ROZHOVOR: Relle

11. října 2015 v 8:00 | Standa |  Rozhovory
V dnešním článku z pravidelné rubriky Rozhovory se seznámíte s blogerkou Relle z blogu infinity.blog.cz. Ať už je to pro vás stará známá, nebo o ní slyšíte poprvé, nenechte si následující čtení ujít. Odpověděli byste na její otázky jinak? Nenechte si to pro sebe a napište to do komentářů.


Kolik ti je a odkud jsi?

Prozatímně polovinu z možných nácti jsem prožila v maličké a snad i naprosto bezvýznamné, přesto mnou milované vesničce v Pardubickém kraji.

Jak by ses popsala jednou větou?

Popisování jednou větou nesnášející, život nekontrolovatelně moc milující, při každé příležitosti čaj lemtající a stránky knih hltající přecitlivělý cholera vždy optimisticky naladěný a nikdy se snažit nepřestávající.

Co je podle tebe tvoje silná stránka?

Rozhodně má cílevědomost, v určitých kontextech snad až přehnaná. Vždy vím, za čím si jdu a jsem ochotná bojovat za vše, co si usmyslím a chci - nikdy mě neuvidíte bez boje padnout na kolena a již pouze po chvíli se vzdávající.

Co na sobě naopak nemáš ráda?

Jakožto člověk, který dříve trpěl hlubokým komplexem méněcennosti, jsem spolu se zaujetím osobním rozvojem přestala své slabé stránky hledat. Ne nějak sebestředně o sobě prohlašovat, že jsem bezchybná, ale po čase mi i přišlo zbytečné, proč by vlastně člověk měl poukazovat na své slabosti, vady a nedostatky.

Je-li něco vážně nutné, snad neschopnost tolerovat autority. Ač i teď s úsměvem vzpomínám na své slovní přestřelky s bývalým učitelem...

Dalo by se říct, že tvůj blog je kombinací deníčku a toho, čemu se v jistých kruzích říká "knižní blog"? Kdo si na takovém blogu počte?

Především milovníci knih toužící znát objektivní názory na tituly, po nichž by chtěli chmátnout, nejsou si však jisti, bude-li pro ně samotné čtení knih čímkoliv přínosné. Nerada se nazývám knižním blogem, neboť v dnešní blogosféře se knižním blogerem míní takové individuum, jenž si myslí, že knižní recenze nemá daná žádná pravidla pro sepisování, každý si ji může psát tak, jak chce sám, čemuž samozřejmě odpovídá následná kvalita článku, a pouze se skrze dobrotu nakladatelství přiživující na recenzentství. Já se na rozdíl od toho snažím psát objektivně subjektivním způsobem a rovněž i, aby alespoň mé recenze byly přínosné - aby z nich člověk skutečně pochopil, jaká kniha je a líbila by se mu případně.

Ale prakticky vzato ano, píši kombinaci především knižních článků a jednoduše toho zbytku, což lze deníčkem nazvat. Tuto část považuji pouze za hromadu slátanin ukájející mou touhu zpravit někoho v kosmu o tom, o čem si myslím, že je hodno ho zpravit, najde-li se však nějaký žrout keců o všem, de facto o ničem, i za jeho přítomnost budu samozřejmě ráda.

Máš přehled o tom, kolik lidí tvůj blog pravidelně sleduje? Dáváš spíše přednost tomu, abys měla menší návštěvnost poskládanou z lidí podobných zájmů, věku i názorů, nebo bys ve skutečnosti chtěla, aby tě četlo co nejvíce lidí?

O pravidelných čtenářích nemám sebemenší přehled, spíše bych řekla, že ke mně sem tam vstupují zbloudilci a zaujme-li je něco, přispějí svým názorem. Dříve jsem psávala výhradně kvůli touze mít co největší návštěvnost a u každého článku přinejmenším padesátku komentářů. Můj cíl se změnil samozřejmě díky takovému blogovému vyspění, rovněž však i zjištění, že počet komentářů mi nic nedá. Co by taky měl dát, maximálně dobrý pocit? To, že si někdo usmyslí, že kvůli velkému množství komentářů jsou jeho články neskonale dobré? Znám několik přesných protikladů, skvěle píšící autory mající komentářů minimum, blogový odpad s komentáři vystřelujícími do nebes. Jsem samozřejmě ráda, když někdo vystoupí a sdělí mi svůj názor. Vzhledem k tomu však, že komentáře se již málokdy píší srdečně a jsou to pouze prostředky k nalákání lidí na svůj blog (samozřejmě nikoliv výhradně, ale značně převažujícně), mi jejich absence nedělá nejmenší vrásky.

Je pravda, že bych ráda měla pár čtenářů, kteří by stejně jako já hořeli láskou ku knihám a dělili se o své dojmy a názory. Když už však, ani v nejmenším by mi nevadilo to, že by mé články pouze četli a nekomentovali. Ostatně tak to dělám i já. To, že nekomentuji, neznamená, že mě daný příspěvek nezaujal, jen třeba ani nemám co dodat nebo jednoduše nemám náladu ničím přispívat. Ale nic z toho nemění můj názor na článek a míru, jak moc se mi líbil.

Jak je to u tebe vůbec s přístupem k odlišným názorům? Podle slavného sociologa Zygmunta Baumana má internet velký vliv na to, že se lidé uzavírají do informačních bublin, kam nepouští nic, co tam nechtějí mít (např. si na Facebooku vytváří přátele výhradně z názorově stejně naladěných lidí apod.). V takových "komfortních zónách" nemusí řešit žádné kontroverze ani obhajovat svoje myšlenky ani nic vysvětlovat. Na blogu se toto projevuje také - blogeři se spřátelují podle společných okruhů zájmů, věku nebo názorů - a blogy, které vyjadřují jim protikladné názory, nesledují. Setkat se lze také s mazáním nesouhlasných komentářů, které dotyčným blogerům narušují představu jejich komfortní zóny. Takže jak je to u tebe - dáváš přednost tomu slyšet od ostatních, že s tebou souhlasí, nebo tě naopak baví tříbit své argumentační schopnosti v diskusi s lidmi opačných názorů?

Miluji diskuze, v nichž se odráží inteligence lidí své názory obhajující. Ani ne tak na blogu, jakožto spíše ve skutečnosti, kdy vám oponent hledí do očí. Hrozně mě baví sledování lidí, kteří se při názorových přestřelkách se mnou snaží vymyslet co nejlepší argument, byť pro mě je hned ze začátku jasné, že jejich snaha je zbytečná. Pečlivě vážím své myšlenky a s jejich relevantností přicházím pouze tehdy, jsem-li si na sto procent jistá, že mám pravdu a nikdo nemůže najít nic, co by obrátil proti mě - jsem hrozně ráda, když se mnou někdo nesouhlasí, můžu pak pozorovat tu krásnou snahu formulování myšlenek; čímž se již dostávám zpátky k blogu.

Sama vím, že ignorace určitých lidí s odlišnými názory může vycházet i z toho, jak jsou jednoduše řečeno tupí a neschopni uznat svou chybu. Nejde o zatvrzelost v přesném slova smyslu, kdy si člověk své chyby vědom je, jen to nechce přiznat okolí - jde tu vážně o tupost, kdy daný člověk svou chybu jednoduše nevidí, ať mu ji před nos přecpáváme sebevehementněji, až nás jeho nízká inteligence natolik unaví, že se jím samotným nadále zabývat nechceme a izolujeme se od něj i jeho názorů.

I to se však stává málokdy a převážně jde dle mého jen o to, že k izolaci vůči ostatním vede lidi pouze strach pramenící ze svých nízkých komunikačních schopností a tedy i případné neschopnosti argumentovat proti někomu ve sporu. Než se vystavit potupě ve formě svých nedostačujících asertivních dovedností se proto lidé drží v oné bublině pouze stejných názorů, kde se jim nic obdobného stát nemůže. Tak to alespoň vidím já.

Jaký máš vlastně názor na mazání komentářů - je to podle tebe čistě osobní věc každého, nebo to z principu neuznáváš, nebo volíš nějakou cestu mezi tím (typu "nejhrubší vulgarity je třeba mazat, ale nesouhlasné komentáře nechám")? Respektive mažeš ty sama nějaké komentáře, a případně jaké?

Mazání komentářů je vskutku zapeklitá věc, nelze ji brát jako něco špatného, či dobrého, nebavili-li bychom se o každé části zvlášť.

Co se mazání pouze absurdních upozornění na existenci svého blogu týče (viz. takové ty "odpudivej blog, shoříš v pekle se svými rodiči" - s čímž jsem se parafrázovaně vážně setkala)) jsem jednoznačně pro smazání, neboť takové věci k článku prostě nepatří, jsou vrcholem kontraproduktivity a jednoduše na nic.

S mazáním čímkoliv ostatního však nesouhlasím. Setkáváme se s mazáním odlišným názorů, neboť autor (což jsem vlastně svým způsobem napsala výše) není schopen argumentovat, uvědomujíce si svou chybu a neochoten ji přiznat; a ač smazání komentáře nic neřeší a akorát adminovi škodí, děje se to neustále.

Je-li komentář velice vulgární, avšak stále se vztahuje k tématu v článku rozebíraném, je tu vůbec důvod ho mazat? Tím, že člověk smaže urážlivý komentář, dá najevo pouze to, že slova pisatele komentáře učinila to, co měla v plánu - ublížit adminovi daného blogu, který tak ukáže na to, jak řeší názory ostatních. Upřímně nechápu, jak si z komentářů člověk může něco dělat. Jak si z jakéhokoliv cizího názoru může člověk něco dělat. Kdybych já viděla urážlivý komentář, jen bych se zasmála jeho pisateli, neboť on tím akorát poukazuje na svou hloupost a, jak opět opakuji, neschopnosti sdělit cokoliv produktivního, pročež to chce zamaskovat alespoň urážkami - a z takového člověka aby si někdo něco dělal? Ale jděte.

Dnes je v módě nostalgicky vzdychat po časech, kdy žádný internet nebyl. Změnil podle tebe internet náš život k lepšímu, nebo spíše naopak?

Na tuto otázku v žádném případě nelze odpověď správně a přitom objektivně. Je to záležitost čistě konkrétních jedinců a toho, jak na ně internet působí. Já jsem za něj třeba ráda. Internet mě dokopal ke spolupracím s nakladatelstvími, především jen díky němu se dozvídám o nově vycházejících knihách, hledám na něm materiály do školy, informuje mě o světovém dění, všude na mě dýchá inspirace a motivace. To, že se na něm někdo stává závislým, vůbec není chyba internetu, ale onoho jedince, který mu propadává. To, že se někdo straní reálnému světu a žije především ve virtuální realitě, je úplně to samé, internet nikoho nesvobodně nedrží.

Jak lidé mluví o tom, že internet je zlo - ach, vážně? Že jsme kvůli němu méně komunikativní, ještě ty úhlavní nesmysly o tom, jak trávíme čas jen přilepení u obrazovek a straníme se okolí, z toho se vždy musím pleskat do čela. Člověk je v tomto ohledu plně svobodná duše a internet nikomu nenakazuje, že jen a pouze na něm musí prožít svůj život.

Líbí se mi stávající vzhled tvého blogu. Jakou váhu přikládáš designu blogu? Je důležitější než samotné články? Dokázala bys číst a mít ráda blog s designem, který by se ti nelíbil?

Co si budeme povídat, je hloupé si myslet, že blog s ošklivým designem má i stejně takový obsah. Obsah je vždy to hlavní, samozřejmě - ale zase se musím přiznat, že já nikdy ani nezjistím, jaký ten obsah je, vzhledem k tomu, že spatřím-li nezdárný, vskutku převelice nezdárný design, vyškrtávám blog z internetových okem rychlostí světla.

Není podle mě ostuda si přiznat, že grafikem člověk není a publikovat klasicky s černým písmem na bílém pozadí, přidat si případně nějaké obrázky do boxů a je hotovo; pěkný design není ani za mák složitý.

Šlo-li by pouze o to, že zrovna mně nesedí, je to samozřejmě něco úplně jiného, než když je design na první pohled odpudivý, písmo se sotva přečte a podobně - to na blogu nemáte ani chuť zůstávat a je lepší jít pryč. Ale když je design povedený a jen já mám jiný vkus, proč blog přestávat číst? Design je pěkný, jen já jsem na jiné, to je celé.

V minulosti jsi střídala adresy i přezdívky (v profilu máš dokonce vyplněnou jinou přezdívku než u nejnovějších článků :). Jaké to má podle tebe výhody a nevýhody?

Tak to bych to měla jít okamžitě změnit…

U hodně blogerů jsem dříve četla, že dle nich častá změna adres a přezdívek ubírá počet čtenářstva. Upřímně nechápu, proč by změny čtenářům měly vadit - přinejmenším já sama si nedokážu představit, že bych svého oblíbeného blogera přestala číst jen kvůli tomu, že si změnil svou adresu na příhodnější, či se rozhodl pro jinou přezdívku. Nemůžu tedy řádně posoudit výhody či nevýhody, neboť je v tom tak nějak nevidím.

Ty máš blog na adrese, kterou už kdysi využívala jiná dívka. Já mám takovou soukromou teorii, že každá adresa blogu je nedílně spjata s tím, kdo si ji poprvé registroval, a že je tím pádem jaksi "nepřenosná". V praxi sice dochází k tomu, že blogy mění majitele a na jedné adrese se v průběhu let mohou vyskytovat radikálně odlišné blogy, ale podle mě nikdo blogovat na převzaté adrese dlouho nevydrží (z bůhvíjakých důvodů - možná ti noví majitelé nemají k převzaté adrese emoční vazbu, možná jsou opuštěné blogy "prokleté" a ať by se jich ujal kdokoli, dopadl by stejně… kdo ví). Jaký na to máš názor a necítíš se ty sama nějak divně kvůli tomu, že na adrese tvého blogu měl kdysi blog někdo jiný?

Souhlasím s tím, že je to dílem prokletí! Nikoliv proto, že bych se na svém blogu cítila divně, ale kvůli tomu, kolikrát jsem z něj již utekla (byť jsem se vrátila zpátky) a jak často mám nutkání zkusit utéct znovu.

Neřekla bych sic, že kvůli bývalému majiteli se bloger musí cítit divně či jako někdo, komu adresa nepatří (neboť já sama jsem od začátku brala adresu plně za svou vlastní, kvůli svému vztahu k nekonečnům, a nikdy mi předešlý vlastník nepřišel na mysl), že je v ní však zakořeněn nezdar předchozího blogera a probublávajíc na povrch stejně jako duch nenalézající klid a stále strašící na místě své smrti… je klidně možné. Taková teorie se mi líbí!

Blogery, kteří jsou takto "přelétaví", podle mě stejně jednou blog omrzí a nechají toho. Pozoruješ ty sama nějaký rozdíl mezi tebou (a tím, co pro tebe blog znamená) a mezi lidmi, kteří si svou přezdívku roky drží jako svou chráněnou značku? Dalo by se říct, že ti na tvém blogu záleží méně než jim?

Podle mě vůbec nejde o to, o jaký se jedná blog. Jde tu pouze o člověka. To člověk chce o něčem psát, vytvářet články a publikováním je ukazovat světu, a je úplně jedno, kde konkrétně je vystaví na odiv. Jestliže ze začátku měl bloger ke své adrese převelice kladný vztah a po čase, se změnou celkové osobnosti, si uvědomí, že by rád něco jiného, proč by ne. Bude stále přispívat to, co ho baví a co chce, blog je pouze prostředek.

Držet si adresu a přezdívku jen z principu je snad ještě horší než neustálé střídání. Touha změnit blog přichází sama od sebe a je špatné ji potlačovat - když se ti letití blogeři s ničím takovým nesetkali, mají štěstí, vyhovuje jim stále to samé. Ale když má přijít změna, proč by přijít nemohla?

Když jsem u té blogerské "výdrže". Na Blog.cz sice najdeme i rekordmany, kteří mají jeden blog v kuse už 10 let (!), ale jejich počet by šel spočítat na prstech jedné ruky. Většina lidí odpadne brzy po založení blogu, další krize přijde po prvním roce, pak po dvou, a ani dlouholetí blogeři nejsou v bezpečí před rizikem, že je blog neomrzí - nedávno jsem dokonce napsal, že čím déle máte blog, tím větší je pravděpodobnost, že ho sami zrušíte. Jak se na to díváš ty, vsadila by sis, že budeš mít stávající blog ještě, řekněme, za dva roky? Ty sama jsi přece kdysi napsala článek "Jak v blogovém světě vytrvat".

Nejspíše ne, blog budu mít změněný. I kdo však ví! Třeba na svém infinityu strávím několik dalších let. Jak jsem napsala výše, jde pouze o to, jak se mění osobnost člověka a jak na něj stávající adresa blogu působí. Jestliže bloger cítí, že to pro něj již není to pravé, proč by nemohl zkusit něco nového. Blogy se navíc mohou měnit i z důvodů chtění psaní o něčem úplně jiném, nemít přitom spojitost se svými předešlými články o jiných tématech, a zároveň touze své staré příspěvky mít někde zachované a stále veřejnosti dostupné - pak jiná možnost než změna blogu není. Každý by si tedy měl vybrat ten svůj pravý salát, jak jsem v onom článku sepsala :).

Na blogu máš seznam knih, které plánuješ přečíst, nazvaný Jednou poctím přečtením. To podle mě hezky ukazuje tu proměnu postavení spisovatele, k níž v moderní době došlo. Zatímco v minulosti byl spisovatel ten, k němuž se vzhlíželo a jehož knihy každý četl, dnes je to přesně naopak - knihy píše každý, ale skoro nikdo je nečte, proto ten, ke komu se vzhlíží, je nyní čtenář, protože je nedostatkovým zbožím a protože to on rozhoduje o tom, koho poctí svou božskou pozorností (resp. komu věnuje své peníze tím, že si koupí nebo půjčí jeho knihu). Nehledě na to, z čeho pramení tvůj pocit, že kniha, kterou přečteš, tím bude "poctěna"? Není to spíš naopak, že ty budeš poctěna tím, že ti bude umožněno přečíst si kvalitní knihu?

Když jsem ten titulek psala, nemínila jsem tím nic tak bezduchého jako to, že kniha je pouze nezáživný štos papírů a záleží jenom na mě, budu-li tak moc ochotná a přečtu si ji. Tak jsem to rozhodně nemyslela a jednoduše napsala to první, co mě napadlo - tak já ostatně píšu celkem výhradně, slova ke mně přicházejí sama a "Jednou poctím přečtením" mi pěkně znělo, tak proč to neužít. Že knihu "jednou poctím přečtením" je nadnesené - nemínila jsem tím, jak velkou knize učiním poctu, přečtu-li si ji, nýbrž že ji jednou přečtu, ergo něco učiním, proč ji tedy nadneseně "nepoctít".

Poslední dobou se pořád píše o tom, jak nás všichni na internetu sledují a jak mizí naše soukromí. Co si o tom myslíš ty, máš strach o své soukromí a znepokojuje tě třeba Facebook nebo Google tím, co všechno o nás ví?

Člověk by internetu neměl svěřovat informace, které nechce, aby o něm byly známy. Nemá-li potřebu psát o všech detailnostech a informacích ze svého života, v soukromí nevidím problém. Sama mám Google účet jen kvůli Youtube, na Facebooku bych si, přejdeme-li jméno, klidně mohla zahrát na stalkera a běžný uživatel by nezjistil, kdo jsem. Nemám potřebu všem všechno o sobě dávat vědět a lidi, kteří touto potřebou oplývají - jejich smůla.

Co posloucháš za hudbu?

Prakticky jako téměř každý dnes nejsem vyhraněna vůči žádnému typu hudby či konkrétní kapely - beatlemaniactví se ze mě pomalu vytrácí, nejvíce poslouchám Imagine Dragons, Arctic Monkeys, filharmonii ve všech podobách a všechny dobré písničky, které zrovna najdu v seznamu Wave of Good Noise.

Jaká je tvoje oblíbená barva?

Luční zelená, přislibující naději a přinášející ukojení ve všech chmurných chvilkách.

Jaké jsi znamení? Čteš si ráda horoskop?

Jsem tolerantní Býk, a ač na horoskopy mě nijak neužije, býčí popis na mě snad ve všem sedne, takže na tom asi něco bude. Horoskopy na různých nekvalifikovaných stránkách nemajíce hlavu ani patu - inu, o tom se ani nebavme, ale narazíte-li na skutečně kvalitní čtivo, proč se mu neoddat.

Kam ses podívala letos v létě a jak jsi ho strávila?

Celé dva měsíce jsem strávila ranním hlídáním mladšího brášky, následným poledním odjezdem do práce, kde jsem strávila čas až do předvečerních hodin. Dovolená žádná nebyla, ale vždy se našel alespoň jeden den, který jsem s rodinou strávila na nejrůznějších výletech projíždějíce krásy České republiky.

Jaký máš názor na tetování? Mezi blogery najdeme jak ty, kteří mu bezmezně propadli (třeba lady-mushroom.blog.cz), tak ty z opačného konce názorového spektra (např. autor blogu navzdysam.blog.cz tetování u dívek rezolutně odmítá a považuje ho dokonce za "zohavení" :-).

To je další věc, která nelze odsoudit celistvá. Tetování celého, přinejmenším většiny těla je ohavné, navíc s dnešním antitalentem lidí vybírat si, co za patlaniny již navždy umístí na své tělo, i docela smutné. Drobná tetování (nebo i klidně nějaká větší) ukrývající v sobě pro člověka nedocenitelný význam - proč ne? I já bych si za ucho nejraději nechala vytetovat hroznýše zažívajícího slona.

Je nějaké trendy slovo nebo slovní spojení, na které jsi alergická?

Já jsem upřímně alergická na všechno, co zrovna "frčí", neboť nesnáším ten pocit, měla-li bych být nějak spojena s lidmi, kteří mají potřebu vyjadřovat se pouze tak, jak je právě v módě. Co ale rozhodně nenávidím, jsou ty hnusný zkratky jako lol, omg, které se přenesly i do běžné konverzace. Brrr.

Prozradíš, kolik máš přátel na Facebooku a přidáváš si každého, nebo jen lidi, které znáš osobně?

Vzhledem k tomu, že pohrdám i tím, jak si někdo připadá lidi, které sic zná od vidění, ale nikdy s nimi ani nemluvil, nemám potřebu připadávat si kohokoliv jiného, než výhradně přátelé, závěrem mám tedy těch facebookových necelých padesát a neměnila bych.

Jedno z témat, které blogery hodně polarizuje, jsou uprchlíci a současná migrační krize. Co si o tom myslíš ty?

Maminka mi nedávno přeparafrázovala jednu teorii… Vždycky jsem říkala, že přijetí uprchlíků bude znamenat vítězství Islámského státu, a takhle se to stalo ještě odůvodněnější.

Musíme si uvědomit, v jaké kultuře a jakým způsobem byli tamější lidé vychováni - mají úplně jinou mentalitu a hodně se na tom podílí jejich náboženství. My tady si ani neumíme představit, co to tam pro ně znamená. Oni by za žádných okolností neopustili své domovy a kdyby vážně prchali, nikdy by se nechovali tak, jak se předvádí nám.

Uprchlíci rozhodně nejsou žádní chudáci. Jsou stále součástí svého státu. Nikdy vám nepřišlo divné, proč jsou uprchlíci především mladí muži? Samozřejmě mi to přišlo zarážející i na začátku, ale brala jsem je pouze jako odporná individua, která se vykašlala na své rodiny. Ale dle mého je to tak, že muži jsou tu jen kvůli tomu, že jsou silní a případně by uměli bojovat. Samozřejmě se najde pár celistvých rodin s dětmi. A přiznejme si - jak účinně hrají na něčí city.

Těmto lidem byla Evropa přislíbena jako nová země, kterou jednou ovládnou, a Merkelová jim to velice snadno umožňuje.

Na blogu máš vypsaných 8 internetových oblíbenců - v článku Oblíbenci v internetových vodách. Ten článek se ovšem dřív jmenoval "Oblíbenci v blogových vodách". Vzhledem k tomu, že 5 z nich jsou youtubeři, to vypadá, že víc času trávíš na YouTube než na Blogu. Začalo tě v průběhu času víc bavit koukat na video, nebo jsi obecně nikdy četbě blogů moc nepropadla?

Vůbec nejde o to, že bych teď měla raději Youtube, dřív naopak Blog. Já mám prostě ráda lidi s dobrým nápadem a obsahem, který mě baví, a jelikož mě v poslední době zaujala tvorba a myšlení lidí, kteří čirou náhodou točí videa, vydávám se častěji na Youtube. Nejde ani trochu o to, že mě více baví videa. Tak nějak naopak stále lnu více ku čtení článků, ale neboť ať hledám sebeurputněji, nenalézám žádné blogerstvo, které bych si oblíbila natolik, abych na jejich blogy docházela pravidelně, oblíbenců ve vodách blogových mám tím pádem méně..

Když jsme u těch blogů - pokud se nepletu, ty se o ostatní blogy na Blog.cz obecně moc nezajímáš. Alespoň si nevybavuji, že bych někdy narazil na nějaký tvůj komentář pod jakýmkoli článkem (nevybavuji si ani tvou účast v nějaké naší soutěži). Když máš blog na Blog.cz, cítíš se být členem nějaké tamější komunity blogerů, nebo si spíše připadáš jako člověk, který má prostě někde blog a další blogy ho nezajímají?

Jak jsem psala již na začátku, mé komentáře k dohledání moc nejsou, neznamená to však, že bych se o zdejší komunitu nezajímala. Když se někde strhne diskuze, poznám, když nemá cenu se vměšovat se svým názorem, článek tedy opouštím bez svého přispění. Že se nezapojuji do soutěží, je pravda, ne však kvůli tomu, že bych se nezajímala o blogové dění, spíše mě odradí ceny (a v případě Miss to byl můj ksicht).

Ovšem od této komunity si připadám dosti oddělená, a nikoliv svým nezájmem (jak jsem zmínila, zájmem o články náhodou oplývám!), ale tím, že zde již vypracovaní slavní blogeři jsou a já jim do jejich pokojného blogosvěta nechci zasahovat.

Jsi u blogů háklivá na gramatiku? Vadí ti, když někdo píše s chybami?

Náš učitel říká, že po nikom nemůžeme chtít to, co sami nevíme či neumíme, a samozřejmě jsem v jistých ohledech dosti tolerantní a vím, že každý si někdy může dovolit udělat chybu. Jsou-li však až podezřele časté a do očí bijící, blog vyškrtávám stejně rychle jako utíkám od knížek Johna Greena.

Před časem vzbudil na blogu nebývale kladné přijetí článek jedné blogerky, která psala otevřeně o své menstruaci (asi proto, že většina uživatelů Blog.cz je ženského pohlaví). Setkal jsem se však i s opačným názorem, že ten článek je "sračka, protože utápět se v něčem, co máš každý měsíc několik dní 50 let, je hodně promrhanej čas"). Co si o tom článku myslíš ty? Měly by podle tebe existovat nějaké hranice toho, o čem by blogeři psát neměli?

Článek jsem si teď přečetla poprvé, byl pěkný :). Neřekla bych, že nějaká hranice témat článků existuje, neboť každý člověk má právo mít svůj vlastní blog a psát, o čem se mu zlíbí. Nezamlouvá-li se někomu téma, o němž bloger píše, nikdo ho nenutí nadále na daném blogu setrvávat a už vůbec ho nikdo nenutil daný článek číst. Ať si každý píše o čem se mu ráčí, nepustí-li se tedy za humánní hranice.

Co bys dělala, kdyby ti někdo nabídl hodně peněz za to, abys příznivě napsala o něčem, co se ti přitom nelíbí?

Každý by napsal, že by nikdy nic takového neudělal, neboť je přece slušný člověk, ale kdyby došlo na konkrétní situaci, chtěla bych vidět, jak by se každý jednotlivec zachoval.

Řekla bych, že já bych s tím problém neměla, ale záleží na tom, o čem konkrétním bych měla psát, neboť kdyby se mi to vážně z duše příčilo, ani za velký honorář bych to nejspíše nezvládla. Ale to je pouze dohadování se o co by, kdyby.

Jak bys závěrem pozvala čtenáře na svůj blog?

K přečtení si výplodů na svém jsoucnu zvu každého milovníka dobrých knih, přinejmenším jejich recenzí, oplýváte-li rovněž touhou poznat zákoutí knižního světa jiného člověka, i tehdy snad nebudete zklamáni.

Jsem ráda za každý názor, byť vím, že se u mě nenajde tolik článků, kde by se dalo hluboce vyjádřit. Prozkoumejte výpisky výtažků mého jsoucna a sami uvidíte, bylo-li by vám čtení mého blogu k užitku.




Relle, autorka blogu infinity.blog.cz

 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 11. října 2015 v 9:52

Rozhovor je o třídu lepší než předchozí s "beauty slečnami". Knihomolství se projeví v rozvitějších větách a formálně bezchybném psaní. Opačným extrémem je však jakási "přemoudřelost" a názor na všechno a na všechny, kdy ten správný je samozřejmě můj, viz třeba "Hrozně mě baví sledování lidí, kteří se při názorových přestřelkách se mnou snaží vymyslet co nejlepší argument, byť pro mě je hned ze začátku jasné, že jejich snaha je zbytečná."

Jestli můžu vyslovit přání, nejradši bych si přečetl rozhovory s dívkami, které vedle inteligence mají i smysl pro humor, např. s Grumpy a Martou (takže asi tak).

2 Elis Elis | Web | 11. října 2015 v 10:12

Byla bych pro zavedení liků případně unliků zde pro komentáře, protože mi nedá než souhlasit s prvním komentářem.

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 11. října 2015 v 10:22

Já jsem teda po pár odstavcích četla jenom otázky, ty jsou dobrý :)

Když se tu vyslovujou přání, tak já bych si zase ráda přečetla rozhovor s Vencisakem. Je tu dlouhá léta, podle různých indicií bych tipla, že má taky vaše sympatie, navíc máte několik společných témat...

4 Miloš Miloš | Web | 11. října 2015 v 10:24

[3]: Pro něj jsem také všemi deseti.

5 Grumpy Grumpy | Web | 11. října 2015 v 10:35

Čtivý rozhovor s náctiletou slečnou, která to má v hlavě srovnané a umí se dobře vyjadřovat. Vřelé díky, Stando, tentokrát se to povedlo.

Na slečnin blog se podívám, protože mě rozhovor docela navnadil, ale... Občas přehnaně sofistikované vyjadřování jí přidává několik desítek let věku, což je škoda. A nechci být hnidopich, ale POZOR na správné tvary přechodníků. Jinak přeji hodně štěstí do dalších blogových let i do života ;-)

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. října 2015 v 10:48

[1]: Jo, u toho jsem se taky zarazila.

7 Amazonka Amazonka | Web | 11. října 2015 v 10:56

Pro mě zatím asi nejpovedenější rozhovor. Sympatická slečna.

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. října 2015 v 12:04

Znatelný posun oproti minulým rozhovorům. Během čtení jsem si vzpomněl na slova pana češtináře z prvního stupně, který nás dost důrazně zrazoval při psaní slohu od příliš častých dlouhých složitých souvětí, poněvadž svojí komplikovaností zabijí čtivost a tím pádem i zajímavost, podobně jako je to u tohoto příkladu :) Na obranu však musím upřímně dodat, že s tím mívám problémy i já.

"Pečlivě vážím své myšlenky a s jejich relevantností přicházím pouze tehdy, jsem-li si na sto procent jistá, že mám pravdu a nikdo nemůže najít nic, co by obrátil proti mě" - tak tohle bych si netroufnul říct ani já sám :)

9 Illumináti Illumináti | Web | 11. října 2015 v 12:14

wow
      such rozhovor
very Relle
                  so blog
    very nenápadnost
                         8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

10 Mysteriouswolf Mysteriouswolf | E-mail | 11. října 2015 v 13:07

Docela dobrý a příjemný  rozhovor. Jen jsem se pozastavila nad stejnou věcí, jako Miloš a Egoped.
Nesázela bych nikdy na to, že pravdu mám  jen a pouze já. A už vůbec ne na to, že v názorových přestřelkách by na mě nikdo neměl.

11 Anice Anice | Web | 11. října 2015 v 13:43

No Stando, já tě všude vychvaluji až do vesmíru a ty se mnou ten rozhovor prostě neuděláš x(

12 :-) :-) | 11. října 2015 v 13:50

Chybí mi designy původní Infinity... :-( Zajímalo by mě, kolik lidí si ji ještě pamatuje.

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. října 2015 v 15:51

[1]: Hmmm, moje řeč :-)
A rozhovor s Martičkou bych uvítala asi nejvíc :-)

14 fakynn fakynn | E-mail | Web | 11. října 2015 v 17:31

To je snad první rozhovor, který jsem opravdu přečetla až do konce, protože blogerka je opravdu zajímavá, inteligentní a mladá slečna, co to má v hlavě srovnané. :)

15 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 11. října 2015 v 18:00

Opravdu zajímavý rozhovor, zaujal mě. Slečna působí inteligentně, dost sečtěle a jako někdo, kdo má na věci svůj názor.

16 Sentencia Sentencia | Web | 11. října 2015 v 18:36

Nemohla bych se jenom podepsat pod první komentář? :)
Ne, teď vážně... Slečna je bezesporu hodně inteligentní a díky zálibě ve čtení má velkou slovní zásobu a dobře se vyjadřuje. Oproti některým předchozím rozhovorům tak tenhle působí podstatně lepším dojmem, i když z některých souvětí mám pocit, že se v nich ztratila sama autorka a přechodníky jsou sice fajn, ale musí se to s nimi umět. Začátek rozhovoru byl dobrý, dokonce místy vtipný. Pak ale začala být přílišná přemoudřelost spíš trošku na škodu a upřímně na mě odpovědi začaly působit trochu vyumělkovaně. Ale kdo ví? Z pár odstavců nemůžeme poznat dalšího člověka. Možná nám byla slečna naservírována jenom v příliš vysoké koncentraci :)

17 Opica Opica | Web | 11. října 2015 v 19:51

Je slečna aspoň elektromagnetická? 8-)  :-D (nemohla jsem si pomoct)

18 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 11. října 2015 v 20:30

Blogerka vypadá jako skutečně sympatický člověk a získala si mě už jen svou druhou(?) odpovědí, že nesnáší popisování jednou větou :D S tím se naprosto ztotožňuju. Naopak já třeba nenávidím gramatické chyby - jo, u mně je nechutný kopec překlepů, ale hrubky... Za to bych blogery věšela za palce do průvanu :D

19 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 11. října 2015 v 22:25

[1]:,[5]:,[8]: Teď už taky nemusím nic dodávat. Berete mi slova ze rtů- příjemný rozhovor, ale také mě zarazila výše citovaná prohlášení. A přechodníky, minimálně jeden jsem tam špatně zahlédla.
Rozhodně se na Rellin blog ještě podívám, zaujala mě.

20 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. října 2015 v 22:52

[18]: "jo, u MNĚ je nechutný kopec překlepů, ale hrubky..." - tak to aby sis šla protáhnout palce ;)

21 Laskonka234 Laskonka234 | 11. října 2015 v 23:01

[20]: Omyly se dějou, tak se z toho hlavně, kamaráde, nepomátni ;)

22 :-) :-) | 12. října 2015 v 2:17

[21]: Omyl zvaný hrubka. Ale jestli jí v tom nechceš nechat samotnou, můžeš tam viset s ní. :-)

23 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 12. října 2015 v 4:14

No sakra, ale že ten její blog ale jede.

A těch článků měsíčně...

Další vyblaflá kryptofašistická propagace!?

#hate #hate hate

24 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 12. října 2015 v 4:20

A pokud je ta relle ta slečna na fotce u tohoto článku na hlavní stránce, měla by si správně pověsit naši vlajku.

25 Laskonka234 Laskonka234 | 12. října 2015 v 6:51

[22]: *ji, 4. pád :)

26 Život trpí hlouposti Život trpí hlouposti | 12. října 2015 v 8:36

[18]: Někdy chce člověk kritizovat rádoby moudře a přitom si tak nějak naběhne, že?! :-P To  "mně" asi nebude překlep ;-)

27 Egoped Egoped | E-mail | Web | 12. října 2015 v 10:20

[21]: Žádný strachy o mé duševní zdraví, kamarádko :) Ale když si tak někdo sám naběhne na vidle, tak se prostě odolat nedá!

28 GeekGirl • GeekGirl • | Web | 12. října 2015 v 14:41

Tak tenhle rozhovor jsem doslova hltala :-)

29 Relle Relle | E-mail | Web | 12. října 2015 v 15:10

[24]: Když z druhý strany je velkej ošklivej šev :D.

30 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 12. října 2015 v 15:57

[29]: No a? Taky ji tak mám.

31 Relle Relle | E-mail | Web | 12. října 2015 v 16:07

[30]: Tak to ti závidím, že tvé osobě nevadí oku nelahodící velký ošklivý švy. Navíc je z tý strany vybledlá. Mně osobně to ani za mák nevadí, ale slibuji, už nikdy se s tou vlajkou za zádama, ač nevědomky, nevyfotím! :D

32 Miloš Miloš | Web | 12. října 2015 v 17:50

[20]:Relle v té větě, kterou cituješ v
[8]: ("... co by obrátil proti mě"), pro změnu měla mít "mně", ale takovou chybu lze snadno udělat z nepozornosti při změně formulace, např. "mě zlobí, mně vadí". Také se mně to stalo.
Bohužel to můžeme opravit jen ve svém článku.

33 Egoped Egoped | E-mail | Web | 12. října 2015 v 18:10

[32]: Jasně, zrovna mě/mně chápu a taky se v tom občas přehmátnu. Šlo o to, že autorka (18) psala v jednom krátkém komentáři o tom, jak by za hrubky věšela do průvanu a přitom se jí podařilo udělat taky gramatickou chybu. To je celé a proto jsem to vypíchnul :) Nejsem češtinářský dozor...

34 :-) :-) | 12. října 2015 v 22:44

[25]: Vidíš to. Štěstí, že já bych nikoho za hrubky do průvanu nevěšela. :-)

35 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 13. října 2015 v 1:12

[31]: Nejde o ty švy, ale o znehodnocování státního symbolu. A pokud má vlajka nějak viset, tak si ji tak i pověsím, nehledě na švy. Nejsem nějaký ultra patriot, ale tohle mi zrovna vadí.

Jen ještě dotaz: kde jsi k té vlajce přišla? Koupená někde z netu?

36 Alka Alka | 13. října 2015 v 19:13

[1]:Formálně bezchybné to bohužel není - přechodníky jsou zhusta použity špatně. To zas - k té "přemoudřelosti" - vadilo mně. Ani jsem nedočetla do konce...

[5]: Souhlas - viz výše.

[16]: Ano, tak nějak.

37 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. října 2015 v 20:58

[4]: i já.

38 Miloš Miloš | Web | 14. října 2015 v 21:58

[5]:[36]: Aha, přechodníky aktivně neznám, občas se sice podívám, jak se tvoří, ale zase je nepoužíváním zapomenu, protože mně v češtině připadají anachronismem.

[37]: Už jsme tři, a to je nějaká síla :)

39 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. října 2015 v 18:43

[38]:
Bojuji za znovuzavedení přechodníků do otázek maturitních.

40 Sentencia Sentencia | Web | 16. října 2015 v 20:55

[39]: to bys těm maturantům nemohl udělat! Vždyť už teďka sotva prolezou a to mají jenom logicky dávat věci do souvislostí :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama