ROZHOVOR: King Rucola

30. září 2014 v 8:00 | Standa |  Rozhovory
Na Blog.cz lze najít celou řadu zajímavých osobností. Jednou z nejoriginálnějších je 71 letý bloger, který vystupuje pod přezdívkou King Rucola. Bloger je to velmi aktivní - kromě toho, že má blogů hned několik, i velice rád komentuje články ostatních. Pokud i vy patříte k šťastlivcům, kterým už tento svérázný chlapík okomentoval nějaký článek, a zajímalo vás, co je vlastně zač, nenechte si ujít následující řádky. Otázka, kdo se skrývá za tou zvláštní přezdívkou, vrtala hlavou i nám, tak jsme ho trochu vyzpovídali, a vznikl možná nejzajímavější rozhovor, jaký na tomto blogu kdy vyšel.


Jak by ses na úvod představil našim čtenářům v několika větách?

Der Skeptiker!

Toto je možno pre mňa - ináč ukecaného - najťazšia otázka. Najkôr by som sa považoval za optimistického skeptika alebo skeptického optimistu. Alebo neveriaci Tomáš! Zásadne neverím oficiálnym vyhlaseniam, ani výpovediam, faktom, najmenej už politickým, vláde vôbec nie, morálni apoštoli neprichádzajú do úvahy.

Totálne neakceptovanie autorít, silný sklon k anarchizmu. Boj proti konvencii, proti "prolhanosti" spoločnosti. Falošnej morálke. Humor, irónia, vedomie, že skoro každá minca má dve strany, dôraz na "skoro", lebo ani o tom nie som celkom presvedčený. Zem je údajne guľatá...

Nic neviem brat vážne.

Toľko na úvod k osobe.

K blogovaniu je to ešte ťažšie, pretože nemám žiadnu líniu, žiadny zámer. Ani pevnú tému. Môj profesor dejín umenia nás učil, keď sme pochybovali o umení, že "človek tvorí, ako slávik spieva".

Čiže vlastne musí. Grafoman tiež musi! Henry Miller, slávny americký spisovateľ povedal, že nevie ako píše svoje knihy, najskôr vraj má v hlave nejakú anténu a cez ňu mu to prúdi až na papier.

Tak nejak píšem blog. Najprv to boli len poznámky, čím dlhšie sú z toho reakcia a slabé pokusy zachytiť nejako chabé, unikajúce myšlienočky, ktoré utekajú vyplašene, ako keď myši zočia kocúra.

Niekedy ma vyprovokuje k akcii nejaký obrázok, správa, situácia. Som niečo ako situačný komik.

V podstate píšem, čo sa mi zachce, ale snažím písať aspoň pre ľudí a o ľuďoch...

Na Blog.cz jsem našel 6 tvých blogů - amanitaphalloides.blog.cz - luga.blog.cz - trisestsestprojekt.blog.cz - elektronickyzobrak.blog.cz - nivnice.blog.cz a tontafel.blog.cz - a na většinu z nich dokonce pravidelně přispíváš (a to je ještě možné, že to nejsou všechny tvé blogy). Přiznám se, že jsem z toho trochu zmatený a není mi jasné, jak se v nich můžeš orientovat. Můžeš osvětlit, jaký v tom máš systém, a co rozhoduje o tom, na jakém blogu co zveřejníš?

(Naozaj nie sú to všetky, ale...) Systém nemám tuším v ničom a nikdy! Sú to spontánne návrhy pre mňa, ídeové škice, takpovediac. Najstarší bol lugablog, pôvodne vznikol len ako špajcher. Mal som veľmi slabý počítač, vtedy tablety ešte neexistovali, ani ukladanie v "clouds". Vláčil som ho stále v ruksaku. Blog 366-projekt bol myslený ako projekt, ktorý som chcel konzekvetne viesť, ale prišiel čas, kedy som vlastne nemal spojenie s internetom, tak som to - ako všetko v mojom živote - zase nedotiahol dokonca. Žobrák mi slúžil ako cvičenie pre grafické babranie sa s blogom. Nezarobil mi ani halier, jasné. Raz som vpálil do novootvoreného blogu ako absolútne prvy komentátor, (Objavil som v jeho názve slovnú hru, ktorá ani autorke nebola prítomná, tak som hneď reagoval.) a tak som na oplátku autorke otvoril blog "nivnice" u mňa (na ktorom som momentálne najviac), aby aj ona mohla byť prvá, ale nebola. Náhodný názov. Môj otec sa narodil neďaleko Nivnice, v Korytnej. Na prázdninách som býval často v Uherskom Brode a odtiaľ sme jazdili asi päť kilometrov do Nivnice na bicykli. Dnes som rád, keď si tam aspoň každé ráno zájdem - na domácom "home-trainer-i". Najmladšie dva blogy: "amanita" mal byť zamierený na kresby erotického charakteru, (viď názov!) kým "tontafel" ma fascinuje kvôli slovnej hračke, že "hlina (der Ton), hlinená doska, udáva tón" (den Ton). To vzniklo pri jednej ilustrácii k hlineným doskám sumerským, či akým, ktorú som práve kreslil.

Lenže týmto zase len demonštrujem, potvrdzujem, že systém je pre mňa pojem trochu cudzí...

Jak se na tvůj blogový koníček - pokud ho tedy bereš jako koníček (?) - dívá tvoje manželka? Sleduje tvoje blogy, nebo to má zakázané? (Nebo o nich dokonce vůbec neví?)

Ale vie, lenže prekvapujúco čudne reaguje. Hoci ona je môj najvernejši a často nekritický fanúšik, ktorá rediguje moje literárne pokusy a požaduje odo mňa "aspoň jeden obrázok na deň", čo som kedysi ešte aj ľavou ľabou zvládol, o blogové záležitosti prejavuje minimálny záujem. Niekedy jej niečo citujem a reakcia je: "Odkiaľ to máš?". Odpoviem, aj uvediem autora, ale ju to ani nehne, zaujímať sa o detaily. Možno by sa jej páčilo, keby videla, že tam vkladám moje kresby, tie má rada, triedi ich pre tlač a podobne, ale na rozdiel od ostatných členov rodiny sa tam ani nepozrie. Buď ju to nezajíma, alebo nemá čas. Fotky robí lepšie ona sama. V nej zanikol výborný fotograf, musela robiť iné, aby ma uživila...

Koníček, no neviem. Vlastne žiadny nemám, ani som bohužiaľ nikdy nemal. Koníček to ani nie je, skôr návyk, pomaly už droga, pôvodne zápisník. Prirovnal by som to k elektrickej zubnej kefke. Keď ju raz vyskúšaš, už sa ti nechce trápiť sa rukou a výsledok je aj tak lepši. Načo komplikovane niečo zaznamenávať, keď to tak pohodlne ide na blogu. A par exellence sem-tam dostane človek aj echo.

Letos v červenci jsi oslavil 71. narozeniny. Jak se ti bloguje na Blog.cz, kde je průměrnému blogerovi 15 let?

Tak to som si ešte nikdy neuvedomil. Práve u niektorých mladých ročníkov som ich zrelosťou tak prekvapený, že niekedy mám pochybnosti o tých údajoch, týkajúcich sa veku. Ale celkove korešpondujem - a to to mi najviac ide - s "takmer" rovesnikmi. Ono to leží asi v tom, že sám si pripadám ako večný puberťák a nikdy som sa necítil ako konečne ,dospelý". Stále sa dívam na svet a dianie okolo mňa očami dieťaťa.

Dovolím si citovať môjho " kolegu" Mike Douglas-a. Kolega, pretože on bude tento týždeň tiež okrem nositeľa Ocsar-a nositeľ siedmych krížikov. "Dobré herectvo znamená, presvedčivo luhať!" Možno preto, že si pripadám, že vlastne celý život len niečo hrám, predstieram, mi pripadá všetko relatívne ľahké a nemusím nad podobnými otázkami, alebo vôbec otázkami života, príliš vážne, do hĺbky rozmýšlať.

Přes 45 let žiješ ve švýcarském Curychu. Co navedlo tvé kroky k tomu, že jsi prožil život mimo rodné Slovensko?

Konkrétne Zürich je len náhoda. Pôvodne - z Bratislavy, nie? - bola prvá zastávka Viedeň. Lenže tam nás bolo strašne veľa. Keď otvorili aj Švajčiari hranice, tak sme sa nechali previesť tam, úvaha bola, že na víza do iných krajín môžeme čakať aj tam. Zase som pri tej elektrickej kefke. Ono to bolo prekliate pohodlné oproti všetkému, čo som dovtedy poznal. Mohol som hneď ďalej na ETH študovať, (ETH je technická vysoká škola v Curychu) nemal som pocit materiálnej núdze, pomaly som sa tu naučil aj to, čo skutočne znamenajú pojmy sloboda, tolerancia a demokracia. To bolo nové, tvrdá škola, ale s najlepšimi "profesormi", lebo dodnes som presvedčený, že na svete sa nenájdu väčší odoborníci na tieto témy, než Švajciari.

Preto po takýchto skúsenostiach si to človek poriadne rozmyslí, či chce niekam do tramtárie ďalej.

(Jednu dosť dôležitú vec by som zabudol: Začali sme sa ako rodina rozmnožovať!)

Mali sme si už vyzdvihnúť na veľvyslanectve v Berne letenky do Južnej Afriky. Aj dnes si ešte gratulujem a ďakujem osudu, že som nemal auto, dokonca ani peniaze na vlak, tak som tam nešiel a nechal ich prepadnúť...

Nakoniec si človek, keď sa mu ako tak dobre vedie, tak zvykne, že dostane prakticky novú identitu. Nalepia sa na neho reflexy z okolia. To sa tak isto nedá zabrániť, ako v dlhoročnom manželstve. Vplyv prostredia. Človek sa prispôsobí, zmení. Tak sme tu zkysli, pravdepodobne navždy. Veď dokonca bývame neďaleko cintorína...

Život v zahraničí uvádí hodně našich blogerů jako jeden ze svých životních snů. Co si o tom myslíš a co bys těmto blogerům vzkázal? Doporučil bys jim případně Švýcarsko jako ideální místo pro život?

Pre penzistov určite! Nie je lepšia a asi ani krajšia krajina. Ale pre zámožných penzistov! (Hovorí sa tu, že každý piaty penzista je milionár, ja som bohužial asi ten štvrtý, minul som správne poradie.) Okrem teda týchto "vyvolených" by sa dala moja nová vlasť odporúčať špecialistom, hlavne vedcom. Výskum, odborné znalosti sú tu nekonečne hodnotené. (Všetci Nemci, keby na to mali, by sa sem prisťahovali!) (Preto aj tá posledná politická zápletka s EU. Nikto to nechce chápať, že taká malá, hoci i bohatá, zem, nemôže donekonečne voľne prijímať imigrntov. Keď sme prišli my, malo Svajčiarko päť miliónov obyvateľov. Dnes je to vyše osem!) Mladým by som skôr radil, otrkať sa najprv vo svete. Hlavne naučiť sa reči. Ale upozorňujem, tak ako doma to už nebude nikde! Vyžaduje to obrovské úsilie a flexibilitu.

Jistě umíš plynule německy a čeština ti také nedělá problémy. Umíš ještě jiné jazyky kromě těchto a rodné slovenštiny?

(Česky po rodičoch, matka z Plzně, otec moravský Slovák z Korytnej.)

Maturoval som z ruštiny, mal ju aj na vysokej škole. Dodnes rád po rusky čítam. Ruská literatúra je fantastická. Prekrásna literatúra. Musel som sa kvôli prežitiu naučiť nemecky, nikdy som to nechcel, nemal som ju rád, dnes považujem nemčinu za najpresnejšiu reč zemegule. Samozrejme takisto reč vysokej kultúry. K tomu som sa musel naučiť "švajčiarsku nemčinu", ktorá je naozaj od spisovnej nemčiny veľmi odlišná.. Chcel som sa naučiť francúzky, úradná reč zeme, ale chcel som aj to preto, lebo tá je krásná, dnes v nej celkom dobre, bežne čítam, dohovorím sa. (Keď som bol malý, tak sa rodičia predomnou rozprávali francúzky, aby som nerozumel. To ma samozrejme poznačilo na celý život francúzkym "komplexom".) Dnes bez angličtiny už nikto neprežije, čize to muselo prísť automaticky, ale s tou som začal už doma, privátne. "Reč imperialistických kapitalistov", forma disidentu v malom. Môj osobný záujem je spevná reč talianská, ale kedy na to? Môj brat bol jeden z najlepšich interpretérov taliančiny po dlhé roky v Prahe. Raz mi sľúbil, že ma ju za dve hodiny nauči. Nestalo sa...tak mám aspoň ešte nejaký cieľ.

O současné generaci mladých Čechů a Slováků se říká, že zatímco Slováci nemají problém s rozuměním češtiny, mladí Češi prý slovenštině už nerozumí. Co si o tom myslíš?

To si viem predstaviť, i keď to veľmi ťažko chápem. Pre nás to bolo úplne samozrejmé, aspoň rozumieť. Ale hranice tvoria vždy problémy. Po týchto umelých hraniciach treba vyvinúť vlastné snahy, preklenutie akýchkoľvek hraníc vyžaduje osobné angažmá.

Slováci to majú nejako v génoch. Vedia sa prispôsobiť. Súvisí to s nedostatkom sebavedomia?

Ale všeobecne: Mladá generácia by mala intezívne študovať reci. Čim viac ich budú ovládať, tým ľahšie bude porozumenie aj "neznámych rečí", inkluzíve takej "vzdialenej" slovenčiny. Ako hovoria muzikanti, "naraz sa otvoria uši", naraz človek začne rozumieť.

Je to len vec chcenia, vôle...

Na tvých blozích mě zaujaly tvoje kresby (pokud jsou tedy tvoje :-). Zajímalo by mě, jaká je tvoje profese - jsi malíř, sochař, jiný umělec, nebo něco úplně jiného?

Sú - bohužiaľ - moje! (Niekedy neviem, či by som toho chlapíka, ktorý vo mne kreslí, nemal už dávno prepustiť z kráľovských služieb! Takisto ako aj toho môjho "dvorného fotografa", ktorým sa stávam, keď fotím. Dr Max. de Bila, plynule prečítane je to doktor maximálny debil, tak čo s ním?!?) Čiže nielen kresby, aj fotky sú moje, ale fotím len telefónom, preto tá super kvalita...

Trochu som sa tým kreslením aj živil. Okrem toho som ešte bol aj architekt. Ale taký nepodarený, nakoniec som totiž študoval na Vysokej škole výtvarných umení, čo je na vine, že domy mnou navrhnuté by museli asi nejakí najatí otroci trvale manuálne podopierať, aby nespadli. Našťastie som ich nenavrhol príliš veľa a tie najlepšie nenašli aj tak investorov a zostali k šťastiu ľudskej spoločnosti len na papieri. Sochárstvo mi ide príliš pomaly, kým je niečo na svete. Príliš dlho to trvá, než niečo vyvstane. Preto viacej fušujem do psychiatrie, (tzv. Maltherapie - liečba maľovaním) na čo ale nemám licenciu. (Nesplnený životný sen?!?)

Časom som zistil, že vystreliť slovo je najrýchlesie a vôbec to nerobí mozole, maximálne, že by jeden zachrípol...alebo presnejšie: "Všetko sa robí hubou!"

Jak se díváš na současné Slovensko - zajímáš se o to, co se tam děje, máš tam nějaké přátele, příbuzné, apod., nebo tě zajímá jen Švýcarsko?

Áno, ešte sa zaujímam. Na začiatku dokonca veľmi intenzívne. Kopa mojich kamarátov alebo známych sedelo v tej prvej "revolučnej" vláde, vo vedúcich pozíciach a vážne som rozmýšlal, že sa vrátim.. Ale dôvod, prečo sa stále menej presne o starú vlasť zaujímam, lebo zaujímať sa zaujímam, ale už len dosť povrchne, že som čím ďalej od roku 1989 sklamanejší a všetky tie vzdušné zámky zo sametu porozvieval vietor mamonu, hrabivosti a falošne chápanej slobody.

Príbuzní už pomaly vymierajú a tí, ktorí žijú, nestoja za veľa. Bohužiaľ aj známi a priatelia.

Prvé roky vo Švajčiarsku sme sa z našich nových spoluobčanov poriadne vysmievali, všetko vo Švajčiarsku tvrdo kritizovali. Dnes je to naopak, vášnivo začiname brániť - inkluzíve dosť svojskej mentality, alebo negatívných vlastností - všetko, čo je švajčiarske, lebo lepšie som nikde nenašiel, hoci dosť dlho a dosť ďaleko hladal.

Našlo by sa strašideľne veľa príkladov, aj drobností, aj závažných vecí, kde sa dá rozpoznať, prečo sa táto zmena u mňa konala. Ale to by vyplnilo celú encyklopédiu...

Když probíhala soutěž Miss Blog.cz, zaujal jsi mě komentářem u fotky jedné soutěžící, ke které jsi napsal, že "niečo (až perverzné?) skrýva". Zajímalo by mě, jak jsi na to přišel - mohl bys naznačit, co tě k tomuto názoru vede?

Priznávam, že to je len veľmi povrchné posúdnie tejto krásnej dámy, ktorú nepoznám. Neviem si spomenúť, či som niekedy bol na jej blogu. Je to len vizuálne posúdenie a to je zrejme hormonálne zaťažené. Neprípustné! Ale zároveň to veľa o mne hovorí, o mojich vlastných úchylkách. O mojich skrytých želaniach, fantáziach možno, o anomálnych predstavách, ktoré vo mne dútnajú, o mojej vlastnej "perverzii", ktorú, tak ako každý z nás, v sebe nosím. Ja to ani neviem presne vyjadriť, ale možno pomôže príklad, vysvetliť moje veľmi subjektívne stanovisko. Všeobecne platí, že čierne spodné prádlo, prípadne červené, pôsobí na samčekov eroticky stimulatívne. Mňa osobne najviac vyruší, - alebo mám povedať vzruší? - , keď vidím na "objekte" nohavičky alebo podprsenku "teľovej" farby. To vo mne vyvoláva pre mňa samého prekvapujúce pocity takého "hnusu", akejsi zvrátenej nežnosti, lásky, aké možno má sériový ženský vrah, alebo nejaký iný úchyľ. No a takto nejako pôsobí na mňa fotografia onej neznámej krásky: Nežná, pekne formovaná blondýna, veľmi jemná, až poetická, krehká, čarovná a potom si ju predstavím, ako by mohl vyvádzať v sexuálnom, ľahko sado-maso sfarbenom duchu a je to tu! Myslim si, že je teda perverzná, ale logické opodstatnenie preto nemám. Asi som to prehnal! Možno adekvátnejšie by bolo označenie "tichá voda brehy myje"...

Jaké ženy se ti líbí? Jsou ve Švýcarsku pěkné ženy?

Všetky. Páčia sa mi jednoducho všetky. Na každej sa dá nájsť niečo pozoruhodné. Po všetkých tých rokoch, čo sme nesmeli domov, bol ten šok z krásy bratislavských dievčat obrovský. Dlhé, nikdy nekončiace nohy, perfektné postavy. A to ešte vtedy nemali tú možnosť obliekania, ako majú teraz, keď jazdia prakticky električkou do Viedne a západné firmy zaplavili svet. Nikdy predtým som nebol v Košiciach a tam sa ten šok pred rokom zase opakoval. Tam je priam liaheň na krásavice. "Coby kvítko jetele" sme jazdievali na "lov" do Čiech, ale to je pol storočia späť. Čiže na tomto mieste aj tu poklona.

Švajčiarske ženy sú ako "úradná reč švajčiarská". Tá totiž samozrejme neexistuje, sú hneď, aby to nebolo nudné, štyri. Aj ženy akoby niesli znaky tých štyroch odlišných rečí a od typov úplne talianských po Nemky akoby vypadnuté z Dürerových rytín či obrazov, sa tu nájde všetko, všetko kúzeľné, očarujúce. Štíhle Francúzky so zdanlivo príliš veľkým poprsím vystriedajú športové - Alpy majú denne! - horalky z Engadinu a druhé generácie, pomaly už tretie, detí prisťahovalcov z celého sveta, zo všetkých možných kútov, dopĺňajú túto pestrofarebnú paletu. Ťažko si vybrať. Najlepšie však je - pre mňa síce nie príliš dôležité -, že sú, zrejme aj vďaka tomu, že veľa ich jazdí bicyklami a nepoznajú knedliky, všetky relatívne veľmi štíhle.

Môj typ ženy, ak vôbec nejaký mám, čiste fyzicky posudzované, je skôr tmavo- až červenovlasý. Nepokryte priznávam, že hlavné kritérium je pekný zadok. Na rozdiel do väčšiny teda nevyhlasujem, že oči, celkové vyžarovnie, alebo tak. Ale nejako práve hlúpe tiež nemusia byť, hlúposť všeobecne nemám rád.

Přijde mi skvělé, že u nás mají blogy i lidé - jako jsi ty - s bohatými životními zkušenostmi, kteří mohou mladší blogery inspirovat a předat jim trochu z toho, co se naučili o životě. Kdybys měl možnost vzkázat v závěru tohoto rozhovoru nějaké "poselství příštím generacím", jak by znělo?

Tolerancia. Tolerancia je základ demokracie. Nedôvera. Nedôvera je mazanie každého pokroku. Každú predostretú tézu, každú takzvanú pravdu, okamžite spochybniť, neveriť, preveriť, konfrontovať s vlastným svedomím, vlastným názorom, ale pokúsiť sa o maximálne možnú objektivitu!

Nikdy nestratiť zmysel pre humor. Neprestať byť zvedavý. Nedovoliť si spať na vavrínoch. Nikdy nerezignovať. Nepodliehať móde. Nestotožňovať sa s masou. Nepodľahnúť masovej hystérie, tendenciam, main-stream-u. Nenechať sa manipulovať. Veriť v seba, v zdravý úsudok.

Dodatočne a na záver ma napadá: Nepátrať zbytočne po pravde, nestrácať energiu. Pravda ako taká je tak pomotaná, že vlastne ani nie je. Jediná pravda je: Právo - ľudské právo - na "byť nechaný na pokoji". Teda prakticky mier. Keby sa všetci, ľudstvo, toho držalo, tak by bol svet ďaleko lepší, než súčasne bohužiaľ je a aj v celej histórii doteraz bol.

Dnes ešte jeden dodatok! Práve počúvam, že dnes je Medzinárodný deň utečencov. Dívam sa na tú biedu, na malé deti v táboroch. Hrôza. Ale podaktoré sú už teraz, v tomto ich útlom veku, zabalené v obrovských šatkách na hlave. Jedna z podstatných devíz, na ktoré som v mojom neúplnom výpočte zabudol: Boj proti fanatizm! Hlavne nezmieriteľnému, lebo náboženstvom alebo politickou ideológiou diktovanému...

Do tretice: (Nepresne ale adekvátne citujem jedného z najúspešnejších švajčiarskych podnikateľov, otca hodiniek Swatch a autoznačk Smart, Nicolas Hayek-a): "Snívať dušou päťročného dieťaťa a konať s odvahou a rozvahou dospelého muža!"


--


 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 30. září 2014 v 13:03

King Rucola je skvělý bloger. Jeho číst je balzám na duši. Obdivuji jeho vzdělanost, sečtělost, umělecké vlohy literární a výtvarné a přehršel autorských nápadů, na něj se dokonale hodí označení "renesanční osobnost".
Velmi si také vážím, že se vzájemně na blozích navštěvujeme. Jeho komentáře a doplňující informace jsou vždy ozdobou mých sporadických příspěvků.

Jen mně není jasné, proč není v Autorském klubu. Všiml jsem si, že kdysi tam přihlášku měl a ta nepochopitelně zůstala přehlédnuta.

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. září 2014 v 13:08

[1]:Miloši, tebe to překvapuje ? Mne už tedy ne .... ;-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. září 2014 v 13:10

Spolu s Kingem jsme začínali jednu 365ku. Já to vydržela až do konce, on měl delší přestávku. Ale ke mě chodil a komentoval každý den. Někdy mám trochu problém eho humor pobrat, je opravdu velmi zvláštní, ale myslím že být jiný ani nemůže a kdyby byl, nebyl by to právě King Rukola, nech žije večně Jeho výsost :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. září 2014 v 14:47

Jen náhodně objevuju jeho komentáře u známých blogerů a někdy jsem měla problém pochopit, co je za jeho vyjádřením. Tleskám nápadu udělat s ním rozhovor. I vypsat jeho blogy. Budu k němu chodit jako k renesanční osobnosti. Samého Kinga zdravím a slibuju, že si ho budu hledět a vyhledávat jeho - všechno. Už blogeři teď přede mnou jsou zárukou dobrého vkusu. Taky to teď mám se svým blogem: musím VYDRŽAŤ, přestože do mě praží místní "neprajníci" ;-)

5 annox annox | Web | 30. září 2014 v 15:17

Možná jsem někdy narazil na nějaký jeho komentář, ale asi se mi to teď nevybavuje. Na žádný jeho blog jsem nikdy nenarazil, a pokud ano tak se moc dlouho nezdržel. Vážně zrovna "nemusím" lidi, kteří za každou cenu musí být anarchisti a nerespektují autority, ale tak hodně záleží na tom, co je to za člověka.

Nerad bych tady dělal o někom unáhlené názory, takže se pravděpodobně podívám na blogy, které jsou tu uvedené a trochu se seznámím se stylem a názorama Kinga :)

Na jednu stranu je to určitě velmi zajímavé, jak bylo i v rozhovoru, většinou jsou blogeři mladé lidé, kolem 15-20 (kdybychom jakože brali fakt blogy s nějakou větší hodnotou než jsou stupidní hýbající se giffy a články "ahojky, dneska nevím co napsat") a určitě tady King může vnést do blogového světa svůj pohled, někoho z jiné generace, což je jenom dobře :)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. září 2014 v 15:39

Nechť nám Jeho Veličenstvo žije navěky!

[5]: Král jako feudál přece nemůže být anarchista.

7 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. září 2014 v 18:10

[5]: Z "jiné" generace (nad 70) jsou zde blogeři,kteří píší jako diví téměř pořád, stačí sledovat Blog. cz. King rozhodně není jenom jeden z této věkové skupiny! ;-)

8 annox annox | Web | 30. září 2014 v 18:19

[7]: Je to možné, sám vím minimálně o jedné paní co píše hlavně o cestování a památkách, hlavně v Česku ale většinou nepřinášejí takoví lidé své názory, alespoň ne nějak aktivně.

Ale tak samozřejmě je možné, že jich je víc, osobně ale hlavní stránku blog.cz sleduju jen občas a přečtu si něco z úvodní strany jen když mě to fakt nějak víc zajímá, a většina "jiné" generace bohužel nepíše o ničem, co by mě nějak víc zajímalo.

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. září 2014 v 18:20

Kinga obdivuju, nejen jako Krále, ale i za to, že dokázal zde v rozhovoru přiznat svůj věk, jsou tu blogeři, kteří  jsou v jeho věku, ale píší a vystupují, jako kdyby byli o 30 let mladší. ;-)
Králi, zabodoval jsi!
Také u Krále oceňuji, že ač kmet, nepíše jen o svých stolicích, bolestech a problémech se stářím. King dokáže psát skutečně "o něčem!"
Také mám s Kingem pár věci společných, máme stejně naředěnou krev a jeho mateřská řeč je i mou oblíbenou. ;-)
Líbí se mi moc celé jeho povídání, chodí ke mně na blog, a dle fotografií  co na blogu občas má jsem tušila, že je to zralý muž.
Takže..., King - má své kvality o čemž svědčí veškeré jeho blogy!
Vivat, vivat, vivat! :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | 30. září 2014 v 18:22

[8]: Ano to s tebou souhlasím, málokterý bloger ve věku Kinga dokáže psát zajímavě, to máš svatou pravdu. Jen jsem ti chtěla nastínit, že těch nad 70 je tu více, někteří to hrdinně "tají!" :-D

11 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. září 2014 v 18:37

Blogera neznám... musím více pátrat po blogerském světě, jsem v poslední době nějak mimo :D

Po blozích se porozhlédnu, zajímavý rozhovor :)

12 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 30. září 2014 v 20:19

Zajímavý človíček... :)

13 Meduňka Meduňka | Web | 30. září 2014 v 20:22

K mému velkému překvapení zcela nedávno King Rucola i na můj blog zavítal a vyměnili jsme si pár anekdot ze života :-D. Nebudu předstírat, že chápu vše, o čem tento pozoruhodný chlapík na svých blozích píše, ale za bližší prozkoumání to určitě stojí.

14 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 30. září 2014 v 22:01

Rozhovor s jeho veličenstvem King Rucolou  mě potěšil.  Nějaký čas už se na své blogy vzájemně podíváme , jeho návštěvy jsou milé , jeho články příjemně lidské :-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. září 2014 v 22:16

Nad Kingovými komentáři se musím vždycky zamyslet, nejdou jen tak přelétnout zrakem. Ostatně stejně jako jeho odpovědi v tomhle rozhovoru :-).

16 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. října 2014 v 9:12

A kruci, několikrát jsem na něj narazila, ale nevěnovala jsem moc pozornosti a kdo ví proč jsem byla přesvědčená, že je to mladé děvče :D :D

17 David David | E-mail | Web | 1. října 2014 v 17:29

Zajímavý rozhovor. :-)

Ty rady na závěr mi přijdou hodně trefné. :-)

18 valin valin | Web | 2. října 2014 v 11:57

Vždycky jsem moc ráda, když King přijde na můj blog a komentuje. Většina jeho vždy zajímavých komentářů má hlubší význam..Co mi ale nejvíc překvapilo, je, že má 6 psacích blogů. Já dosud objevila pouze dva. Prostě je to prima psavec... :-)  :-)

19 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 2. října 2014 v 14:19

Blogera znám, ale netušila jsem,že má tolik blogů. Jeden čas jsem k němu chodila docela pravidelně. :-)

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. října 2014 v 23:55

Kdykoliv čtu na některém z blogů jeho komentář, vždycky kliknu a jdu ho navštívit také. Nikdy jsem nebyla zklamaná a bylo mi jasné dávno, že je to člověk moudrý, zkušený, dokonce i jeho věk prozradil -kolem- v některém komentáři. Jen nevím, na který z jeho blogů jsem vlastně zavítala.
Mám podobné názory, které uvádí v posledních odstavečcích rozhovoru. Možná se to někomu nezdá, ale kdo prožil tolik let života, pozná, co je v životě důležité. Zdá se mi, že chybí lidem větší tolerance a to i tady mezi blogery. Každý ať čte, co ho zajímá a nemusí pak kritizovat jiné v tom, o čem píší. Osobně svůj věk nezastírám, proč? Líbí se mi číst blogy mladých, vracím se tím tak trochu do mládí. ;-)

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. října 2014 v 23:58

Tak trochu mě napadlo, že ta moje osobní slovenská polovička  v tom hraje také roli, že jsem měla radost z výběru blogera k rozhovoru. :-)

22 Lukáš Lukáš | Web | 3. října 2014 v 17:49

[19]: také mne toto zjištění trochu překvapilo :) Jinak "Rucolu" znám z dávné minulosti.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama