ROZHOVOR: K.

7. listopadu 2014 v 8:00 | Standa |  Rozhovory
Každý měsíc si na tomto blogu můžete přečíst rozhovor s některou ze zajímavých postav z Blog.cz. Tentokrát se vám představuje blogerka K., která si vede blogů hned několik. Ten hlavní najdete na adrese sweetsymphony.blog.cz.


Jak by ses na úvod představila v několika větách? Máš nějaké motto, které tě vystihuje?

Zdravím všechny čtenáře. Na úvod bych o sobě mohla říct, že se jmenuji Káťa a letos mi bylo 22 let. I přesto, že se mi na obličeji objevily první vrásky, chovám se jak puberťák. Nejsem ničím extra výjimečná, ale mám celkem dost koníčků, kterým se věnuji - ráda navštěvuji koncerty a divadlo, vedu si několik sbírek - především hraček z kinder vajíčka, čtyřlístků a autogramů. Starám se o dva psy + 4 "pracovní", králíka a africké šneky, baví mě cvakat okolí fotoaparátem a přeji si světový mír. :))) Jsem závislá na kávě, společnosti lidí, Sunrise Avenue, růžové barvě a internetu. Myslím, že žádné motto mě nevystihuje, ale často si připomínám, že "touha je zázrak", protože když člověk opravdu chce, může si splnit skoro všechno.

Není tvoje přezdívka "K." nepraktická? (Kromě toho, že se lze oprávněně ptát, jestli je jedno písmeno ještě vůbec přezdívka, je zde i fakt, že na Blog.cz nejsi jediná, kdo si takto říká).

Tuhle "přezdívku" jsem si zvolila z čisté lenosti vymýšlet si nick, pod kterým bych vystupovala. To, že je nás "K." více, jsem si všimla, ale už jsem si na to písmenko zvykla. Teď když o tom tak přemýšlím, možná stát se "Ká"... No uvidíme... Zatím mě můžou čtenáři určovat podle motýlí ikonky, tu jsem si oblíbila tak, že se jí jen tak nevzdám.

Dřív sis říkala Tara Dorizp, to byla také velice neobvyklá přezdívka. Jak jsi k ní přišla a co znamenala?

Tahle přezdívka vznikla, když mi bylo asi 11. Tara bylo hříbě, ke kterému jsem chodila a Dorizp vzniklo z názvu obchodu, který jsme si se spolužačkou chtěly založit (hurónský smích). Vydržela mi celkem dlouho, a to víc mě asi začala štvát a beru tuhle svou "podobu" jako uzavřenou životní kapitolu. Tak trochu hřích minulosti. :)

Na Blog.cz jsem našel 7 tvých blogů - david-svehlik.blog.cz, sweetsymphony.blog.cz, sbiratelka.blog.cz, recenzuji.blog.cz, sbirky-tarydorizp.blog.cz, redhot-chilipeppers.blog.cz a plkam.blog.cz. Blogování asi bude tvůj velký koníček - kolik času mu věnuješ a co ti to na oplátku dává?

A to se ještě jeden tvému bystrému oku schoval. :) Vždycky, když mě něco začne bavit a zajímat, mám chuť o tom tvořit ty "nejlepčejší" stránky na světě. Blogů jsem měla už pěknou řádku, některé jsem smazala, jiné přestěhovala. Dřív se to samozřejmě odráželo i na čase stráveném u notebooku, teď si snažím spíš užívat poslední hezké dny, takže psaní článků dost zanedbávám. Jinak tedy blog o Davidovi Švehlíkovi průběžně doplňuji, sweetsymphony je můj osobní, kam přispívám nejčastěji zážitky, projektem 365 a reportážemi z navštívených akcí a výletů. Na Sbiratelku přesouvám obsah ze sbírek. Na plkání a "recenzování" nemám čas, a blogem o RHCP jsem si krátila kdysi dlouhé zimní večery, teď by mi času, který by si zasloužil, bylo líto, takže ho nechávám spát. Blogování mě baví, hezky se u něj odreagovává a navíc mě nutí si stále opakovat gramatiku. A dává mi celkem pěknou odezvu od čtenářů - a co si budem povídat, pochválit potřebuje občas každý.

Když jsem tě před dvěma lety přijímal do Autorského klubu, uvedla jsi tehdy, že jsi se z lásky ke zvířatům stala vegetariánkou. Vydrželo ti to, nebo už zase jíš maso?

Maso jsem přestala jíst někdy na konci základní školy a vydrželo mi to dodnes. Chtěla jsem udělat něco "vzdorovitého", a protože mi nikdy moc nechutnalo a zvířata mám fakt ráda a je mi jich líto, řekla jsem si, že to zkusím. Považuji se ale za "spasitele" pozéra, protože sýry do sebe cpu celkem bez výčitek a vím, že svým postojem nic moc neovlivním.

Ty jsi velká fanynka Davida Švehlíka - na Facebooku máš fotku, kde jste spolu. Jaké to bylo se s ním setkat a viděla jsi všechny filmy, ve kterých hrál? Ve které roli byl podle tebe nejlepší?

Davida považuji za svého nejoblíbenějšího herce. Fandím, ale ve vší počestnosti. Nikdy jsem naštěstí nepatřila mezi bláznivé stalkerky, které by své oblíbence obtěžovaly v soukromí. Setkali jsme se celkem 2x - jednou po Deštivých dnech a jednou po Platonov je darebák! Obě setkání, leč krátká, byla moc milá. Je to velice ochotný, inteligentní a charismatický muž. Filmy jsem viděla téměř všechny - do výčtu mi chybí u nás zřejmě nesehnatelný Jean Moulin, une affaire française, zatím nevysílaná Villa Faber a povídka "Střídavá péče" z cyklu To nevymyslíš! Z filmů, ve kterých hrál, mohu určitě doporučit Pravidla lži, Anděl páně a I ve smrti sami (zde se sice objeví na pár minut, ale jeho tatínek Alois v hlavní roli je excelentní). Mému srdci je blízký ještě Ocas ještěrky, ale ten se s úspěchem u mých přátel a rodiny nesetkal.

Na svém minulém blogu, který je už zrušený, jsi byla velmi aktivní. Jedna blogerka ti kvůli tomu tehdy vyčítala, že svými články zahlcuješ úvodní stránku. Kolik nových článků týdně zveřejňuješ v současnosti? Tobě samotné to přijde jako moc, nebo málo, nebo tak nějak akorát?

Alisině reakci se nedá v podstatě nic vyčíst, má aktivita byla velká. Neměla jsem zrovna nejlepší období, a protože jsem postrádala sociální život, brala jsem blog jako takový prostředník mezi mou osobou a okolním světem. Pak jsem se trochu zmírnila, později se nakopala do pozadí a kromě přístupu k životu jsem změnila i "identitu" a adresu blogu. Nutno podotknout, že "zahlcovačů" se vždycky pár najde a já osobně s tím problém nemám, protože každý, kdo jsme v AK, máme šanci dostat se na titulku stejnou. V současnosti vydávám článků, řekla bych, tak akorát (průměrně je to 6 článků měsíčně - z toho vždy dva jsou k Projektu 365). Snažím se zvýšit kvalitu na úkor kvantity a myslím, že se mi to celkem daří. Minimálně si při zpětném pročítání neťukám na čelo, cože jsem to vypustila do světa. To se mi na minulém blogu stávalo, bohužel, často.

V prvním článku na svém novém blogu jsi napsala, že bys chtěla studovat na Policejní akademii, udělat si řidičák, odstěhovat se do Austrálie a mít se dobře. Jak to aktuálně s tvými plány vypadá?

Po maturitě jsem ve studiu nepokračovala. Nevěděla jsem, na jakou školu se vydat, tak jsem to nechala uležet. Už jsou to skoro čtyři roky a mě to docela mrzí. Pro POLAC jsem se předběžně rozhodla kvůli tomu, že jsem sympatizant PČR a bavila by mě práce na kriminálce. Je to ale jen takový naivní sen, protože právě tyhle obory nejsou pro civilisty a na to, abych se dostala do služebního poměru, nemám tak úplně fyzickou ani psychickou výbavu. Řidičák v plánu zůstává, posunula jsem se alespoň v tom, že na něj mám finanční prostředky, takže snad příští rok se do něj konečně pustím. Do Austrálie, popř. Ameriky (kde mě lákají zápasy NHL) se min. chci podívat. Kdy a na jak dlouho to bude, zůstává zatím ve hvězdách, ale věřím, že tu na tom světě ještě chvíli pobudu, takže času na cestování mám ještě dost. :) Alespoň jsem si naplnila to poslední, protože mám novou práci, která mě moc baví, a díky tomu se mi momentálně daří dobře.

Vím o tobě, že kouříš. Zkoušela jsi toho někdy nechat a co si myslíš o absolutním zákazu kouření v restauracích, o kterém se stále diskutuje?

Vyloženě přestat jsem se nesnažila, nemám na to vůli. Ale když chci, tak to umím značně omezit. S absolutním zákazem v restauracích nesouhlasím - ne kvůli sobě, ale myslím si, že každý majitel by si měl o svém podniku rozhodovat sám. Jinak sama jsem navštěvovala pravidelně dva nekuřácké podniky a seznamování na kuřácké pauze venku s ostatními závisláky mělo svoje kouzlo.

Ty jsi z Prahy, kde žije velké množství dalších blogerů z Blog.cz. Znáš se s někým osobně a byla jsi někdy na nějakém srazu blogerů? Pokud ne, proč? Případná láká tě to, ale nebyla možnost? Je eventuálně někdo, s kým by ses ráda potkala?

Nikdy jsem o své účasti na srazu nepřemýšlela, sama ani nevím proč. Asi jsem na tohle moc velký stydlín. :) Znám osobně pár slečen z FC Chinaski, které si zde blog kdysi vedly. Sejít bych se chtěla třeba s Mončou z monousuv.blog.cz, která je stejně jako já sběratelkou autogramů a taky s kolegyní z AK Opti-Mistique, se kterou nás spojuje láska k brněnské kapele Animé.

Pod jedním legendárním článkem jsi napsala do komentářů, že "čekáš zástup potrefených hus". Znamená to, že s ním bez výhrad souhlasíš, a blogeři si tedy podle tebe na blogu kompenzují svůj neuspokojivý osobní život, namísto aby čelili svým problémům?

Když jsem ten článek četla, tak jsem si okamžitě vybavila právě sebe a svou minulost. Nečetla jsem sice fantasy, ale taky mi nikdo nerozuměl, chtěla jsem napsat knihu a žila ve "fanfikci". A protože tak nějak občas pročítám různé blogy, bylo mi jasné, že autorka článku bude zavalena ostrými komentáři právě od tohoto typu dospívajících blogerek, kterých je tu, odhaduji, většina a které si to vezmou přehnaně osobně. Zároveň netvrdím, že je na tom něco špatného, podle mého si tímhle prošel téměř každý a téměř každý z toho dospěl.

Na svém blogu jsi docela otevřená - nedávno ses například svěřila se svojí snahou zhubnout. Jak moc si na blogu hlídáš soukromí a ví někdo z tvého bezprostředního okolí o tvém blogu?

Dá se říct, že nehlídám. Snažím se tedy nebýt příliš konkrétní, co se týče míst, kde se pohybuji, ale to je asi tak všechno. Píši o věcech, o kterých nemám problém s někým mluvit. Článek o hubnutí jsem brala jako veřejný slib, že se doberu ke zdárnému konci, a zároveň jako motivaci pro lidi, co se vymlouvají na všemožné zdravotní problémy. Já je mám taky a jde to. Sice pomalu, ale jde. Samozřejmě že jsou v mém životě i 13. komnaty, do kterých jsem čtenáře nenechala nahlédnout. Jinak o blogu ví brácha a pár přátel, pokud vím, tak ho nikdo z nich nečte. Pak je možné, že ho někdo z rodiny vyčmuchal (babičce se to povedlo u toho předchozího), ale nemám tam nic, co by mohlo nějak poškodit mě nebo mé blízké, takže bych se z toho nehroutila.

Jaký máš názor na pro-ana blogy?

Vždycky jsem měla za to, že lidé opravdu trpící mentální anorexií se naopak snaží své onemocnění, které si většinou snad ani nepřipouští, tajit. Proto mám pocit, že autoři pro-ana blogů jsou pozéři, co si na nemocné jen hrajou. Nedávno jsem narazila na takový blog, co si založila matka od dvou pubertálních dcer - v úvodním článku se chvástala, jak díky "aně" z ní bude zase krasavice. Ale tak proti gustu...

Neláká tě začít točit vlogy?

Vůbec. Mám "fóbii" ze svého hlasu v nahrané podobě a na video záznamech vypadám fakt dost křečovitě. Ani jsem to radši nezkoušela. Paradoxně jsem dřív chtěla být herečkou.

Jaký máš názor na tetování a piercing?

Líbí se mi obojí, někteří lidé jsou ozdobeni moc hezky. Piercing jsem vždycky nějaký chtěla, ale nejsem ten typ, kterému by slušel. Takže pokud se nepočítá propíchlá chrupavka v uchu (kde stejně věčně nic nenosím), tak žádný nemám. Tetování je úžasná věc, promýšlím momentálně pár svých nápadů a návrhů - u jednoho jsem už 100% přesvědčená, že ho chci. Takže až bude, určitě si to nenechám pro sebe.

Co si myslíš o horoskopech, věštění z karet a ezoterice obecně?

Horoskopům, které vycházejí různě v časopisech a na internetu moc nevěřím, stejně tak těm paním v TV, co věští. Ale jinak mě tyhle nadpřirozený věci dřív přitahovaly a rozhodně je nezatracuji. Už jenom díky zkušenostem - jak mým, tak především mého dříve skeptického okolí.

Je nějaká otázka, na kterou bys nikdy neodpověděla?

Tak třeba zrovna na tuhle. :) (To asi není moc originální odpověď, co?)


--


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 7. listopadu 2014 v 10:32

Když Katka byla ještě tara dorizp, také mně lezla na nervy každodenním výskytem na titulní stránce (a někdy i několikrát za den), protože s kvantitou málokdy jde ruku v ruce kvalita. Párkrát jsem její článek otevřel, možná jsem narazil zrovna na nějaké slabší, a pak už je ignoroval.
Ale s novým blogem, myslím Sweet Symphony, je to úplně o něčem jiném, líbí se mi, a také se mně  líbí, že Katka pravidelně píše do rubriky Forum Musicum.
I rozhovorem se ten posun prolíná.

2 Nessi Nessi | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 12:13

Super rozhovor ;-)

3 Lukáš Lukáš | Web | 7. listopadu 2014 v 13:15

páni, jeden by řekl, že takové množství docela i různorodých blogů zvládat společně je dost obtížné... ale budiž (udivil mě ale blog toho Davida Švehlíka - zvláštní)

4 Em Age Em Age | Web | 7. listopadu 2014 v 14:12

Tara Dorizp? Hej, to jsem nevěděla, skoro jsem na tu blogerku zapomněla, kdysi jsem komentovala Tařin blog.

5 David David | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 14:22

Tara Dorizp mi myslím posílala fotky do FnTT, pokud se nepletu. Jinak pěkný rozhovor. :-)

6 K. K. | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 14:24

[1]: Hihi, copak když autor leze na nervy některým čtenářům, to je ještě v rámci mezí OK, horší je, když začne lézt na nervy sám sobě. :-D Jinak děkuji, snažím se co to dá - jak u sebe, tak v přispívání do FM (báječná rubrika).

[2]: Děkuji(eme). :)

[3]: Tak ani moc nezvládám, není moc času, takže i u sebe mám resty, natož pak u těch ostatních. Nojo, pubertální já se projevilo a zatoužilo mít nějaký ten "fanblogýsek", ale zvláštní mi to nějak ani nepřijde.

[4]: Tak aspoň u někoho se snaha o to, aby na TD bylo zapomenuto, naplnila. To mě celkem potěšilo. :-D

7 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 20:28

Jojo, o Davidu Švehlíkovi jsme vedly s dotyčnou několik fanynkovských diskuzí. :)

8 Robka Robka | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 9:48

To jsem vůbec nevěděla, že Káťa byla původně Tara (ta přezdívka je mi povědomá, na blog už si nevzpomenu). Každopádně příjemný rozhovor s příjemnou blogerkou. :-)

9 Em Age Em Age | Web | 8. listopadu 2014 v 12:11

[6]: Proč ale snaha o zapomnění? Měla jsi skvělý blog. :-)

10 K. K. | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 12:17

[5]: Jojo, posílala. :)

[7]: :)))

[8]: Děkuji :)

[9]: Myslím, že to je z výše uvedeného celkem jasné. Lezla jsem si na nervy a přišlo mi směšné se schovávat za přezdívku, která vznikla když jsem byla malý děcko, vzhledem k tomu, že jsem svou pravou identitu odhalila. Teď mám blog lepší. Ubylo ufňukaných deníčků. I když je pravda, že ty někteří čtenáři četli rádi a po změně už ke mně nechodí. Nezavděčí se člověk všem, a to je dobře. :)

11 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 12:36

K Taře jsem tenkrát chodila dost pravidelně, hlavně kvůli Stacy a chlupatým mazlíčkům. :)
Teď k ní nakouknu jen občas, když mám čas.

12 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 8. listopadu 2014 v 22:05

Ňach, však ono nám to vyjde, Animé vydají novou desku a budeme objíždět koncerty po celé republice, hrozně mi chybí jejich hraní na živo. :3
Jinak moc hezký rozhovor!

13 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 15:45

Super rozhovor. K. fandím a obdivuji ji, že si zvládá vést tolik blogů. :-)

14 christiiinka christiiinka | Web | 10. listopadu 2014 v 16:02

Pěkný rozhovor, k Taře jsem taky dřív chodila, zejména na 30denní výzvu nebo co to bylo :D hlavně že jsme to tenkrát dělali všichni.

15 Míša Míša | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 9:18

Já jsem četla i původní blog a strašně dlouho mi trvalo, než jsem přišla na nový.
Mimo ni neznám nikoho jiného, kdo by byl fanoušek Sunrise Avenue ;)A že jí závidím, že byla na koncertě.
Je to dobrá blogerka a mám jí ráda, protože mi je v tolika věcech strašně podobná. Jsme i stejně staré. Takže i když ji vůbec neznám, přijde mi, jako že ano. ;)
Pěkný rozhovor

16 K. K. | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 12:04

[11]: Veličenstvo Stacy :))

[12]: Jup!!! Ovládneme první řadu! (I když to není takovej problém na Animé :D)

[13]: No, dost to flákám, ale i tak děkuji. :)

[14]: Jo, to byla hrozná mánie. Dva dny mi chyběly. :D

[15]: Já se nedávno zmínila před kamarádem a jeho kamarádem, že teda jako SA jsou pro mě číslo jedna a oni: "Jo jasný, ti jsou super." Úplně jsem koukala, vždycky jsem překvapená, když je někdo zná. :-D A jeden kamarád na nich dokonce byl - v Akropoli, já blbec vůbec nevěděla, že mají koncert (BBT tour) a přišla na to asi 10 minut po jeho konci. Děkuji :)

17 mengano mengano | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 15:30

[15]: No vidíš, právě díky K. jsem Sunrise Avenue objevila :-)

Tuhle blogerku mám ráda, četla jsem i její "Tara" blog. Hezká holka s mozkem v hlavě :-)

18 Míša Míša | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 15:40

[16]: Pouštím spolubydlící You can never be ready a Lifesaver:
"Joo, to je dobrý, kdo to zpívá?" "Sunrise Avenue" "Kdo?" "Od nich je Fairytale gone bad" "Co?" "Hollywood hills?" "Joo, tu znám ..."
... ještě jsem nenašla nikoho, kdo by od nich znal něco jiného než HH.

Já teda nevím, ale já ještě nezaznamenala žádný koncert, děs.

19 Míša Míša | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 15:43

[17]: Jen ať je nás víc a víc ;)

20 K. K. | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 9:18

[17]: Díky díky :) Se úplně červenám :)

[18]: Kolegyňka znala Hollywood, Fairytale a I don't dance. (Prý to slyšela v rádiu, mě překvapilo). :-D

21 Kika Kika | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 11:22

Spravovat 8 blogů, to si zaslouží velkou poklonu, paní Blogerko! :)

A na zápas NHL se chci taky někdy podívat - tak třeba o tom ani nebudeme vědět a budeme stát vedle sebe s takovou tou velkou molitanovou rukou!

22 K. K. | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 15:22

[21]: Na jakém zápase proběhne naše setkání, o kterém možná nebudeme mít tuchy? Já osobně fandím Bostonu. :) Jinak děkuji :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama