web | 4. února 2016 v 15:28

Za svůj momentální blog se nestydím a nijak ho neskrývám, ale ani ho nikomu nenutím. Většinou se zmíním kamarádům, nebo když se někdo ptá na koníčky a tak. Ale pravdou je, že za mé předchozí blogy jsem se styděla a taky jsem věděla proč :D

73 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 5. února 2016 v 0:19

Nestydím. Na druhou stranu jsem jej zakládal jako místo klidu a odpočinku od mas spamerů, haterů a dalších šílenců, kteří mě stíhali po sociálních sítích. A proto raději adresu blogu zbytečně nerozšiřuji, aby mě neobtěžovali i tam.

74 Viza | Mossy Plains Viza | Mossy Plains | Web | 5. února 2016 v 22:46

Stydívala, strašně moc.

Když jsem ho poprvé založila, tak se - spíše tématika - s pochopením nesetkala a stávala jsem se terčem posměchu. Takže několikrát skončil, byl založen na nových adresách...

A dnes funguje skvěle. :) Má odkaz na WildPrehistory, a dokonce jsem odkaz na svůj blog objevila v nové knížce o dinosaurech. <D Takže myslím, že JESTLI se stydím, musí to jít stranou. V práci mám také kolegyni, ženu s nezapamatovatelným přijmením, která se zaobírá sběrem zkamenělin společně s manželem... :) Takže ne, už se nemůžu stydět jen tak.

Na FB už se tohle o mě ví, a myslím, že už se nemůžu jen tak někde schovat. :D

75 Aless Aless | Web | 7. února 2016 v 14:56

Nikdy som sa nehanbila za svoj blog, väčšinou som len mala potrebu ho skrývať pred ľuďmi ktorých poznám osobne, pretože mi bolo nepríjemné počúvať (niektorých jednotlivcov) ako mi so smiechom citujú moje články. :-?

76 myší královna myší královna | 7. února 2016 v 18:54

[46]: Když napíšu něco fakt hodně upřímnýho a třeba i trochu osobního (dřív hodně osobního), tak mě vždycky bloklo, když jsem někoho potkala a on mi řekl: Hmmm, četl jsem poslední článek na blogu... hahaha, fakt dobrý, haha...
Tak se krotím. :D

77 jkocir jkocir | 12. února 2016 v 21:51

Nikdy jsem se nestyděl za nic co jsem sám na internetu napsal ať už jsem to myslel vážně a nebo jako legraci. A ti co něco špatně pochopili, tak to je jejich problém. Nikdy jsem nikoho nenutil, aby navštěvoval mé stránky a příspěvky a něco četl a nebo komentoval.
Anonymita na internetu neexistuje, o tom jsem se předčil na vlastní kůži. Mě osobně by nikdy nenapadlo někoho potajnu vyhledávat v reálu a snažit se vlísat do jeho přízně a třeba i za cenu pomoci bandy lokajů... Ale lidé jsou různí a třeba v mém případě to byl a je jejich naprosto zbytečně promarněný čas, ale je to jejich čas...
Tato zkušenost mě naučila jednu věc, pokud mě někdo jakkoliv poškodí a nebo podrazí tak už nedostane druhou šanci na důvěru a na nic a je jedno jestli je to člověk cizí, ze sousedství a nebo z rodiny.

78 Untitled07 Untitled07 | E-mail | Web | 16. února 2016 v 20:32

Mám 4 blogy, bloguju řadu let, ale dodnes o tom nikdo neví :-D

79 Amabel Amabel | Web | 17. února 2016 v 19:18

Pripajam sa. "Nikto" o mojom bogovani nevie, iba kamaratky ktore som vdaka nemu ziskala a uz sa pozname aj osobne. :) este ked som bola v puberte o mojom blogu vedela moja prva laska a vzdy si ho chodil citat, pretože co som nepovedala do oci, vedela som dat von písanim :) tak je to dodnes.
A teraz vlastne "vie" o jednom mojom blogu moj terajsi priatel, aj ho chcel vidiet, ale zamietla som, no je tam iba moja tvorba, takze mozno ho tam niekedy pustim :P
Inak osobny blog, by som nikdy nevystavila osobne, pretoze si ho vediem aby som tam dala veci, ktoré nechcem aby vedeli všetci ktorých poznam. Pretože VIEME aky si ludia.....

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama