Anketa: Blog jako kompenzace?

18. srpna 2014 v 16:00 | Standa |  Úvahy
Před pár dny zveřejnila jedna blogerka článek, který vyvolal bouřlivou diskusi. V článku i diskusi se objevilo několik zajímavých názorů, které stojí za zamyšlení. Jedním z nich je přesvědčení, že blog je nějaká forma kompenzace. V tom smyslu, že lidé na internetu hledají útočiště před reálným "offline" světem. Souhlasíte s tímto tvrzením?


Pokud jste zmíněný článek dosud nečetli, najdete ho zde: Co vás blog nenaučí. Jeho četbu lze vřele doporučit, protože si na něm můžete skvěle vyzkoušet vlastní schopnost porozumět psanému textu, jakož i míru vlastní bezpředsudečnosti. Diskuse totiž ukázala, že řada lidí má bohužel skutečný problém dobrat se smyslu textu, který čtou. (Zbytečné) emoce, které článek vyvolal, jsou toho podle mě nejlepším důkazem.

Podle mě například vůbec nezáleží na formě, jakou je článek napsán. To, jak se někteří upnuli na výskyt několik vulgarismů v článku, svědčí přesně o tom, že mnozí z nás nedokážou zaměřit pozornost na to, co je v textu podstatné. Individuální psaný projev je vizitkou každého autora, a osobně zastávám názor, že by každému měla být po této stránce ponechána naprostá svoboda slova. Úsměvná skutečnost, že je dívkám a ženám z jakýchsi iracionálních důvodů upíráno právo na vulgarismy, kouření či promiskuitu - tři namátkou vybrané oblasti, které byly odjakživa doménou mužů - je podle mě nejlepším dokladem toho, že i v roce 2014 má naše společnost k nějaké rovnoprávnosti pohlaví pořád na míle daleko.

Skutečně se domnívám, že ten článek byl mnohými bohužel špatně pochopen. Důvody jsem zde identifikoval dva. Autorka v článku jednak zpochybňuje neotřesitelné sebevědomí některých mladých blogerů, kteří - přesvědčeni o svém literárním talentu, často na základě pár pochvalných komentářů od vrstevníků a kamarádů - věří tomu, že jsou rození spisovatelé a že jednou napíšou bestseller.

Na Blog.cz je takových blogerů hodně, a je to logické - Blog.cz je bezplatný, a k zakládání blogů přirozeně tíhnou grafomani a další lidé se zálibou v psaném projevu. Není proto s podivem, že mnoho z nich má i literární (více či méně naivní) ambice, a bohužel i nereálné přesvědčení o vlastních literárních schopnostech, spolu s nešťastnou absencí nějaké elementární soudnosti. Jejich schopnost vnímat jakoukoli - byť dobře míněnou - kritiku je tím pádem bohužel snížena na minimum.

Je potom samozřejmé, že každý, kdo bude jejich spisovatelskou víru zpochybňovat, tvrdě narazí. Jednak se to dnes nenosí, protože kapitalismus se už dávno zmocnil i tak niterné oblasti, jakou jsou lidské touhy, a tak dnes slyšíte ze všech stran stále stejnou písničku: jdi za svými sny, žij život naplno, žij každý den tak jako by byl poslední, a tak podobně; valí se to na nás od rána do večera, až se nelze divit, že těm vyprázdněným frázím skutečně tolik lidí věří. Plnění snů je výnosný byznys a kdo ho jakkoli zpochybňuje, je podle obecného mínění zahořklý škarohlíd, který žádné sny nemá - a proto aspoň šlape po snech ostatních.

Proto se na autorku zmíněného článku snesla lavina urážek, co si to dovoluje, šlapat někomu po snech. To je nejlepší doklad toho, že se z plnění snů stala posvátná kráva, kolem níž se chodí po špičkách a kterou nikdo nesmí zpochybňovat. Jenže na mysl se pořád krade pochybnost: co když jsou ty sny skutečně nereálné? Blogeři rádi vytahují příklady různých slavných literátů z minulosti, kteří byli zpočátku své literární dráhy rovněž odrazováni od psaní, ale už samotná řeč čísel mluví za vše. Pokud by se skutečně měl z každého blogera na Blog.cz stát příští slavný spisovatel, byl by Blog.cz se svými statisíci blogy největší spisovatelskou líhní na českém internetu. Počty blogerů, kteří však skutečně vydali alespoň jednu vlastní knihu, lze na Blog.cz počítat maximálně na desítky, a to z nich stále ještě nedělá žádné spisovatele.

O tomto tématu jsem zde už jednou psal, a i tento článek vyvolal bouřlivou odezvu: Bloger versus spisovatel. V tomto článku jsem kdysi prohlásil, že slovo "spisovatel" je bohužel nadužívané, a že by se i v případě blogerů publikujících literární texty mělo používat výhradně slovo "bloger". Ačkoli jsem s tímto názorem v menšině, potěšilo mě, že ho se mnou řada lidí sdílí, a naopak rozlítostnilo, že se tolik lidí cítilo mým článkem osobně ukřivděno, ačkoli jsem v něm nechtěl říct nic jiného, že by za nás měly mluvit naše činy, a ne pouhá slova. Neboli ukaž mi svoje vydané knížky, a teprve pak se můžeme bavit o tom, jaký jsi spisovatel - do té doby jsi "jen" bloger, i kdybys psal na blogu sebegeniálnější literní texty. Za tím si stále stojím. Tečka.

Druhým bodem, s nímž si Julie naběhla, bylo doporučení, aby lidé vzali svůj život do vlastních rukou, a v případě potřeby neváhali využít služeb psychoterapeuta. Považuji skutečně za politováníhodné, že je psychoterapie dodnes stigmatizována a že je kolem ní vyrojeno tolik mýtů a záměrných lží, které často bezděčně přiživují lidé, kteří mají bohužel negativní zkušenost s nějakým psychologem. Ano, ne všichni psychologové jsou dobří, ale toto platí v každé profesi, a pevně věřím tomu, že máme-li nějaké psychické problémy, není žádná ostuda vyhledat odbornou pomoc.

Založit si místo toho blog a svěřovat se podobně naladěné skupince čtenářů může být jistě jednodušší a skýtá to alespoň částečnou úlevu, ale obávám se, že je to spíše oddalování skutečného řešení problému a upírání se k vlastním chimérám, jakož i neochota podívat se pravdě do očí.

Tou pravdou je smutná skutečnost, že mnozí z nás to opravdu v životě nemají lehké, a zažívají velká psychické trápení. V takém případě mi přijde jako správné - musím to znovu zopakovat - vyhledat odbornou pomoc. Jak Julie velice hezky píše:

"To, co musíte udělat, je přestat fňukat, přestat se vnímat jako oběť (a jo… vyrůst z puberty, ale s tím si nelamte hlavu, to přijde samo) a prostě se začít snažit. Budete se minimálně cejtit líp.... Chápu, že spousta z vás nevyrostla v ideálních podmínkách, vaši rodiče se hádají, možná trochu dost chlastaj, nebo vás i bijou, a vy za to vlastně nemůžete, že jste trochu podivíni, co se upínaj' k vnitřním světům a virtuálním realitám, který vám to pomáhaj přežít. Chtěla jsem vám jenom říct, že se před světem nemůžete schovávat donekonečna a nechat si kurvit život tím, že jste vyrostli někde, kde to nebylo úplně zdravý (to, abyste si uvědomili, že to tak bylo třeba i ve vašem případě vás možná bude stát pár desítek zlaťáků u psychoterapeuta). Prostě až jednou trochu vyrostete, naserte se, přestaňte fňukat a začněte si užívat, že na vás svět divně čumí. A zatímco bude čumět, běžte mu nachcat do bot."

Kdo má oči a umí číst, ten to vidí. To je přece krásně optimistický závěr, který je míněn jako dobrá rada někoho, kdo nemá potřebu vám jakkoli pochlebovat, ale kdo se s vámi chce podělit o dobrou radu. A dobrá rada nad zlato, jak známo. V článku však zazněla ještě jedna věc, kvůli které článek na mnoho čtenářů zapůsobil jako rudý šátek na býka: rýpnutí do dvou oblíbených žánrů: fan fiction a fantasy. Pokud něco blogeři milují, jsou to tyhle dvě věci. Což je zrovna něco, kde nemám problém přiznat, že je mi zcela cizí.

Vždy jsem měl hluboký a nechvějný dojem, že náš svět je nekonečně zajímavé místo, a snad proto mě nikdy nelákalo unikat do světů jiných. Nikdy jsem nečetl Pána prstenů ani jakoukoli jinou fantasy, s bídou bych vypočetl pár fantasy filmů, ke kterým jsem se někdy náhodou nachomýtl, a stejně tak oblast fan fiction je pro mě doslova španělskou vesnicí. Ale to konstatuji jen pro zajímavost, osobně nikomu do jeho literárních ani filmových preferencí nemluvím - každý ať si čte a kouká na co chce, to je moje krédo.

Souvisí s tím ale jedna věc: kromě toho, že si myslím, že je náš svět nekonečně zajímavý (a asi proto nemám potřebu utíkat někam do Narnie, Středozemě a podobných literárních edenů), věřím i tomu, že svět se děje dobře. Na rozdíl od všeobecného mínění proto nesdílím ani názor, že svět se řítí do záhuby, která už už číhá za rohem a přijde z rukou nějaké ekologické či vojenské katastrofy, ani přesvědčení, že je současná doba pokleslá, a že někdy v minulosti existovaly jakési staré zlaté časy, kdy bylo na světě lépe.

Důvodem, proč tomu věřím, je ten, že svět je nekonečnou studnicí faktů, a je tedy možné z ní vytáhnout libovolná fakta, která podpoří nějaký názor, kterému jsme se rozhodli - z nějakých iracionálních důvodů - věřit. Vyznává-li někdo víru, že je současný svět špatný, najde si vždy dostatek faktů, které mu toto víru podpoří - a proto ho považuji za naivního. Ačkoli takový člověk by zcela jistě označoval za naivního naopak mě, s mou vírou, že svět se děje dobře, a nikdy tomu nebylo jinak. Jaký si na toto uděláte názor vy sami, nechám čistě na vás.

Takže ještě jednou. Jsem si jistý, že cílem Juliina článku nebylo dehonestovat nějaký typ blogů, nebo mluvit někomu do života. Smysl článku lze naopak hledat v otevřené a upřímně míněné radě, aby blogeři podstoupili sebereflexi, a zamysleli se nad tím, jestli si v něčem nelžou do kapsy a jestli by něco nešlo dělat lépe. Je pro blogery jejich blog kompenzace, jejímž prostřednictvím si vynahrazují své neuspokojivé osobní životy?

Hlasujte v anketě a podělte se o své názory, jsem na ně upřímně zvědavý.
 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 19. srpna 2014 v 17:17

Článok som čítala a súhlasím s ním tak na dve strany. A to, či je blog istá kompenzácia - no, môže byť aj nemusí. Niekto bloguje z dôvodu, že ho to jednoducho baví, chce publikovať svoju tvorbu, svoje názory. U iného to môže byť podobné akurát s tým rozdielom, že môže byť v realite nepochopený a preto si to istým spôsobom kompenzuje písaním blogu. Ale blog problémy v realite nevyrieši. Viem to podľa seba. Keby sa ma niekto spýtal, či beriem svoj blog ako nejakú kompenzáciu, povedala by som áno a aj nie. Istým spôsobom to kompenzácia je, pretože v realite veľa priateľov nemám som samotár, a vždy som sa upierala k písanej forme slova ako k hovorenému slovu. A je to zároveň akýsi únik od môjho reálneho života. No na druhú stranu to ako kompenzáciu nevnímam, pretože dôvod, prečo som si založila blog bol jasný: ukázať ľuďom svoje básne, ukázať čo dokážem so slovami a veršami. :-)

2 Aniko Aniko | 19. srpna 2014 v 17:21

Je to nádherně napsaný. Sice se teprve chystám přečíst si zmiňovaný článek, ale líbí se jak, s poměrně velkou objektivitou, píšete. Takže za mě palec nahoru. :)

3 Marillee Marillee | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 17:21

Já s tím souhlasím, hlavně sympatizuji se závěrem. Sama jsem toho názoru, že se svět nežene do záhuby, ale i přesto ráda utíkám k fantasy světům. :-D

Jinak je určitě zdravější psát něco a být sebekritický, než se nechat vychvalovat od známých a zpyšněle své výplody fantazie házet kdekomu před nos. Tím člověk jenom rychle spadne na kebuli. ;-)

To hnaní se za sny mi připomnělo jednu holku z YouTube, která dělá covery na popové písničky... Mně se její zpěv fakt nelíbí, i když jsem se v něm snažila najít cokoliv pozitivního, ale stejně ji tam všichni vychvalují, jak si plní své sny. A když se někdo pokusí zkřivit její osobnost, tak hned jen závidí, že si také neplní nějaký svůj sen. :-D

4 anie-ena anie-ena | Web | 19. srpna 2014 v 17:23

Juliin článek jsem četla, pochopila jsem přesně jeho sdělení a i když ta útočnost na mě byla trochu příliš, nijak jsem to dál neřešila, protože si sama občas taky neberu servítky (ačkoli se vulgarismům snažím vyhnout a nikoli z důvodu jakkoli genderově nevyrovnaného přesvědčení, prostě se mi to nelíbí :D).
Vím, co chtěla říct a do určitý míry nelze než souhlasit. Narážím na blogery bez dostatku soudnosti dnes a denně. Ale na druhou stranu musím říct, že je to jistý stupeň ve vývoji blogerského života, abych tak řekla. Nkdo se na tom stupni zasekne a někdo přirozeně pokračuje dál. Taky jsem měla nemecký ambice, ale to mi bylo tak jedenáct a psaly jsme s kamarádkami do sešitů "knížky" o ztroskotancích na opuštěných ostrovech s tunou pravopisnejch chyb.
Od tý doby člověk zestárl, nabyl jisté životné zkušenosti a přišel na to, že hvězdná spisovatelská kariéra nebude to pravé ořechové.
V posledních letech píšu spíš proto, že mě to prostě baví a píšu jako hrdý bloger, ne jako "nastávající spisovatel". Absolutně nelze popřít, že mezi místními pisateli je mnoho neuvěřitelně talentovaných lidí, kteří dokážou zastínit i mnoho spisovatelů, kteří se na výsluní skutečně dostali.
Ale je potřeba si prostě vždy uvědomovat hranice, který reálnej svět nabízí. Ne vždy jsou uplně příznivý pro takový sny, ale zas by byla škoda nechat ty sny zemřít. K čemu by byl konec konců život bez snů? Člověka můžou hnát dopředu a znám lidi, kteří měli dlouhá léta sen a po splnění "povinností" s kariérou a rodinou si je skutečně začali plnit. A není nic hezčího, když se vám splní něco, co jste si od mala přáli.
Abych to zkrátila, ano, je potřeba značná dávka sebereflexe, ale do té musí člověk tak nějak dospět, protože dětské sny neznají hranic (a přiznejme si, obrovské množství blogů, o kterých Julie mluví, vlastní ještě děti-budeme-li se bavit o pojmu dítě v klasickém pojetí 0- 15, popř. 0-18 let).
A jinak samozřejmě, blog je útěkem od reálného světa a do určité míry je potřeba. Je blbost trávit zde 90% času, ale jako odreágování od každodenních starostí je to super. Taky jsem blog užívala a občas stále užívám jako ventilaci nastřádaného vzteku z běžného života. Zároveň jsem si přišla i problémy, které se řadily mezi ty "nekaždodenní opravdové", ale blog nebyl  nikdy stoprocentním útočištěm - jen pomocníkem ve vyjádření emocí. Protože patřím mezi lidi, kteří city vyjadřují líp písemnou formou než ústně.
Takže ano, rozhodně jde o kompenzaci, ale je potřeba najít rovnováhu mezi místní blogovou a realistickou kompenzací. Pokud tu rovnováhu člověk najde, bude mít dostatečný "opravdový život" a nebude pravděpodobně potřebovat ani odbornou pomoc, protože se se všemi problémy naučí pracovat sám (a to psychoterapií nijak nepohrdám :) )
No nic, sem se rozepsala, tak se du zas zahrabat :D

5 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 17:23

Záleží na tom, o jaký druh blogu se jedná. Je třeba si uvědomit, že blog jako útočiště mají většinou lidé introvertní, méně společenští, takoví, kterým někdo ublížil nebo ti, kteří zjistili, že jim onen život podle představy extrovertů nevyhovuje. Je sice fajn říct "vyraž ven a užívej si!" Jenže narážíme na to, že "jít mezi lidi" není pro každého. Jsou lidé, kteří se cítí lépe doma, v přírodě, v menší společnosti nebo úplně sami. Jsou lidé, kteří žijí ve fantazii, jsou takoví, pro které je realita do jisté míry strašákem - a od toho se chtě nechtě odrazí to, jak bude vypadat jejich blog. Nevidím na tom nic špatného - stejně tak jako nevidím nic špatného na tom, když někdo pojme svůj blog jako zápisník toho, co skvělého "tam venku" zažil. Každý máme něco a není na místě soudit, co je lepší nebo horší.

Takže bych neříkala ani tak kompenzace neuspokojivého života, jako spíš způsob, jakým dotyčný bloger žije. Už proto, že si netroufám tvrdit, že někdo má "méně uspokojivý" život jenom proto, že se ten jeho liší od mého způsobu života :)

Každopádně souhlasím s tím, že někteří blogeři mají evidentně problém s pochopením onoho článku - to ostatně není nic nového, ale nutno říct, že svými nasranými výkřiky na to jenom upozorňují a ztrapňují tím sami sebe, takže je to jejich boj. :-)

6 anie-ena anie-ena | Web | 19. srpna 2014 v 17:24

*nebeský ambice (jak jsem dospěla k nemeckejm, je mi záhadou):D

7 ones ones | 19. srpna 2014 v 17:25

:'D

8 soul-underground soul-underground | Web | 19. srpna 2014 v 17:30

Nechápu proč se tenhle nijak zajímavý článek pořád řeší. Blog je pro někoho určitě kompenzace a nemyslím si, že by to bylo špatně pokud to danému člověku pomůže. Teď k těm psychologům. Nikdy bych k psychologovi nešel a to proto, že na žádnou hlavu neexistuje správný papír. Psychologové jsou jen placení za to, aby vám zvýšili sebevědomí a abyste zjistili něco co většina lidí dávno ví. A to že je dnešní svět a doba dobrá? Jsi hodně naivní... V Severní Korei si můžeš vybrat dokonce z 10. účesů ! Média ovládají masy a válka v televizi vypadá jako akční zábava.

9 John P. Mordriy John P. Mordriy | Web | 19. srpna 2014 v 17:37

Článek vyvolal diskuzi jednak kvůli propagaci a jednak kvůli nadužívání vulgarismů, které by se dali snadno vynechat a tolik by z toho nebolely oči. Ono je sice strašně hezké chtít se vyjádřit úderně, ovšem je věcí zcela jinou vyjádřit se jako primitiv. Tím se totiž prezentovaná myšlenka dost zdiskredituje.

Nevím, jestli je třeba inteligentního člověka upozorňovat, že možnost splnění jeho idealistických ambicí je velmi nízká. Kdo si něco takového neuvědomuje, je na nějaké reálné plánovaní budoucnosti zřejmě příliš mladý a zakázali byste dítěti hrát si na astronauta, protože je vám jasné, že svého snu nikdy nedosáhne?

Blog je pro leckteré kompenzací - inu, vskutku objevné zjištění! Ale kdyby to nebyl blog, možná by to bylo něco zavrženíhodnějšího, třeba závislost.

Žila jsem v domnění, že blog.cz je vcelku akceptující komunita lidí nadšených pro psaní, ale z tohoto nabývám pocit, že jsem na velkém omylu. Jistě, jsou zde blogy, kde se dospívající snaží spojit s někým se stejnými problémy. Někdy jsou závažné (anorexie, sebepoškozování) a někdy triviální (vztahy). Jenže kdopak jsme my, abychom posoudili, za prvé, zda jsou tyto zápisky faktem či fikcí, za druhé, zda-li na vyřešení svých problémů pracují nebo je nechávají ležet ladem? Blog není oknem do duše, dává možná nahlédnout, ale nikdy nepřečtete celý blogerův život.

Fantasy a fan fiction jsou žánry, které mnohé přivedli ke čtení. Nejsou o nic závadnější než jakékoli jiné literární žánry a nevypovídají o mentální stabilitě či nestabilitě jejich čtenářů.

Článek sice vybízel k sebereflexi, avšak způsobem naprosto neadekvátním a urážlivým. Nevím o tom, že byste nadávkami někoho přiměli se nad sebou zamyslet.

10 soul-underground soul-underground | Web | 19. srpna 2014 v 17:50

Naprosto s tebou souhlas a někdy se až udivuji jaké plky a vulgární články se dostávají na hlavní stranu blogu. Já sem z toho článku necítil vybízení k sebereflexi, ale spíš ubrečenou, sprostou existenci, které utekl život a tak ho chce zkazit ostatním.[9]:

11 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 18:02

[10]: Zkazit? Copak někdo zahodí svůj sen, kterým si je jistej jen proto, že nějaká Julie napsala (a to ještě ne osobně,) že se na to má vykašlat?

12 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 18:06

Takže se všichni na všechno vykašlete, myslete si svoje, vyjadřujte hlasitě svoje názory a neřešte tu blbosti. Na blog si pište co chcete a ostatní vám můžou být u dvou půlek, a jestli svůj názor na základě jinýho názoru změníte, jedině dobře, vždyť je přece tak krásné, když se jedinec co jedinec od sebe odlišuje... :)
Dokud se něco nezačne řešit, nikdo s tím nemá problém, tak to nechte při starým, tohle je už jak bulvár... obrazně řečeno...
Kdo mě nepochopil a má chuť se vyjádřit, prosím, dveře jsou vašemu názoru otevřené, ale stejně vás pošlu někam :)

13 Sugr Sugr | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 18:07

Někdo má rád vdolky, jiný holky! :-)
Někteří blogeři padají do kolen a považují za spisovatele blogery, kteří se tu dokáží jen chlubit a pyšnit svými stupidními články, jiní obdivně vzhlížejí k umu fotografů, kteří dokáží vytvořit skutečné zázraky.
Co jeden bloger považuje za nebesky krásné, druhýmu to samé nestojí ani za přečtení, natož opěvování!
Souhlasím s [10]:, ale samozřejmě je to "jen" můj názor. Též žasnu co lidi dokáží veřejně odhalit ze svého soukromého nitra. Soudnost jim zcela chybí!
A jestli je psaní na Blog cz. kompenzace - to záleží na typu blogu, tak jak to již zde bylo řečeno ve více komentářích nade mnou.

14 Sugr Sugr | 19. srpna 2014 v 18:12

[13]: Souhlasím s [10]: ve větě:
"Naprosto s tebou souhlas a někdy se až udivuji jaké plky a vulgární články se dostávají na hlavní stranu blogu." :-)

15 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 19. srpna 2014 v 18:19

To záleží na konkrétním člověku. Nepochybně si zakládají blog spíše introverti, ke kterým se řadím i já. V reálném životě pro mně není jednoduché vyjádřit svůj názor a prosadit se. Tady, v blogosféře, je to mnohem jednodušší. Ostatně, na internetu je každý za borce :) Článek jsem četla. Ovšem zastávám se spíš toho, že názor lze vyjádřit i jinak než vulgarismu, protože, a ruku na srdce, autor pak vypadá trochu jako primitiv :) bez urážky, myslím to obecně :)

16 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 18:21

Literatúra (poviedky, recenzie) je oblasť, ktorej sa snažím vyhnúť. Ak sa jej nevyhnem, rozdýchavam a nekomentujem. Väčšina blogerov totiž nechce počuť odbornú radu alebo niečo, čo sa k nej blíži. Na druhú stranu jeden komentár nestačí. To isté platí pre maľbu, fotografiu a podobne. Súčasne je realita taká, že písaniu poviedok (alebo inej oblasti) sa horlivo venujú najmä tí, ktorí sa jej dobre nerozumejú. Za to tí, ktorí niečo z toho ovládajú, danú oblasť opúšťajú, stávajú sa (aktívnymi) pozorovateľmi. Často sa u týchto ľudí stretávam s názorom: „mám danú oblasť dobre preštudovanú; viem, ako to má vyzerať; viem, aké mám schopnosti a preto dám od toho ruky preč.“ Sebakritika je niečo, čo bloger nemá, pretože blog ho to nemôže naučiť. A to z toho dôvodu, že jeho súčasťou je snaha o vysokú návštevnosť a komentáre. Málo blogerov si uvedomuje, že veľmi nízke percento komentárov má nejakú výpovednú hodnotu. Napríklad vyvesí fotografiu a má pod ňou desať kladných aj záporných komentárov. Ak ani jeden nie je od niekoho, kto fotografiu študuje/študoval, ani jeden nevypovedá o talente autora.

Nemyslím si, že blog je kompenzácia. Určite nie nazačiatku. Podľa mňa, väčšina blogerov prostredníctvom neho ukazuje, čo vie, ovláda (resp., žiaľ, neovláda). Je to pre nich prostriedok na dosiahnutie cieľa. Napríklad ich baví písať a vyhrali na základnej školskú súťaž, tak si povedia, že ukážu ostatným, akí sú úžasní. (Sebareflexia chýba už v začiatku.) A náhodné komentáre od Anonymov im to potvrdia. V tom momente začínajú byť presvedčení, že môžu byť spisovateľmi, v čom ich podporuje nevedomosť o tom, ako profesionálny autori vznikajú. (Cez blog to nie je.) Potom, ako čas plynie, zrazu zistia, že spisovateľmi stále nie sú (nie ste nimi, ani keď vydáte knihu vlastným nákladom). V tom momente sa niekde v ich podvedomí naruší to, čo si mysleli o sebe a svojom talente  a blog sa stáva kompenzáciou.

Blog je možné spojiť s realitou iba v momente, keď sa jej dotýka. Ak je niekto kuchár alebo gazdiná a má foodblog, ak je niekto chovateľ a má blog o zvieratách atď.

Ohľadom článku, ktorý napísala Julie. Zakončenie bolo harmonizujúce, aj keď napísané expresívnym jazykom. Myslím si, že vulgarizmy na blogu neprekážajú. Blog nemá predpísanú jazykovú formu (umelecké texty alebo publicistické... to už by bol problém). S obsahom súhlasím, rovnako ako s obsahom tohto článku.

Dúfam, že som bola aspoň trochu zrozumiteľná, aj keď sa mi myšlienky rozutekali.

17 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 18:45

Je mi jasné, proč se ten článek dostal na titulku - články tohohle typu jdou až na dřeň, jsou úderné a mají obrovský potenciál vyvolat bouřlivou diskuzi. O tom žádná. Taky jsem se k článku vyjádřila. Ať už to autorka myslela jakkoliv, přijde mi, že na některé věci má celkem "omezený" pohled...
Někdo bloguje, aby se vykecal. Někdo píše, aby se s někým podělil o své zájmy. Někdo píše, aby se podělil o svou tvorbu. Někdo píše třeba z úplně jiného důvodu... Psaní je výborná terapie a spoustě lidem pomůže to, že se můžou vypsat víc, než aby se vykecávali někde u psychologa. Aby nedošlo k nějakému nedorozumění - vyhledat odbornou pomoc rozhodně není na škodu, pokud je to opravdu potřeba.
Žánry fantasy a sci-fi jsou fajn. Já osobně mám tyhle žánry ráda, protože jsem hodně zvídavý člověk a ráda objevuju nové světy. Člověk, co má fantazii, má mnohem bohatší život než ten, který lpí pouze a jen na realitě. Nějak se člověk od té šedé reality odreagovat musí - ovšem nic se nemá přehánět.
Skutečný svět je vskutku zajímavý, ale rozhodně si nemyslím, že je tak skvělý a že tu všechno funguje tak, jak má. To rozhodně ne. Stačí se jen dobře dívat kolem sebe a uvidíme to sami. Nic není růžové...
Co se psaní fanfikcí a spisovatelských ambicí týče - na to mám též svůj názor. Ano, spousta blogerů má spisovatelské ambice. A ne, ne každý je naplní. Ne každý na to má - ať už jde o ostré lokty, či o nedostatek talentu. Ovšem vmést někomu natvrdo do tváře, aby se přestal snažit, protože z něj spisovatel stejně nikdy nebude - to je s prominutím naprostá blbost. Čím déle autor píše, tím víc se do toho dostává a čím víc se snaží, tím víc se zlepšuje. Což může být dobrý začátek. Každý spisovatel nějak začínal. A co vy víte, třeba ten bloger jednou opravdu vydá bestseller.
Cíle, sny - každý tomu říkáme jinak, ale ve výsledku je to skoro to samé.
Svoboda slova je jedna věc - a vyjadřovat se jak kanál zase druhá.

18 Standa Standa | Web | 19. srpna 2014 v 18:55

[8]: K té Severní Koreji. Nikde nepopírám, že je na světě spousta špatných věcí. Jen rozlišuji mezi pasivním lamentováním (živeným selektivně vybíranými zprávami z médií), jak je svět v***, a aktivním přístupem každého člověka. Vidím zásadní rozdíl mezi tím, jestli budu u piva nadávat na poměry, nebo jestli aktivně začnu u sebe a udělám něco pro to, aby byl tento svět lepší místo. I proto jsem napsal tento článek, protože se cítím povinen sdílet moji víru, že svět se děje dobře, a že by měl každý začít u sebe, a položit si otázku: co já sám dělám pro to, aby byl svět lepší místo, namísto planého hořekování, jak je svět v úpadku?

19 Rin Takahara Rin Takahara | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 19:27

Ehm, na tu jednu stranu chápu, že jasně, ty lidi se nestanou pravděpodobně spisovateli, ta pravděpodobnost je opravdu nízká, ale těm, co by se mohli uplatnit, měli by na to, tak těm zbytečně podkopává nabité sebevědomí, bere jim důvod se snažit.
Poté se mi celkem nelíbilo, když narážela na lidi, co rádi sní o fantasy světě a vůbec, proč by lidé měli snít, že? Protože to je odpoutává od reality a od rutiny a ono je to vlastně špatné, že? Dokud tím neobtěžují někoho dalšího, je to v pořádku.
Je také možné, že si někteří blogeři tím něco kompenzují, ale tohle můžete říci s jistotou, až když jste všechny blogy neviděl? Ano, je blbost procházet komplet blogy, ale je tu spoustu a opravdu spoustu blogů, kde se věnují svému milovanému tématu, sdílí ho s těmi, kteří mají zájem a vše je v pořádku.
Ani by mi tak nevadilo, že používá vulgarismy muž nebo žena, o pohlaví mi ani tak nejde, ale o to, jakým stylem nám to předhazuje. Její postoj mi přišel zhruba takový: "Já tu mám pravdu vy nicky, proč to k**** nepochopíte?". Proto to vyvolalo vlnu emocí, kdo by po sobě nechal takhle šlapat, když máme svobodu názoru? :-)

20 Rin Takahara Rin Takahara | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 19:33

[19]: *až když byste prošel všechny blogy.
Nějak jsem se do toho ponořila a napsala dobrou blbost. =.=

21 Karolin Karolin | Web | 19. srpna 2014 v 20:08

Článek jsem četla a mám z něj smíšené pocity. Ano, někteří lidé se opravdu kompenzují psaním blogu. Ale není snad lepší se vypsat, najít pár lidí, kteří napíšou do komentářů: "To zvládneš," než se kompenzovat alkoholem, sebepoškozováním? A ti "spisovatelé", nechme je, ať si píšou, oni stejně neuvěří, že nepíšou tak skvěle, dokud jim to neřeknou ve vydavatelství. Podle mě by si autorka měla trochu zamést před vlastním prahem. Tak trochu sama psala, jakoby si o sobě myslela kdovíco. V jejích slovech bylo něco pravdy, ale celý projev znehodnotily právě ty zmiňované vulgarismy. A obrázek soulože na hřbitově ve volitelném boxu.

22 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. srpna 2014 v 20:13

Blog jsem založil, abych šetřil papírem.

23 Miloš Miloš | Web | 19. srpna 2014 v 20:27

Myslím, že článek Julie má určitě kus pravdu v bodech 3 a 4, ale apelem v bodech 1 a 2 se blíží radám rodičů a učitelů malým dětem (např. že nemají sahat na rozpálený vařič, mají se učit atd.), na což každý postupem doby přijde (anebo někdy třeba i nepřijde) sám a ty rady ho samy k tomu nepřivedou.
K ambicím stát se spisovatelem/spisovatelkou jsem také velmi skeptický. Vždy se musím pousmát, když čtu, že na blogovém srazu bude autorské čtení pravidelné účastnice z 8. (nebo kolikátého a nejspíš samonákladem "vydaného") dílu její fantasy ságy. Koho to může zajímat? No, možná nějaké jedince, kteří ještě nevyrostli z Harry Pottera a Pána prstenů.
Stejně tak, koho mohou zajímat deníčkové výlevy puberťaček a dokonce i některých důchodkyň?
K čemu jsou foodblogy? Kuchařek je milion. Vůbec nechápu, že nějaký kuchař se může stát celebritou. pro mě je to stejná kategorie jako instalatér nebo elektrikář.

24 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 19. srpna 2014 v 20:43

Já tedy nevím, jak ostatní, ale ve mě nějaké závratné emoce ten její článek nezanechal. Samozřejmě s tím, že až se mi skutečně podaří vydat nějakou knížku, tak jí můžu začít nadávat. Ale proč bych to dělala? Vždyť i ona má vlastně částečně psavdu.

25 Ella Ella | 19. srpna 2014 v 20:49

Dobře míněné rady mohou pocházet jen od někoho, kdo to s námi míní dobře. Narozdíl od tebe, Stando, dost pochybuju, že Julie chtěla někomu radit. Vidím v tom spíš potěchu z toho, že zas přichcala spoustě lidí do bot.

Dost by mě zajímalo, proč je fantasy tak jednoznačně chápána jako úniková literatura? Copak existují fikce, které nejsou únikové? Proč se píšou knihy, dělají seriály, točí filmy, když ne kvůli úniku (odreagovaní, odpoutání myšlenek, nasměrování jiným směrem)? Jestliže sis alespoň jednou pustil film, abys "vypnul", jestliže jsi alespoň jedenkrát o nějaké literární postavě uvažoval jako o reálné (čili sis na ní dělal názor, nechal ses jí okouzlit nebo vytočit, přemýšlel o tom, co bys jí řekl, tak si do jiného světa unikal.

Což není chyba. Svět a realita je pro lidské prožívání víceméně irelevantní, všechno podstatné se děje uvnitř hlavy a vnější prostředí je jen stimulant (občas dostatečný, občas nedostatečný). Sám pro sebe člověk nikdy nemusí být konstruktivní, a to je ta paráda. Že pokud nemáš ambice měnit svět, můžeš měnit sám sebe tím, že měníš svoje myšlenky. A to je víc, než "dělat do reality" a snažit se být lepší člověk pro lepší svět. - tohle je totiž ten pravý únik. Únik od sebe samého, hledání zástupných problémů. Pokrytectví.

Svět zkrátka není zajímavý. Zajímavé je, jak nad ním lidi přemýšlí a co z té nudy v jejich hlavě se zajímavým stane. A je jedno jakým prostředkem, zda realitou nebo fantazií si ze své hlavy děláme podnětné místo k životu.

26 ANA ANA | Web | 19. srpna 2014 v 20:52

Ten článek byl hodně dobrý, i když se také nedá brát doslova, protože ne každý, kdo bloguje, si tím řeší nějaký problém a kompenzuje si tím skutečný svět.
Ale podstatu jsem pochopila myslím dost dobře - plané nářky nevedou k ničemu, pokud jsou opakované a není vidět žádný vývoj. Mít možnost se vypovídat z trápení  je dobrý způsob, jak si odlehčit starostem a smutku. Ale mluvit pořád dokola jen o trápení už znamená, že se v tom člověk babrá.
Taky záleží, samozřejmě, na míře osobních problémů, někdy jde o závažnou věc, která se nedá vyřešit za pár dní či týdnů, ale jindy jde o prkotinu, kterou lze opominout.
Přesto všechno si myslím, že blog je zejména způsobem sebevyjádření, možnost se předvést, ať jde o myšlenky, nápady, nebo zviditelnění nějakého dílka, obrazu, nebo výtvoru.
Jo, a fantasy je cool! :-D
Stejně jako TARDIS. ;-)

27 Martin Martin | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 21:18

Moc hezky napsané.

Zaujala ma pasáž o fantasy a sci-fi (myslené v dobrom, v mojom živote je ten postoj rovnaký).

Neviem zrejme posúdiť, či je blog pre niekoho kompenzáciou (vo veľkom čtu iba Srdce blogu a AK). Myslím, že blog by mal byť predĺženou rukou osobného života; mal by človeku pomáhať, mal by mu uľahčovať život, posúvať realitu medzi fakticky cudzích ľudí, ktorých ale táto pre nich taktiež cudzia realita ich môže zaujať a v konečnom dôsledku im nejako pomôcť, potešiť ich, inšpirovať, alebo skrátka len pobaviť, atď.

Dodnes som neprišiel napr. na to, prečo si niektorí blogeri zakladajú blog, no nechcú, aby o ňom vedela ich rodina alebo priatelia, nechcú ho publikovať na sociálnej sieti, nevystupujú pod svojím pravým menom, nosia tu všeliaké prezývky, a pod. Patologické prípady, s ktorými som sa tu sem-tam stretol, pochádzali práve z takýchto blogov (tým nechcem uraziť nikoho, kto sa so svojím blogom chová rovnako, no patologicky nepôsobí a nevystupuje).

28 grey.t grey.t | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 21:22

Jistě, že většina snů je nereálná. Ale to má člověk rezignovat na čistě pragmatický přístup k životu, vyměřovat si za cíl jen to, co je splnitelné? Už jsme rezignovali na tolik věcí jen proto, že si na ně nemůžeme sáhnout, jsme tak nechutně materialističtí, že "vnitřní život" je vlastně urážka, přestože má z psychologického hlediska prakticky stejnou váhu jako ten vnější. Upozornit na nereálnost snu? V pohodě. Ale není potřeba šlapat po samotném snění.

"Ne všichni psychologové jsou dobří." Skoro žádný psycholog není dobrý. Já mám zkušenost 1:1, ale znám lidi, kteří jich obešli několik a žádný jim nepomohl. Vlastně mi většina lidí, se kterými jsem se o tom bavil, řekla, že když vyhledali služby psychologa, byli nespokojení.

Pro mě blog není kompenzace, ale místo úlevy. Nacházím útěchu v psaní slov. To není kompenzace, ale relaxace, uvolnění. A zrovna ten psycholog by vám řekl, že když vám to pomáhá, tak ať si ten blog píšete dál. Umět zacházet se stresem, úzkostí a tlakem je skvělé a pokud někomu pomáhá k lepšímu pocitu psaní na blog...

Juliin článek jsem komentoval a také jsem řekl, že na tom něco je. Ale přitom věci, které kritizuje a argumenty, které používá, mi občas přišly ne příliš dobře volené. Chápu, co se snaží říct: Žij svůj život reálně a ne virtuálně, nefňukej a jdi nakopat světu prdel. Jdi si užít život.
Co přehlíží je fakt, že někdo si užívá právě to psaní na blog, stejně jako si jiný užívá běhání nebo hraní dámy. Je to pak asi stejně hloupé, jako když mě někdo kritizuje za to, že se zajímám o filosofii a řekne, že filosofie je naprosto neužitečná. Ale to sledování fotbalu, koukání na filmy, hraní her nebo chlastání či nezávazné "sexování" taky. Prostě první dva body mi přišly tak trochu nešťastně napsané. Je jasné, že byly směřované na osoby, které až moc žijí blogem a zapomínají na to, že existuje život i někde za zdmi pokoje. A že někdo moc řeší autorský klub... když mu na tom záleží - a já to docela chápu, že někteří lidé prostě nechtějí být v jednom spolku s jinými lidmi, které považují v daném oboru za mnohem horší.

Podle mě je naopak hodný kritiky ten nedostatek empatie. Protože člověku, co se cítí mizerně, většinou nepomůže, když mu někdo říká "neber se jako oběť" a "začni s tím něco dělat". Mně taky nikdy nepomohlo, když mi někdo řekl: "Moc to řešíš" nebo "udělej si v hlavě pořádek". Protože to jsou takové ty frázičky, kterými se odklízí a znevažují problémy jiných. Jasně, spousta lidí se utápí v problémech proto, že je to in, že mají pozornost ostatních lidí a tak.. A pak jsou tu lidi, co se v tom topí a na přemýšlení o nějakém "in" nemají čas, protože horlivě šlapou vodu, aby se neutopili.

PS: co se týče formy - jistě, že volba je na každém, ale fakt je ten, že kdyby ten článek byl psaný jinou formou, byl by pro mnoho lidí stravitelnější. Každé sdělení může mít podle mého názoru různé formy a ty formy se liší právě v tom, jak moc jsou stravitelné, přístupné.

29 David David | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 21:38

Myslím si, že snad pro každého blogera je jeho vlastní blog jakýmsi způsobem kompenzace či potěšení. Někdy opravdu pomůže vypsat se z problémů, i když já nemám na svém blogu takovou potřebu... ;-)

Jinak článek od Julie se mi líbí, souhlasím s ním. :-)

30 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 21:58

Hustý! :)
Ještě, že můj blog je vlastně tvořen na základě mého života a nemusím tohle řešit a číst ty šílený komentáře... :-D
...a taky bych chtěla poděkovat té náhodě, že blog jsem si založila až po pubertě...vím, že mít ho v nějakých 14ti letech, tak bych dneska chodila kanálama :)

31 sarush ef sarush ef | Web | 19. srpna 2014 v 22:05

Je to tak, ne ve všech případech a pokaždé, ale je to tak.

32 Guizmo Guizmo | 20. srpna 2014 v 0:28

Julie rebelka od pasu dolů.
Člověk musí být sám k sobě kritický, to se nestane přes noc a přichází to, až s nezdary, pády a s každým hořkým šálkem pondělní kávy.
Všechny ty úspěchy ostatních potom mívají zvláštní nádech, když je člověk realistou a uvědomuje si, jak nepředstavitelně obtížné byly všechny ty cesty knih, obrazů a jejich autorů.

Já se pro samá písmenka stejně neumím vyjádřit.
Julie de Dejvice mi bude chybět ;-)

33 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 20. srpna 2014 v 2:53

heh :) nejen blogováním si léčíme svý komplexy. Vždyť přece všechno, co děláme, je řešením nějaké aktuální potřeby, ať ta sama už je doopravdy potřebná či ne. Co děláte, když brečíte kvůli nevěře partnera? Řešíte si pocit zrady a opuštěnosti. (Když nadáváte na počasí? Řešíte si osinu v p*deli s dovolenim..) Co děláte, když se nadechujete? Řešíte si pocit nedostatku kyslíku. Furt jen něco řešíme, každé vyřčené slovo, každý pohled a každý pohyb je reakcí na nějakou potřebu. Blogujte si tudíž dle potřeby, děcka; kdyby se aspoň čtvrtině blogomaniaků povedlo vyblogoblít ze sebe všechny ty problémy a projevy nespokojenosti sem, kde to každý může/nikdo nemusí číst, třeba by pak v reálném světě bylo o dost míň zloby :)

34 Takara Takara | Web | 20. srpna 2014 v 4:17

[22]: blog jsem založila, abych nemusela 20krát a vícekrát vypisovat v emailu, jak se mi daří v Japonsku... :-D kromě papírů v případě, že bych psala dopisy, ušetřím navíc ještě čas :-D

35 mengano mengano | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 7:28

Doufám, že takto polopaticky "přeložený" Juliin článek konečně už lidi pochopí. Fascinovalo mě, jak byl článek o voze a komentáře v drtivé většině případů mlely o koze :-)

A tenhle článek se ti, Stando, povedl. Snad blogeři pochopí smysl psaného textu a někteří se trochu zamyslí ;-)

36 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 8:37

Tak víceméně všechny sociální sítě utíkají od reality... Kdyby se dotyčného člověka zeptal někdo na ulici, jestli je spisovatel, pochybuju, že by většina kývla. Já spíš blog beru jako koníček, seberealizaci, stejně tak jako hru na kytaru apod.

37 Ella Ella | 20. srpna 2014 v 8:38

[27]: Já zas nechápu lidi, kteří píšou blog pod vlastním jménem a upozourňujou na ně své přátele a rodinu.
Ti už ty věci, o kterých píšou, mají buď dávno vědět a bavit se o nich normálně, nebo je vědět nemají.

:)Takový lidé často na blogu popisou věci, které budou zajímat jen jejich přátele (pokud vůbec), a které  tedy nemají širší vypovídací hodnotu pro jiné lidi. Zkrátka blogy nudné o tom, co jsem dělal a kam jsem šel a co jsme si tam povídali.

Psát pod vlastním jménem může akorát člověk konformní a nekontroverzní, jednostránkový - takový, co nemá žádnou buřičskou myšlenku, kterou by mohl jejich zaměstnavatel, partner, známí, škodolibá teta použít v osobním styku proti nim.

Nick na blogu je stejný jako pseudonym. Znamená distancovat se od běžné identity, co ti přilíplo tvé okolí a chvíli být někým jiným. Ať už je to umělecká stylizace, ochrana intimity (do který přátelům nic není, ale cizím lidem může něco dát), nebo forma seberealizace, kterou je v realitě z různých důvodů nutno omezovat.

Osobně bych uvítala, kdyby víc lidí používalo přezdívku a trochu víc dbalo o to, co se o nich kdokoliv může dočíst. Opak dost často znamená konec užitečného kamarádství. Kamarád, co byl kamarád na kolo, najednou už dál kamarádem být nemůže, protože třeba podporuje anexi krymu, nebo volil čssd. Což jsou věci, které by vás spolu nenapadlo řešit (bavíte se o kole a holkách), ale teď o nich víte a musíte zaujmout stanovisko.
Přezdívka tak vlastně ochraňuje povrchnější vazby mezi lidmi, protože odstřihává ty stránky tvé osobnosti, které normálně s nimi také nesdílíš kvůli autocenzuře.

38 Lucrezia Lucrezia | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 8:56

Fajn, tak když sám nesouhlasíte s kvalitou a obsahem blogů mnoha neotřesitelně sebevědomích blogerů kteří nemají ostatním bnic moc říct, tak proč se takovými bloy hemží AK a nustále jsou takové blogy do něj přibírány? Ale k tomu jestli je blog kompenzací něčeho nebo ne....je, je kompenzací nezájmu ze strany rodiny, partnerů, dětí. Je kompenzací za to že nejsou schopni pochválit, za jejich očividný nezájem a za jejich posměch. Lidé hledají porozumění, touží po pochvale, byť i jen slovní. To všechno komunita okolo jejich blogu dělá a nahrazuje tak ty kdo by to měli dělat v první řadě. Blog je kompenzací za samotu, útěk mezi virtuální kamarády s kterými si alesoň touhle nebo třeba mejlovou formou můžou popovídat....někdy to pomáhá a funguje, někdy ne. Záleží asi dost na míře odcizení se vlastnímu reálnému světu a svému okolí a nejbližším.

39 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. srpna 2014 v 9:24

Autor, to už fakt nikdo nezná slovo autor? Spisovatel článku nebo bloger článku? Autor a je to vyřešené, ne?

40 Standa Standa | Web | 20. srpna 2014 v 9:32

[25]: Pozoruhodný solipsismus.

41 taria taria | Web | 20. srpna 2014 v 10:17

[38]: U nás v rodině je všechno v pořádku, jsem nekonfliktní člověk → mam spoustu kamarádů, s kterými se znám déle jak deset let a stále se spolu vídáme. Ve škole mám výborné výsledky, spoustu zájmů a budoucnost docela jasná ... ale k čemu teda má vlastně sloužit blog, než se podělit o své pocity, dojmy, zážitky, umění. Možná, že si lidé zakládají blogy, aby se seznámili s dalšími, kteří mají podobné zájmy. Fantasy literatura tu je a je velice populární, na tom nezmění nikdo nic. Nemůžete udělat prostě "puf" a vymazat literaturu, jelikož Vám připadá "dětinská, nedospělá".

Proč musí být všechny blogeři zakomplexovaní fanatici, kteří sedí doma u maminky ještě ve třiceti.

42 Ella Ella | 20. srpna 2014 v 10:21

[40]: Solipsismus, pokud vím, tvrdí, že svět je nereálný - to neříkám. Já jen říkám, že je nezajímavý a pro život člověka je pouhým stimulantem a prostředím, ne cílem a účelem. ;)

43 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 10:30

[39]:Bravo! Konecne mozem bezvyhrady aspon s niecim suhlasit.

44 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 10:34

Článok som ešte nečítal. Blog je podla mňa praktická forma komunikácie, záznamu, poznámok a s Tlustjochom a Takarou musím taktiež plne súhlasiť: šetrí to papier a nepovaluje sa to volne v priestore. Clovek sa nemusí unavovaž jednotlivými prejavmi, je to pre všetkých, ktorí majú záujem na striebornom podnose servírované.

Ináč veľmi dobrý Standov článok!

45 Miky - cherlloyd.blog.cz Miky - cherlloyd.blog.cz | Web | 20. srpna 2014 v 10:43

No, třeba na tom něco bude :)

46 christiiinka christiiinka | Web | 20. srpna 2014 v 10:49

Fakt dost dobrý článek, asi nejlepší, co jsem kdy na srdci blogu četla. Když se šlápne do ožehavých témat, vždycky je z toho bouřlivá diskuze, ale vlastně je to jenom dobře, protože i tohle je cesta vpřed. Juliin článek se mi hodně líbil a souhlasím s ním.

Po některých článcích a diskuzích občas zavřu notebook a týden se k blogování nevrátím. Je jasné, že každý má občas chuť se ze všeho špatného vypsat, zvlášť my grafomani, ale každý z nás má vlastní problémy a fakt nemám chuť číst každodenně pořád dokola spoustu toho, jak je všechno na houby, kam tahle generace spěje, že krásné anorektičky vládnou světu, všichni umřeme na rakovinu a podobný kecy.

Taky někdy (někdy!) radši odcházím, než abych psala nějaký komentář s pár nesouhlasnými argumenty, protože vedle komentářů "pěkný článek, krásně napsáno" apod. bych pořád vypadala jako nenávistný šťoural. Myslím, že blog je hlavně koníček, u někoho kompenzace větší, u někoho minimální. Vždyť kdo si něco nekompenzuje aspoň v malé míře? Říká se, že nedocenění muži s malým sebevědomím si kupují velká auta :D. Někdo má potřebu se všude hádat, aby dokázal svou inteligenci, introvert si píše blog, protože to nemá moc kde jinde vyjádřit. Extrovert si píše blog, protože ho okolí, poslalo po půl hodině kecání do háje. Egoista má potřebu ukázat jak je skvělý, fotí si kde co na facebook, publikuje každý svůj krok, který většinu ani nezajímá. Ale je tu i spousta blogerů, kteří do kategorie "mám komplex, tak si píšu blog" nezapadá.

S těmi spisovateli je to věčná otázka. Naprosto chápu, že většina z nás jím nikdy nebude, protože to tak prostě je, ale i tak si pořád nechávám malinkou naději, bez které bych to nebyla já. Ne na to, že budu bohatá autorka bestselleru, ale že třeba jednou svým dětem sepíšu a ilustruju knížku pohádek, speciálně pro ně. I když v samonákladu, pro mě by to bylo to malé splnění snu.

PS: akorát to rýpnutí do dvou největších spisovatelů fantasy bych vynechala, protože třeba zrovna Tolkien psal z lásky ke starým anglickým/skotským bájím, eposům, literatury středověku a bylo mu jen líto, že už nic takového vlastně nevyjde. A tak psal podobné, na počest těch skutečných. Navíc to byl geniální jazykovědec... Většina literatury je vymyšlená, někdy ani nehraje roli, jestli jde o náš svět nebo nějaký „jiný“. Vím, že oblíbený knižní styl je úplně irelevantní, ale když už v článku zazněl... Jen jsem chtěla vyjádřit pochvalu, toť vše :).

47 Lukáš Lukáš | Web | 20. srpna 2014 v 11:22

[39]: paráda, to je aspoň slovo do "pranice" - řekl bych, že je to dobrý kompromis. :)

48 Lennroe Lennroe | 20. srpna 2014 v 12:42

Julie svůj článek formulovala stejně jako obvykle, nevidím jediný důvod proč by měla být zrovna v posledním článku, který sama označila za prásknutí dveřmi, slušná.
Má pravdu, možná mohla tak trochu podotknout, že se to člověku dobře poučuje, když sám dospěl  pochopil a že ona to měla úplně stejně.
Některé komentáře pod článkem mě pak skvěle pobavily. Já sama mám ráda jak fantasy, tak fanfiction, ale rozesmály mě holky, které se pod článkem rozhořčovaly, co je na tom sakra špatnýho a že je to určitě lepší než brát drogy, předčasně souložit a kdovíco dalšího špatnýho nedělat (některé to dokonce označily za užitečnou činost - čtení fantasy mám na mysli) Potrefené husy, komentáře typu já nejsem nesnesitelná, jsem jen introvert a podobně, tomu nasadily korunu.

49 emdžej emdžej | Web | 20. srpna 2014 v 12:44

ráno se pořádně vysrat, to je teprv pocit.
teď se cejtim jako šestset šedesáti šesti procentní outsier, protože mám blogisek ;_;

a zajímá to koho :)

50 Lillen Lillen | Web | 20. srpna 2014 v 14:24

Takže můj názor?
Zaprvé... O každém člověku svědčí jeho vyjadřování. Pakliže je člověk dospělý (předpokládejme, že zmíněná blogerka je), měla by vědět, kde vulgarismy ano, a kde ne. Je to její blog, ať si tam píše co chce, ale ať se pak nediví, když se to někomu líbit nebude.

Já, narozdíl od některých, nepotřebuju mít "čím potřeštěnější vzor, tím lépe." A už vůbec nevidím důvod, proč by se mělo užívání vulgarismů pochvalovat. Já osobně si vážím spíš lidí, co se dokáží vyjadřovat slušně (a vulgarismy nahradit vhodným synonymem, že ano.)

Sny jsou dle mého každého osobní věc. Mně třeba stačí JENOM JE MÍT. Prostě je mít. Nemusím (a upřímně ani nedoufám v to), že by se splnily. Prostě... je hezký si občas představit něco hezkého. A taky si myslím, že... tohle celé bylo poněkud nešťastné. Ti, co mají talent, a nízké sebevědomí, článek akorát rozhodil, a ti, co talent nemají, ale sebevědomí ano, si patrně článek ani nečetli.

Nejsem zastáncem toho, aby všichni blogeři, co píšou, šli honem pořádat nájezdy na nakladatelství a domáhat se, aby vydali jejich knihy... Ale jestliže je psaní baví a píšou rádi, proč ji to brát?

Já nevím, jak ti ostatní, ale já tvořím PRÁVĚ PROTO, že z toho mám radost, ne abych byla slavná, a cosi kdesi.

A ještě...
Měla pravdu, že z toho "snění" většina z nás vyroste. No ale tak vyroste - ona to neuspíší, pardon. Fakt že ne. Každý potřebuje víc času. Někdo v pubertě ani není, u někoho trvá dva roky, u jiného deset. Každý si tím projde SÁM. A rozhodně to neukončí, když mu někdo řekne, že by se měl chovat jinak...

Tohle je můj názor na problematiku, takže tak...

51 angry-young-woman angry-young-woman | Web | 20. srpna 2014 v 14:28

Já si naopak myslím, že VELICE záleží na tom, jakou formou je článek napsán. Forma je něco jako první dojem, fasáda - a výrazně to ovlivní to, jakým způsobem proběhne "přenost" obsahu od odesílatele k adresátovi. Což ostatně vidíme na tom, co ten článek způsobil.
Tím nechci ale kritizovat ten článek.
Myslím si, že to, co je v tom článku, je pravda, ač by se dala zdrcnout do mnohem kratšího rozsahu. Autorka obsah podává osobitým způsobem, který splňuje svůj záměr, jímž je (alespoň si to myslím) provokace - a to se jí povedlo. Článek vyvolal nevídanou diskuzi (a tento článek, který nyní komentuju je toho taky důkazem).
Kdyby byl stejný obsah napsán "slušně" a pokorně (byť téma je samo o sobě kontroverzní), vůbec by takový ohlas neměl.

52 Lillen Lillen | Web | 20. srpna 2014 v 14:29

[48]: Emm... A co je špatnýho na tom, že je někdo introvert?

- To říkám jako člověk, kterýmu bylo řečeno, že je asociál - a co, i kdybych byla, co je komu do toho? A komu to vadí? Jeden se musí naučit žít s nízkým IQ, druhý s Alzheimerem, třetí s krátkozrakostí, čtvrtý s částečnou hluchotou a pátý třeba zrovna se sociální fobií.
Mně vždycky fascinuje to - pojďme neházet všechny do jednoho pytle - a nakonec to VŽDYCKY skončí tak, že se vybere nějaká obětní ovečka - a všichni do ní, že jo...

Někdo si najde kamarády hned, je veselý, optimistický, někdo ne...

A to po něm mám začat jako házet kameny a křičet: Na kříž s ním či co?

Žij a nech žít...

53 edithhola edithhola | Web | 20. srpna 2014 v 14:39

Blogování je tvorba, musí se u ní alespoň minimálně myslet, něco sepsat, nafotit, nakreslit... Takže se člověk rozvíjí, i kdyby začal kvůli nějaké prohře a jako by zpočátku utíkal, což třeba u facebooku, instagramu aj. se nedá říci. Blogování podporuji a i kdyby to mělo změnit životní styl, započalo jako únik či kompenzace, stalo se denodenní aktivitou, tak doporučuji. Tvorbu na svém blogu, ne jen tak komentování a čtení druhých, tam se musí hlídat hranice. Ale zpočátku pro vybudování čtenářstva je nutné hodně času věnovat blogům ostatních. U lidí, kteří píší texty i jiného charakteru než blogového, používám termín literárně nadaný bloger. V případě, že něco vydá, (je ve sbornících nebo vydá knihu) je to spisovatel. ;-)
V případě, že bloger chce blogem dosáhnout úspěchu, tak musí hodně na sobě makat. Takže blogování jako závislost ANO. A to jsem proti všem ostatním závislostem: cigaretami počínaje, drogami konče ale i proti závislosti na partnerovi). Ty vás nerozvíjí, ale blogování ano :-D

54 angry-young-woman angry-young-woman | Web | 20. srpna 2014 v 14:39

Jo a k té kompenzaci.... není tak náhodou každé hobby kompenzace? :D
NENÍ NÁHODOU KOMPENZACE MOTIVACÍ K JAKÉKOLIV "NEPOVINNÉ" ČINNOSTI?
No a holt někomu to, co dělá z kompenzace, jde líp a někomu hůř, no... A tak tu máme bloggery z obou stran stupnice kvality.
Tak už to v životě, ehm, chodí?

55 Lenin Lenin | Web | 20. srpna 2014 v 15:17

Fascinující. Dneska je to všude samá (děti si zakryjí oči) "kunda, píča, kretén", občas z úst dospívajících slyším slova, že se mi tváře červenají, ale tady je to koukám samej náctiletej pionýr a milovník spisovné češtiny.

Zajímalo by mě, zda ti zhrozenci mluví vždy korektně. A neohánějte se tím, že Julča použila sprosťárny v internetovém článku, tedy všem na očích. Když jdete ulicí, taky vás slyší horda lidí, a ti si ani nemůžou vybrat, zda "článek rozkliknout, či nikoliv". ;-)

Navíc, její vulgarismy na mě působí tak nějak... prostě je cpe tam, kam se hodí, kde mají své místo. Její články by bez toho nebyly "to vončo". Mnoho lidí používá sprosté výrazy lacině, ale to není její případ.

(Já mluvím jako dlaždič. Ale v článcích se hlídám. Jsem tedy pokrytec a hanba mi! :-D)

56 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. srpna 2014 v 17:10

[44]: Tvůj jmenovec Stephen by teď určitě napsal "Řbitoff písmenek", kdyby uměl česky.
Blog není nic jiného než pohřebiště písmenek.
Kdopak se kdy podívá na vaše staré články?
A tak se vršíme a vrstvíme a spodek tlením přechází v uhlí kamenné.

57 sugrs sugrs | E-mail | 20. srpna 2014 v 17:32

[49]: Zajímá to mnohé, zvláště tady na Blogu cz - takové zprávy se tu objevují u oblíbených blogerů dost často a věř, že mají mnoho povzbudivých komentářů! :-D Koukni se na titulku, pak se nebudeš ptát, koho to zajímá! ;-)  :-)

58 Sugr Sugr | E-mail | 20. srpna 2014 v 17:50

[27]:
Naprosto souhlasím s [37]: ve všem. Ani já nechápu ty, kteří píšou blog pod vlastním jménem, často dokonce pod svou osobní adresou a pomalu plánkem jak se k němu dá dostat do jeho soukromí!:-) Nebezpečí tak veřejného serveru jako je Inernet tihle chlubilové nikdy zřejmě nepoznali. ;-) Rodinné fotky, fotky jejich vil a vnitřků bytů, které uveřejňují na svém blogu - nu, nejeden internetový znalec kroutí hlavou, co jsou psavci schopni o sobě prásknout, aniž to ty druhé zajímá! :-D O_O

59 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 20:16

[58]: Jejda, to se snad týká mě? Panelák, kočičky,jsem ukázala to je fakt. To by mi asi mohl někdo vzít. Z komentářů se člověk někdy doví víc, než ze samotného blogování. Tady je jedno pravidlo: co se mi nelíbí,nezajímá mě to tam prostě nechodím. :-D

60 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 20:22

Článek tandy má v leččem pravdu, tedy většinou, jen se nemohu srovnat s vyjádřením, že by rovnoprávnost žen měla být dána najevo  užíváním vulgarismů. Nebo ještě ta kritika milovníků fantasy. V životě lidském jsou období různých zájmů. Literatura  je mu, nebo by měla být průvodcem životem. Někdy se potřebuje odpoutat, poznat nereálné světy, jak si je vysní lidé, jindy ho zajímají psychologické, životopisné romány, historické, někdy třeba takové ty pohádky pro dospělé. Nechme každému co se mu líbí.
Když bloguji, nejsem spisovatelka, přestože píši takové ty příněhy ze života lidí- prý - večerníčky pro dospělé i pohádky pro děti. Spisovatelů je dost a nikdy spisovatelkou jako takovou nebudu. Vím to, tak o nic nejde, ne? Mám jednu výhodu...poznala jsem už docela dost život a budoucnost neplánuji. ;-)

61 Sugr Sugr | 20. srpna 2014 v 20:24

[59]: Samozřejmě že netýká!! Ty si přeci umíš své soukromí své rodiny hlídat a znáš i stinné stránky veřejného serveru! Nikdo, ani komentáře jiné zde se tu nikoho osobně nedotýkají, je to věc každého blogera, je svoboda, každý zde má právo psát co chce, ať už své intimní nitro, či dáváat ve veřejnost svá osobní data.
Určitě jsi si všimla, protože ty chodíš do diskusí na blogu cz., že se tu komentuje svobodně, každý má právo napsat svůj názor. Slušně a třeba i neslušně! :-D

62 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 21:19

[61]: Ono mi připadá mnohdy nejen na Internetu - blozích, ale i v jakémkoliv projevu v TV, filmech, že bez vulgarit se neobejde skoro nic. Považuje se za pokrytectví mluvit slušně. Samozřejmě, že každý někdy řekne ostré slovo, uleví si, ale když posloucháš i mluvu lidí kolem sebe nejen mladých i těch starších, tak proč se pak diví, že děti mluví hrubě? Pochází to i z domova, co si budeme namlouvat. To ale už je každého věc, jak se prezentuje. Svoboda slova snad není k tomu, aby se lidé navzájem uráželi.

63 Khira Khira | Web | 20. srpna 2014 v 21:39

Víc než samotný článek oceňuji Standův článek tady a komentáře pod ním. Ta diskuze stojí za tu pozornost, kterou Julie získala.
No, svůj účel asi splnila, nechci to nijak odsuzovat, páč sama jsem si z toho článku něco vzala. Alé, pořád mi z toho celého něco pořádně nevoní... asi to bude nadřazenost, která nejspíš vyzněla nechtěně, ale přece jen tam je.
Ten vulgarismus mi moc teda nevadí. Přijde mi, že hlavně k poslednímu odstavci se to dost hodí.

A taky souhlasím s myšlenkou, že svět se děje dobře, jak se říká, pokaždé za mrakem vysvitne slunce. Hlavně když si člověk uvědomí, že má na výběr, jestli ten svět bude vnímat jako lepší místo, nebo naopak...

64 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 8:49

[41]: Neříkám že jsou všichni zakomplexovaní Fanatici, to vůbec ne, a když tak si myslím že blogování je ten nejmíň nebezpečnej fanatismus. Ostatně já jsem pro rodinu takovým fanatikem čtyří roky (rodina to jest manžel a dvě dospělé děti). Jsem pro ně fanatik s noťasem a foťákem které si beru sebou na všechny cesty. Jsem pro ně cvok. Ale z mnoha mých čtenářů a komentátorů,lidí stejně "nemladých" jak já, z některých i osobně prostě tohle jde, to že si blogem kompenzují nelásku, nezájem, samotu a tíhu života. Protože vědí že jim jiní jejich povídání, focení, malování či veršování pochválí. Že jim alespon někdo řekne Jseš dobrá! Jak je to upřímně myšleno už je druhá věc. Na druhou stranu je spousty blogerů kteří blogování milují, mají jak píšeš skvělé zázemí, spousty jiných koníčků. Jo nikdo jim nebere že se soustředí na fantasy, sci -fi, manga apod. Proč ne? Jen je určitá skupina takových kteří se prostě do virtuálního světa ponořili natolik že ten reálný moc nevnímají. Ale ostatně to není problém jen blogů, tam spadá i tv tvorba plná nablblých seriálů ze "života" které s ním nemají ani v sebemnším nic společného. I tady se začíná ukazovat to že lidé mají naprosto zcestná očekávání a jsou nemile překvapení že v reálném životě to nejde jak v seriálu....Anketní otázka zněla jestli je blog určitá kompenzace něčeho a jíá řekla ano, protože podle mne to tak je. Dokonce i v mém případě.....

65 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 8:57

Tak trochu se mi zdá, že několika lidem vadí pisatelské blogy :-D Je to jen můj pocit ;-)
Proč nemít sny? Jaký by byl život bez snů? :-) Ale každý by měl vidět, jak dobrý nebo špatný je. Chce to sebekritiku. Já sama o sobě neříkám, jak úžasná pisatelka jsem, stále pochybuji a vím, že je co vylepšovat a sbírat zkušenosti :-)

66 gin gin | 6. září 2014 v 0:58

Že si lidé více všímají vulgarismů než podstaty textu? Jak by taky ne, takový článek ztrácí na kvalitě, a proto ho nikdo pak nemůže brát vážně. Používání sprostých slov takhle veřejně ukazuje na méněcennost toho člověka. Je úplně jedno, že si myslí, že to není pravda, podvědomí nikdo neovládne a přesně takto pak vyplouvá na povrch. V podstatě mi to je ale jedno, protože to není můj problém. Jen se, prosím vás, nedivte, že s tím článkem spousta lidí nesouhlasí.

KAŽDÝ člověk je jedinečný. Pokud má někdo sen, tak by si za ním měl jít, protože to vede ke skutečnému naplnění života. Ano, je pravda, že z většiny nebudou spisovatelé, ale o tom je přece taky život - nabít si čumák, pochopit, že tohle nikam nevede a zkusit to znova.
Někdo, jehož snem bude napsat knihu, to stejně udělá, i kdyby mu do toho kecalo lidí třeba sto.

Nevím, jak ostatní, ale já nemám potřebu se schovávat před opravdovým světem. V životě dělám, co mě baví a mám velkou spoustu zájmů, na blog píšu jen, když mám pocit, že je to opravdu něco důležitého, o co se chci podělit a uchovat.
Jestli se někdo ale opravdu tímto způsobem schovává před reálným světem - proč ne? Nezvládáme všichni různé životní situace stejně. Utíkat před krutou realitou na blog je mnohem lepší než se dopracovat k alkoholismu ze zoufalství.

Pokud bych měla vyjádřit svůj už hodně osobní názor, tak si tedy myslím tohle - autorka článku nabádá ostatní, aby neřešili pí*oviny a přitom je sama řeší. Nemá cenu měnit něco, co se stejně nikdy nezmění jedním provokativním článkem. Je to ztráta času.

67 Vivi Vivi | Web | 19. září 2014 v 16:59

Řeknu na to asi jen to, a sice: Kdyby lidi neřešili nesmysly, blogy by neexistovaly.
A zda se jedná o kompenzaci a nebo pouhou zábavu... to už je každého věc.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama