Názor je jako zadek, každý má nějaký

8. října 2014 v 13:00 | Standa |  Úvahy
Četl jsem před časem (konkrétně 22. 7.) jeden text, který mi dal brouka do hlavy, jak se říká. Týkal se lidí, kteří mají na vše názor, a obecně dnešní doby, ve které je velice složité se informačně vyznat. Přimělo mě to k otázce, kterou bych vám chtěl položit: podle čeho si svoje názory tvoříte vy, a zajímáte se doopravdy o názory druhých?



Na úvod bych nejprve rád nastínil základní myšlenky zmíněného textu (jméno jeho autora ani web, na kterém jsem to četl, zde nejsou důležité, a pokud by to někoho zajímalo, dozví se to na konci článku). Autor přišel s na první pohled banálním konstatováním: žijeme v době, která nás zahlcuje informacemi, a tak nějak logicky se očekává, že si na věci děláme nějaký názor.

Zásadní moment nastává ve chvíli, kdy se autor bezelstně přiznává, že na většinu věcí názor prostě nemá, a to ho štve, protože je permanentně konfrontován s lidmi, kteří budí dojem, že mají názor úplně na všechno (i já takové znám). Vzbuzuje to v něm přirozenou zvědavost, kde se tito lidé k neochvějnosti svých názorů dopracovávají, protože z vlastní zkušenosti vypozoroval, že je-li on sám vystaven nějakému názoru, který mu dává smysl, bezproblémově si ho osvojí (mám to podobně).

Problém samozřejmě nastane ve chvíli, kdy narazí na názor jiný, který je s tím prvním v rozporu. Co teď? Vytlouct klín klínem a nahradit jeden názor jiným? Na základě čeho ale poznat, který názor by měl dostat přednost? Měl by to být třeba názor tzv. většinový? Co když se nám ale takový většinový názor na něco přirozeně příčí?

Autor v závěru dochází (podle všeho v komické nadsázce) k rezignovanému postoji, že si nějaké názory na často diskutovaná témata prostě "vyrobí", protože dospěl k přesvědčení, že ať bude jakýkoli jeho názor sebelepší, vždy se najde někdo, kdo mu ho vyvrátí. A co je na tom nejhorší, autor dokonce chová podezření, že jeho názory ve skutečnosti stejně nikoho nezajímají - a pokud se ho někdo na nějaký názor zeptá, je to jen proto, aby mu mohl vzápětí sdělit názor svůj.

Tak, a tady to máte, výkvět toho nejtěžšího hodnotového relativismu, možná až nihilismu. Naše názory nikdy nebudou 100% jisté, nikoho stejně nezajímají, a celé je to vlastně jedno, protože se na mysl derou známá Keynesova slova "V dlouhém období jsme všichni mrtví". K čemu se v takovém hodnotovém vakuu upnout? Dovedeme-li myšlenkově tento přístup - vše je jedno a na ničem nesejde, protože tu stejně nejdéle za pár desítek let nebudeme - do krajnosti, nevede to nakonec ke koketování s myšlenkou na sebevraždu, která se v tomto ohledu jeví jako "pouhé" předbíhání ve frontě, v níž by na nás stejně tak jako tak došla řada? (znalci zde jistě identifikovali citaci z Hornbyho románu Dlouhá cesta dolů).

Abychom se konečně dostali do blogového kontextu, můžeme si klást následující otázky. Jak poznat, který názor nějakého blogera je lepší, než jiný? Jak poznat, jaký názor zaujmout k nějakému tématu, na které narazíme na nějakém blogu? Koho brát za konečnou autoritu, která rozsoudí dva blogery, kteří jsou ve sporu? A tak dále, a tak dále.

Častým polem, na kterém jsou blogeři konfrontováni s názory ostatních, jsou články psané na téma týdne. V minulosti se ukázalo, že je zde celá řada témat, která blogery názorově rozdělují. Namátkou třeba drogy, komunismus, Facebook, homosexualita, kouření, paranormální jevy, ezoterika, Romové, trest smrti, vegetariánství, konspirační teorie, pro-ana blogy, potrat, dabing vs. titulky, a desítky dalších. Pokud na ně přijde řeč, můžete se spolehnout, že vznikne bouřlivá diskuse. Jak ale poznat, kdo v ní má pravdu?

V posledním rozhovoru, který na tomto blogu vyšel, zazněla následující slova, která se mi nesmírně líbí:

"Nepátrať zbytočne po pravde, nestrácať energiu. Pravda ako taká je tak pomotaná, že vlastne ani nie je. Jediná pravda je: Právo - ľudské právo - na "byť nechaný na pokoji". Teda prakticky mier. Keby sa všetci, ľudstvo, toho držalo, tak by bol svet ďaleko lepší, než súčasne bohužiaľ je a aj v celej histórii doteraz bol."

Podle mě se to hodně blíží vystihnutí toho, jak to na světě skutečně chodí. Pravda ve smyslu 100% jistoty v názoru na nějaké téma skoro jistě neexistuje. O tomto se denně přesvědčuji, když si čtu třeba diskusi pod nějakým článkem na iDNESu. Jeví se mi v takové chvíli, že článek mluví o nějakém tématu, a pomyslné pravdě se blíží třeba na 70%. Jednotlivé názory v diskusi se této pravdě dále blíží tak, že čteme-li si jeden za druhým, blížíme se k pravdě na 80, 90, 95%, ale 100% pravdu nikdy v ruce držet nebudeme. Pravda se v tomto ohledu jeví jako mozaika, která se skládá v diskusi, v níž každý k pravdě přispěje svým dílem, ale celou mozaiku nikdy nikdo nesloží.

Pokud jde o mě, já třeba taky nemám problém přiznat, že na celou řadu témat prostě žádný názor nemám. A i u věcí, na které nějaký názor mám, jsem velmi skeptický. Za příklad můžu vzít třeba spor mezi zastánci evoluce a kreacionismu. Jak píše jeden můj oblíbenec, jehož zde nechci jmenovat, je úplně jedno, jestli věříte v evoluci nebo Boha, protože ani jedno se nijak na 100% dokázat prostě nedá, takže je to čistě otázka vašeho rozhodnutí, k jaké verzi se přikloníte. (To dobře ilustruje skutečnost, že ačkoli většina Ameriky v evoluci nevěří, nijak jí to nebrání být světovou hospodářskou velmocí). Čili, pokud jde o evoluci vs. kreacionismus, co zvolit? Máme si hodit mincí, nebo jak z toho ven?

Když jsem v úvodu položil dvě otázky, ve skutečnosti jsem na ně dopředu znal odpověď. Podle čeho si lidé tvoří svoje názory? U každého je to samozřejmě jiné, ale u většiny lidí to bude něco mezi kombinací výchova - četba - víra - vzdělání - vliv okolí - autority a vzory - vlastní selský rozum a intuice, apod. Stejně tak u otázky "Zajímáte se o názory ostatních?" je jasné, že by na ni většina blogerů odpověděla kladně (byť je logické, že zájem je omezen na blogery, které nějak známe a už z minula víme, že jsme s nimi myšlenkově spřízněni).

O co mi ale šlo, je zamyslet se nad tím, jestli blogeři v tomto ohledu nepředstavují výjimku z většinové společnosti, kterou skutečně vystihuje nezájem o názory ostatních, jak bylo popsáno výše. Na blogu se totiž pohybuje celá řada chytrých přemýšlivých lidí, kteří rádi své názory konfrontují s ostatními, a vyžívají se v inteligentní diskusi, ve které se snaží postihnout pravdu.

Možná je v tomto ohledu blog stejně umělé a nepřirozené prostředí, jako škola, kde se také zajímají o vaše názory na různá témata (viz všechny ty slohové práce typu "Co si myslím o feminismu" nebo literární rozbory typu "Jak se mi líbí Canterburské povídky?"). Protože v reálném světě mimo blog a školu možná vážně platí, že nikoho cizího váš názor na Chaucera ve skutečnosti nezajímá. (Což vám ale samozřejmě nebrání v tom, abyste si v londýnském Hyde Parku nebo kdekoli jinde svůj libovolný názor svobodně vytrubovali do světa).

Jak zakončit tuto úvahu, ani vlastně nevím. Mohu snad jen doufat, že napíšu-li článek o tom, že se lidé nezajímají o názory ostatních, pak se snad najde někdo, koho bude právě tento názor zajímat. Protože červíček pochybností, zmíněný na začátku článku, v hlavě vrtá dál - když jsem chtěl pro vás najít článek, který mě k této úvaze vyprovokoval, zjistil jsem, že ho

autor smazal...


(A tak ho najdete dostupný už jen zde).
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 8. října 2014 v 13:15

Podle mě neexistuje dobrý ani špatný názor. Každý má zkrátka jiné zkušenosti, jiné myšlení, víru, ale také věk, pohlaví a mohla bych pokračovat takhle do nekonečna. Proto mi přijde dost zvláštní, když se dva lidé handrkují proto, že si každý z nich myslí něco jiného a z té malé hádky pomalu pak vznikne třetí světová, protože "Ten druhý je vůl, který má v hlavě akorát seno".

Nemám nic proti diskuzi, kdy každá strana předloží své názory a pak se v klidu o nich debatuje. Ale nutit někomu nějaké mé přesvědčení? Ale fuj.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:17

Myslím si, že jsi citoval Kinga Rucolu a proto s Jeho Veličenstvem ráda souhlasím. Myslím si své podle zkušeností a nepodléhám nátlaku a nutnosti mít na něco názor podle očekávání ostatních. Diskuse k tématům sleduju, myslím si své a pokud cítím potřebu, připojím komentář. Toť vše. :-)

3 Marillee Marillee | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:27

Aneb "vím, že nic nevím." :-)
Faktem je, že si ve skutečném světě taky připadám, že nikoho můj názor nezajímá,  že jsem jen rpostředek, přes který si všichni vyblijou to svoje a já nemám právo nic říkat, protože všechno proti je špatně. Takže jsem až překvapená, jak tady na blogu dokážou být lidi tolerantní a jen k tomu připsat svůj názor na věc bez jakýchkoliv vulgarismů. :-)
Jinak názor si tvořím sama, pak si ho během diskuzí obohacuju, případně úplně měním. :)

4 Janča Janča | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:32

Přijde mi, že na blogu se dost lidí o názory ostatních zajímá, ať už kvůli tomu, že se chtějí dozvědět něco nového, vědět, že s někým mohou souhlasit, a nebo kvůli tomu, aby se v diskuzi měli s kým hádat (ty ráda nemám).
V reálném životě je ale fakt, že jsme se docela přestali zajímat o životy ostatních, o to, jak jim je, jestli jim něco nechybí a jaký na to, či ono mají názor. Vždycky říkám, že bude líp. Ale co když nebude?

5 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | Web | 8. října 2014 v 15:59

Ten článek mě donutil přemýšlet a zjistila jsem... Asi tohle:
Je plno lidí, co říká, že jim jsou názory ostatních "šumafuk". Byly doby, kdy jsem to také tvrdila, ale později si uvědomila, že lžu jak svému okolí, tak i sobě. A myslím, že spousta lidí to má podobné.

Já tedy ráda čtu cizí názory. Opravdu mě zajímají a já si pak můžu udělat lepší (někdy bohužel i horší) obrázek o tom člověku (nebo celé společnosti). Je zajímavé poslouchat něčí myšlenky, ale nemám ráda bouřlivé diskuse, kde jeden křičí přes druhého a prosazuje svůj (údajně pravdivý) názor.

Ta nejtěžší část: Jak si utvářím vlastní názory?
Na to bych řekla: ,,A sakra..." Ale když se zamyslím...
Určitě to bude na základě toho co slyším kolem sebe. Takže podle názorů ostatních, ale samozřejmě i na faktech. Rodiče mě v tomto ovlivňují hodně a pak, když čtu facebook nebo jiné (zahraniční) stránky, to je obrovská masa lidí. Někdy jdu prostě s davem (vlastně skoro vždycky), ale snad každý najde nějakou odlišnost svého názoru od ostatních.
Avšak nejhorší pro mě je, pokud mám říct svůj názor na něco, na co ho prostě nemám. A nejlépe, když je to ve škole, kde ho prostě CHTĚJÍ slyšet. Pak si člověk na rychlo něco vymyslí a... pak je za blbce.

No... nejspíš jsem chtěla napsat ještě něco, ale já se do toho vždycky zamotám a zapomenu, co jsem měla v plánu.

6 Lukáš Lukáš | Web | 8. října 2014 v 16:54

[1]: a já myslím, že nad tématem "názory" až moc spekulujete. Prostě názory jsou opět jen názory a to ať už jsou od kohokoliv a ať už jsou jakákoliv. Dle mého názoru není potřeba se nad tím nějak významně pozastavovat.

7 David David | E-mail | Web | 8. října 2014 v 17:58

Mám tu nevýhodu, že se snadno nechávám ovlivňovat názory ostatních... Když už si vlastní názor udělám, taky se mi stává, že se skoro vždy se najde někdo, kdo mi ho vyvrátí. Prostě je to o tom umět být objektivní - uznat pravdu/realitu. Ať je ta kritika sebelepší, stejně ten "nejlepší" protipól 100% dokonalý není... :-)

8 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. října 2014 v 18:08

Teda co se to děje, tady se krom informací začlo i blogovat?:D
Já nevím, jak si dělám názor, ale zdá se mi, že na spoustu věcí si nejdřív udělám nějaký unáhlený, co s mi v tu chvíli tak nějak zdá, a pokud narazím na další, snadno se stane, že mě ovlivní, ale pořád záleží na tom, z jaké strany jsem se dívala původně. Ale o názory ostatních stojím strašně moc. Pořád vyhledávám nějaké názorové články, mám hroznou radost, když vyhraje téma týdne něco kontroverzního, na co se dá napsat pořádný názor, prostě "názorování" mě baví. Kdybych to měla vyjádřit nějak číslem, tak na jeden mnou ve článku vyjádřený názor (nepočítám názor na knížky a filmy, tedy pokusy o recenze) připadá tak 50 a více názorových článků přečtených.

9 Robka Robka | E-mail | Web | 8. října 2014 v 18:28

Názory se mohou časem měnit; v závislosti na věku, zkušenostech, konfrontaci s daným problémem, na nějž si názor utváříme. Není na tom nic špatného, právě naopak. A stejně tak nemusí být špatné nemít na něco názor. Je vždycky lepší přiznat, že nás něco nezajímá, než za každou cenu papouškovat cizí myšlenky, zkušenosti a pocity.
S pravdou je to složité. Absolutní pravda neexistuje a neexistuje ani názor, který by byl naprosto pravdivý. Pokud čtu nějaký článek, maximálně se mi stane, že si pokývu souhlasně hlavou a řeknu si - ano, pod to se můžu podepsat. Pod tím samým článkem může ale být dalších sto názorů jiných, které hlásají svou pravdu. Nelze ale všeobecně říct, čí pravda je lepší. Proto ani nelze říct, čí názory jsou lepší - jsou to pořád jen názory.

10 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 8. října 2014 v 18:31

Každý má na věc jiný názor, to se musí nechat. Je ale fakt, že co se člověk oním tématem začne více zajímat, možná svůj názor mění... Tak jak se může měnit někomu zadek :D (někdo zhubne, jiný přibere, jiný zase posílí svalovou hmotu...) Takže jo, v podstatě názor je jako zadek :D

11 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 8. října 2014 v 19:18

O názory druhých se snažím zajímat, ale buďme realističtí, víc mě zajímá ten můj! Jak si vytvářím názory? Buď ho od někoho přejmu nebo na základě některých informací, ale buďme realističtí není možné mít na všechno názor.

12 Anchor Anchor | E-mail | Web | 8. října 2014 v 20:01

Tady se někdo rozjel :-D (y) No jo, s názory je sranda a proto, když mám na jejich vyslechnutí nebo přečtení čas a náladu, mě ty cizí celkem zajímají. :-) Ale sama na ně továrnou nejsem, myslím :D

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. října 2014 v 20:23

Celé mi to připadne jako zbytečně složité vyprávění o celkem jednoduché skutečnosti. Snažím se názory rozlišovat ve dvou rovinách: 1) Do jaké míry jde o názor a do jaké o fakta (každý jistě může mít vlastní názor na boží existenci, ale těžko přijmu něčí "názor", že tráva je v Čechách převážně temně fialová s růžovými puntíky :-)).
2) Kdo daný názor říká. Zajímají mne názory mnoha lidí (i když zdaleka ne každého), ale existuje jen velmi málo lidí, jejichž názory jsou pro mne do té míry zásadní, že dokáží významně ovlivnit ty moje.

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. října 2014 v 20:29

[13]:
Máš pravdu, temně fialová tráva v Čechách není, včera jsem ji přetřel na sytě oranžovou.

15 Keigh Keigh | 8. října 2014 v 20:38

Chtěla jsem napsat jakousi vtipnou glosu o zprzněné větě v nadpisu článku, která by měla správně znít "Názor je jako zadek, každý má svůj", ale pak jsem si přečetla stylisticky absolutně nesmyslný první odstavec, na jehož základě jsem se rozhodla nic nekomentovat.

16 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. října 2014 v 20:39

Jo, "názor je jako zadek"!
Jen je každý přesvědčen, že ten jeho je ten jediný a ten správný! :-D :-D  O_O

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. října 2014 v 22:31

[16]: Jediný ne, správný samozřejmě ano :-).

18 Bonnie Galactic Bonnie Galactic | Web | 9. října 2014 v 7:57

Jak který názor je správný? Každý názor je správný pro toho, kdo ho zastává, jinak by ho přece nezastával. Názor není jako pravda, jako morálka.

Názor je jen a pouze myšlenková pohnutka, která vzniká vlastně na základě asociace různých jiných vzpomínek.

Když se zeptáte dítěte, jaký má názor na zmrzlinu, řekne vám, že je sladká a studená. To jsou jeho životní zkušenosti. Pokud se zeptáte dospělého , jeden vám řekne, že je dobrá, ma ji rád, ale jen občas a hlavně se nesmí zapít pivem, jinak to člověka prožene.
Ale jiný vám třeba na základě životních zkušeností řekne, že zmrzlina může být i levandulová, nebo parmezánová, a že je taky nezdravá, je v ní plno cukrů a tloustne se po ní.

Nelze tedy říct, že je nějaký názor správný nebo špatný.

Toť můj názor.

(A neříkám, že ten váš názor na názor je špatný, konečně je to jeden velký paradox, alespoň původní článek, kde autor tvrdí, že si neumí udělat na něco názor, ale jen přejímá názory ostatních. Jak takový člověk může psát  na informační servery?! :-| )

19 Lukáš Lukáš | Web | 9. října 2014 v 8:36

[18]: ano to co zpočátku popisujete se mezi duchovními označuje jako "relativní" a "absolutní" pravda. Relativní pravda představuje názory kohokoliv... ale zdaleka ne všichni mají absolutní pravdu.

20 Lapis Lapis | Web | 9. října 2014 v 9:02

To, co zde řešíte je vlastně něco, čím se zabývali filosofové už v době sofistů. Ti se přikláněli k myšlence, že je jedno, jaký má člověk názor, jen když o něm umí přesvědčit ostatní a tím se onen názor stává pravdou. A vzhledem k tomu, že člověk je měrnou silou všeho, je každý názor správný. Sókratés pak přichází s tím, že záleží na tom, jaký onen názor je. Diskuzí se snaží dopátrat pravdy a zjišťuje, že člověk, který přiznává, že něco nezná, je na tom lépe, než ten, který se domnívá, že vše ví. Platón a Aristoteles po něm se na to dívali také jinak. Tak jak rozhodnout něco, na čem se nedokázali shodnout ani tak velké osobnosti dějin lidského myšlení?
Ano, nejsme vševědoucí a absolutní pravda ve své podstatě neexistuje. Přiblížit se k ní můžeme vlastním smyslovým vnímáním konfrontovaným s kritickým myšlením. A i tak bude spousta odlišných názorů, protože pro většinu lidé je tím rozhodujícím vlastní konfrontace s daným tématem. Citový vjem se pak rozumovým jen těžko přebíjí.

21 John P. Mordriy John P. Mordriy | Web | 10. října 2014 v 20:59

Nakonec by bylo nudné, kdyby na všechno byla stoprocentně pravdivá, nezvratitelná odpověď. Určitě jsi vystihl ono 'umělé prostředí blogosféry. Jednoduše není možné si jen tak někomu v autobuse začít vykládat svůj názor na českou modernu nebo povídat si se známými o palčivých filosofických otázkách. To zkrátka vyvolává u druhých představu, že jste zjevně padlý na hlavu a, jak říká moje matka, 'až moc přemýšlíte'.

Čímž prakticky reflektuje názor většiny. Proč se zatěžovat něčím, co se mě buďto netýká vůbec anebo okrajově? říkají si.
A my intoši se jich na oplátku ptáme, co tedy celé dny dělají, když o takových věcech nepřemýšlejí.

Blog je v tomhle jedinečný, lepší než škola, řekla bych, jelikož tam se přeci jen všechno řeší na akademické úrovni a je to tím jaksi svázané. Mně vůbec nevadí odchýlit se od původního tématu, když se dostaneme k něčemu zajímavějšímu.

Neřekla bych, že má každý názor úplně na všechno. Ale lidé s vlastními hodnotami a prioritami si jej dokážou pohotově v případě potřeby vytvořit.

22 Em Zet Em Zet | Web | 13. října 2014 v 14:06

Řídím se asi intuitivně. Kladu velký důraz na intuici. :-)

23 Lady Cathy Lady Cathy | Web | 14. října 2014 v 19:18
24 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2014 v 21:40

Jako Em Zet kladu veliký důraz na intuici. Navíc jak píše autor článku, nějaká pravda se dá "vyanalyzovat" ze všech komentářů, které kdy byly či budou k článku napsány :) Navíc je až moc zábavné si ty hádky číst ;)

25 AgrrrEfrit AgrrrEfrit | Web | 15. října 2014 v 16:02

Zajímají mě názory, nezajímá mě obecná tvrzení a plácání. Ano prvotní názor (po prvním setkání s problémem) si vytvářím pravděpodobně intuitivně, ale zároveň jakmile názor mám, snažím si ho také nějak adekvátně, ať už fakticky, nebo logicky podložit. Nedokážu říct: "je to můj názor a hotovo". Podle faktických a logických aspektů se můj názor také vyvíjí.

Ano jsem schopna něčí názory přejímat a pravděpodobně to i často dělám, i když v hlavě mi většinou zůstanou v pozměněné formě na základě mých vlastních zkušeností a znalostí. Ale i tyto názory, které jsem ochotná vzít za své musí být nějak podloženy. Musí tam být ono "můj názor je toto, protože A, B, protože C, D..." přičemž  A,B,C i D jsou relevantní podklady. Tedy faktické, logické a pokud možno i ověřitelné.
Asi tak.

26 Clarissa Clarissa | Web | 29. října 2014 v 22:29

Výborný článek, výstižný. Ono si na všechno ani názor udělat nejde - na světě jsou miliony věcí, které názor vyžadují a lidský život není tak dlouhý, aby se to všechno stihlo.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama