 | Toto téma jsem nakousl v minulém článku a dnes bych se k němu chtěl ještě jednou vrátit. Řeč bude o blogerech, kteří na svém blogu vydávají více či méně skryté PR články, tedy texty, ve kterých mají za nějakou odměnu pozitivně psát o nějakém produktu. Jak se na to díváte vy? |
Vím, že mnozí blogeři toto téma řešili už v minulosti a že kolem toho bylo celkem dost povyku. Možná se není čemu divit - jakmile přijde řeč na peníze, málokoho to nechá chladným. Snad je to tím, že hodně blogerů má hluboko do kapsy, a peníze jsou prostě téma, které zajímá asi každého. Nebo je to ještě spíše možná kvůli tomu, že vědomí toho, že někteří blogeři "píší za peníze", vnáší svár do rovnostářské komunity bezplatných blogů, kde si jsou všichni (alespoň zdánlivě) rovni a kde píší blog zdarma ve svém volném čase jako koníček.
Hlavní důvod, proč téma placených článků vyvolává tolik kontroverze, ale podle mě spočívá v něčem ještě úplně jiném. Něčem, co si všichni uvědomují, ale nikdo to neřekne nahlas. Jde o otázku, zda cena za dočasný přivýdělek není příliš vysoká, protože blogeři publikující PR články riskují nevratnou ztrátu toho nejcennějšího, co mají - důvěry svých čtenářů.
Tato důvěra je podle mě skutečně tím nejcennějším artiklem, se kterým se zde hraje. Úspěch blogů byl totiž založen na jejich demokratické povaze, která se vymezila vůči dosavadním způsobům komunikace na internetu. Když jste si oblíbili nějaký blog, bylo to právě proto, že ho psal normální člověk z ulice, jako jste vy sami - váš soused odvedle, váš vrstevník, někdo naladěný na stejnou vlnu, se stejnými zájmy a podobným socdemo zařazením. Prostě úplně normální člověk, kterému už tak nějak z principu věříte více, než těm "zaprodaným novinářům", kteří dlouhodobě patří k nejhůře vnímaným profesím v ČR.
Když jste četli nějaký blog, mohli jste si být jednoduše jistí, že ho píše reálný obyčejný člověk, který nemá důvod vám něco cpát s postranními úmysly. Pokud vám něco doporučil, o to více jste si toho cenili, protože jste k takovému člověku měli vytvořenou předchozí důvěru a rádi jste se nechali inspirovat v tom, kam zajít, co si koupit nebo si přečíst. To už dávno neplatí. A s internetovou autoritou oblíbených blogerů, kteří mají stovky a tisíce fanoušků, se čile obchoduje ve velkém.
Když se dnes rozhlédnete nejen po většině blogů, ale i zpravodajských a zájmových webů, hranice mezi komerční prezentací a "pouhou informací" je dokonale rozostřena. Internetovou inzerci sice hlídá SPIR, který určuje dost přísná pravidla pro to, co se smí a nesmí (např. PR články musí být jasně označeny, ale nedocházelo k jejich záměně s redakčním obsahem), ale v praxi stejně kolikrát nepoznáte, jestli už nečtete PR článek (je ostatně oblíbenou kratochvílí jisté části internetových diskutérů vítězoslavně cpát všude své otravné komentáře, že jde stejně o PR článek, a tudíž je škoda ho číst).
U blogů je však problém v tom, že se pohybují v šedé zóně, na kterou žádný regulátor nedohlíží. Nejenže si může každý psát co chce, ale neexistuje zde ani povinnost označovat PR články. Čtenáři jsou tak záměrně vedeni k tomu, aby nerozlišovali mezi domluvenými PR výstupy a "normálním" obsahem, a na tom je založena naprostá většina takové spolupráce mezi sponzory a blogery. Nebo jste snad někdy viděli blog, na kterém by byly PR články označeny?
(Když pak narážíte na podobné články, nevíte, co si o tom máte myslet, a kde se berou mezi jinak normálně působícími deníkovými zápisky. Na mysl se může drát i děsivé podezření - není celý blog jen rafinovaný fake, který se tváří jako skutečný blog, aby o to nenápadněji mohl sem tam publikovat PR obsah?).
Čili, sponzor dodá blogerovi nějaký produkt, bloger o něm napíše na svém blogu, a tím pomůže sponzorovi přivést nové zákazníky. Samozřejmě už dávno nikdo po nikom nechce, aby psal nekritické ódy a vynášel darovaný předmět do nebes - čtenáři už jsou dnes daleko zkušenější než dříve, a každý takový naivní pokus o PR článek by se u nich setkal s nevolí. PR články blogerů tak na to jdou mnohem nenápadněji a srostly s některými blogy už v tak dokonalou jednotu, že nelze poznat, co je PR článek a co vlastní obsah.
Fashion a beauty blogy jsou toho nejlepší ukázkou - díváte-li se na tyto blogy, se všemi těmi recenzemi kosmetiky, módních hadříků, doplňků, obchodů s módou, reporty z eventů, apod., nemůžete se ubránit dojmu, že za tím nablýskaným světem je strašné prázdno, protože takové blogy nejsou nic než jedna velká reklama. Nedokážete už poznat, co je psáno "s čistými úmysly" a co je domluveno předem, protože vtip je v tom, že i to domluvené předem je psáno s čistými úmysly. Čtenáři to stejně chtějí, tak co. Kdyby nechtěli, neměly by tyto blogy takový úspěch, to dá rozum.
Zvláštní kategorií jsou tzv. knižní blogy, které se chlubí spoluprací s vydavatelstvími a publikují recenze knížek, které dostávají zdarma od vydavatelů. Možná máte chuť se jich zastávat a prohlásit, že to tak přece v knižní branži chodilo odjakživa - kritik obdrží recenzní výtisk zdarma a napíše o něm recenzi, na jejímž základě si knihu koupí další lidi. Jenže jsou tu dva důvody, proč je tomu na blogu jinak. Za prvé - blogeři nejsou literární recenzenti a nemají dostatečně znalosti, aby mohli napsat skutečně fundovanou recenzi (v případě "14 leté knižní blogerky" o tom snad nemůže být pochyb). A za druhé - pořád zde vnímám strašný rozdíl mezi tím, koupit si za svoje peníze knížku, nadchnout se jí, a proto jí doporučit čtenářům, a mezi tím dostat ji zdarma, a proto o ní napsat - vy ne?
Já nevím jak vy, ale já mám prostě z knižních blogů pocit, že to dělají kvůli tomu, aby dostávali knížky zdarma (a mohli je pak třeba přes druhou ruku prodávat, co vy víte - Sbazar a Aukro přetékají tunami knížek, kterých se lidé chtějí zbavit), a nějak ani moc nevěřím, že by si vážně někdo koupil knížku poté, co si na ni přečte nadšenou recenzi na blogu 14 leté blogerky (čest všem výjimkám, žeano).
Nechte mě hádat - už předem slyším případné námitky. Když je člověk na škole a peněz nemá nazbyt, co je špatného na tom napsat sem tam nějaký ten PR článek a přivydělat si nějakou tu korunu? Nebo co je špatného na tom psát recenze knížek, které dostávám zadarmo z nakladatelství? Když se mi nějaká knížka nelíbí, tak to v té recenzi stejně napíšu, a nikdy bych nemohl vychvalovat nic, co by se mi skutečně nelíbilo, řeknete si asi. Ano ano, jako bychom toto všechno už někde slyšeli.
Nedá mi to nevzpomenout na nedávný humbuk, který se vyrojil kolem rozhovoru s dívkou, která tvrdí, že se živí sexem za peníze. I ona argumentovala přesně v tomto duchu - jsem jen chudá holka na vysoké škole a potřebuju si nějak přivydělat. Na výběr je mezi otročením v supermarketu za pár drobných nebo příjemným trávením času s bohatými muži, kteří mě hýčkají a kteří mi platí peníze, o kterých si většina lidí může nechat zdát. Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem, žeano. Kristebože, když to člověk slyší, skoro se diví, že se prostitucí neživí všechny studentky na vysoké, když je to tak skvělá práce, honilo se mi u toho "rozhovoru" hlavou.
Mimochodem, není to jediný takový blog na Blog.cz - další dva mně známé jsou z-deniku-prostitutky.blog.cz a whorejulia.blog.cz. Buď jsme svědky nového trendu, kdy se prostitutky přestaly za svou práci stydět a přicházejí na chuť blogovým deníčkům, nebo tady má někdo bujnou fantazii a krmí své čtenáře jejími produkty. Ať už je pravda jakákoli - sám jsem dalek toho činit v této otázce nějaké závěry - myslím, že by se ještě stále měl najít někdo s odvahou říct, že král je nahý - a že se na té vysoké dá pořád ještě přivydělávat i jinak.
Jedním z blogerů, který se vůči PR článkům důrazně vymezil, byl oblíbený Petr Vápeník ve svém článku O nenápadné blogové reklamě. Když si čtete diskusi pod tímto článkem, narazíte na oblíbené argumenty těch, kteří se PR článků zastávají. Kromě oblíbených nářků o tom, jak je každá koruna dobrá a kdesi cosi, se zde nejčastěji skloňuje, že kdyby to vzal člověk do důsledků, nemohl by psát skoro nic. Každý film, o kterém napíšete, každá knížka, film, hudební album, restaurace... dosaďte si cokoli, vše by se dalo brát jako doporučení, a tedy vlastně PR článek.
To je ale podle mě jen demagogické mlžení pojmů, a pořád je třeba upozorňovat na to, že je rozdíl mezi tím, když vám někdo něco doporučí od srdce, nezištně a protože tomu prostě věří, a mezi tím, když vám někdo doporučí to samé, protože mu z toho něco kápne. Rozdíl je to možná jen kosmetický, ale pro mě osobně pořád naprosto zásadní.
Je mi jasné, že lidi se po dočtení tohoto článku rozdělí do tří táborů - ti první, kteří ho nepochopí, mi budou spílat za to, že kritizuji to, že si chtějí trochu přivydělat a nedělají nic špatného. Ti druzí - kteří mě taky pochopí špatně - mě budou chválit za to, že jsem napsal, že král je nahý, a že PR články odsuzují jako já a na svém blogu by je nesnesli. A konečně ti třetí se začnou po dočtení tohoto článku pídit po tom, jak by se mohli dostat ke knížkám a kosmetice zdarma, protože o tom doteď neslyšeli.
(Zmíněné "společnici" na jejím Asku přistály po uveřejnění rozhovoru nové dotazy od dívek, které zatoužily vydat se v jejích stopách a vyzvídaly, jak by se z nich také mohly stát společnice - nejlepší doklad toho, jak příklady táhnou).
Tedy na závěr raději ještě jednou, jen aby nevznikla mýlka. Já osobně PR články nijak neodsuzuju (ostatně sám jsem jich pár v minulosti pár napsal, i když podle mě za moc nestály). Prostě to jen konstatuju. Moje odpověď na otázku "korumpují se blogeři PR články?" tedy zní: jistěže ano, ale sejde na tom? Nežijeme v dokonalém světě, tak co už.
Pište své názory, máte slovo.
. Jinak je to věc každého, co si strká na blog a pokud PR recenzí není mnoho, dá se to přežít. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť...
Raja Luthriela | 
Nevidím nic špatného na tom vydělávat si něčím, co mě baví.
Je to podobné jako točení videí na YT - když máte hodně odběratelů a povolí reklamy ve svých videích, zkrátka z toho dostanete finanční odměnu. Z toho, co vás baví a do čeho dáváte spoustu času, nápadů a energie. 
PR články nepíšu, nepíšu ani žádné recenze a nespolupracuji s žádnou společností. I tak si ale myslím, že na tom není nic špatného.