Přijímání nováčků do AK II.

9. prosince 2011 v 16:06 | Standa |  Autorský klub




Hodnotit výsledky ankety ze zmiňovaného článku je rozporuplné. Posuďte sami:




Druhá možnost sice dostala více hlasů, ale není to žádná přesvědčivá převaha. Nedělejme si navíc iluze o tom, že každý hlas patří jednomu hlasujícímu - dovedu si docela dobře představit celou řadu nedočkavých čekatelů na členství v AK, kteří v této anketě hlasovali opakovaně, v naivním domnění, že to snad jejich přijetí nějak urychlí, když se odhlasuje přijímání hromadné. Ne, skutečně neurychlí. A kdo ví, kolik takových "snaživců" bylo.

Na druhou stranu, neberte to prosím tak, že tyto blogery kritizuji. Jejich neochvějná touha dostat se do AK svědčí o tom, že má AK smysl a že je pro blogery smysluplné se tam hlásit. Já pouze konstatuji, že někteří z nás berou AK za chybný konec.

Mnohem zajímavější než výsledky ankety byly totiž názory v diskusi. Zjednodušeně se potvrdilo, že zde proti sobě stojí dva tábory s opačným pohledem na věc. Ti první zastávají názor, že prioritou je rychlost přijetí do AK, vše ostatní je podružné. Vyžadují hromadné přijímání a co nejrychlejší rozšíření AK o desítky, ne-li stovky nových blogů. Do AK podle nich patří KAŽDÝ (sic!), kdo splňuje klubové podmínky, a čekání ve frontě dlouhé měsíce podle nich zájemce ÚDAJNĚ odradí či otráví.

Za všechny si ocitujme jeden názor z tohoto spektra. Jeho autorem je Sikar: "Když se člověk podívá na poptávku (přihlášky) a nabídku (rychlost vyřizování), je hromadná výroba nejlogičtějším řešením."

Ti druzí naopak upřednostňují individuální přístup a prioritou je pro ně jednotlivé představování každého z nováčků. AK by měl být v jejich pojetí více exkluzivní, tzn. čím méně členů, tím lépe. Hromadné přijímání je v jejich očích nejen neuctivé k přijímaným blogerům, kteří přicházejí o právo se představit v samostatném článku, ale dokonce pro klub nebezpečné samo o sobě v tom, že členství v AK kvůli němu ztrácí na prestiži, protože členem je zakrátko "každý druhý".

Opět si za všechny ocitujme jeden názor z tohoto spektra. Jeho autorem je m.: "Tady se klasicky rozhodujeme mezi kvalitou a kvantitou. Pro mě je jednoznačně favoritem kvalita, tedy přijímání po jednom jediném člověku. Jednom unikátním člověku, o němž máme šanci se dozvědět, vidět ho na fotografii, zapamatovat si jeho jméno (nebo přezdívku) a udělat si na něj názor. Jakmile se bude přijímat víc lidí, tenhle systém to naprosto položí. Nebude šance stíhat nováčky, dívat se na jejich blogy, číst jejich články. Aspoň teda pokud jste jen trochu jako já - že nemáte čas sedět u netu od rána do večera. A já mám pocit, že takových lidí je v AK dost a dost."

Všimněme si, že problém, jak přijímat nováčky do AK, tedy není nějakou podružnou technikálií, ale jde ruku v ruce se samotným pojetím Autorského klubu jako takového. Máme zde proti sobě dvě konkurenční a nevraživé představy: klub jako volné sdružení stovek autorských blogů, kteří jsou nabíráni hromadně, versus klub jako spíš uzavřenější společenství menšího počtu blogů, které jsou přijímány jednotlivě.

Stejně jako v minulém článku opakuji, že zde není žádná zlatá střední cesta. Prostě se musí jedno řešení vybrat a smířit se s tím, že nelze mít všechno. Vzhledem k tomu, že mám Autorský klub Blog.cz na starosti pořád ještě já, je konečné rozhodnutí na mně. A já jsem zvolil řešení, které dává za pravdu názorům preferujícím přijímání po jednom.

Že jsou kvůli tomu dlouhé fronty na členství? No a? Autorský klub v mém pojetí není ničím nárokovatelným. Na to bych rád položil důraz. Všimněme si, že zde vyrůstá generace jedinců, kteří si zvykli kde co nárokovat, aniž by si uvědomili, že to takto na světě nefunguje. Autorský klub je v jejich pojetí místo na titulce, na které mají nárok, pokud splňují jakési podmínky AK. Podají si přihlášku a automaticky očekávají, že se jim někdo druhý den ozve, a ideálně je hned do Klubu přijme. Ach!

Všimněme si, že Autorský klub má již ve svých principech a způsobu fungování zabudován jakýsi inherentní "test inteligence". Není snad někomu jasné, jak se do klubu přihlásit? Má snad někdo pocit zhrzenosti, že se mu nikdo od jeho podání přihlášky neozval? Má někdo pocit, že by členství v klubu nějak omezovalo jeho svobodu v psaní? Výborně, pak test inteligence zafungoval spolehlivě, a takový bloger tam automaticky nepatří.

Nastiňme si ideálního blogera, který se hodí do AK. Věk 15 let a výše, pohlaví není důležité. Založí si blog, píše si ho zcela svobodně o tom, co má rád, a pomalu si buduje základnu svých čtenářů. Po čase objeví AK a přečte si o jeho smyslu a výhodách (je tolik práce přečíst si jeden článek?). Podá si přihlášku a následně to pustí z hlavy.

Protože se samostatně seznámil s fungováním klubu, případně se na některé nejasnosti zeptal na klubovém e-mailu klub@blog.cz, netápe v omylu jako mnozí jeho kolegové, kteří si tou dobou nervózně co chvíli kontrolují e-mailovou schránku, zda tam nemají oznámení o přijetí. Po roce, během kterého se věnoval svému blogu, a pracoval na sobě, přijde takhle jednou ze školy a objeví e-mail, že byl přijat do AK a zda by si nemohl napsat medailonek.

Voilà, Autorský klub je obohacen o novou zajímavou osobnost se samostatným úsudkem a kvalitním blogem, a nad světem se opět klene duha harmonie. Dějiny píší vítězové a příkopy kolem cesty do Autorského klubu jsou posety stovkami pomníčků těch, pro které byl blog jen dočasnou kratochvílí a kteří si členství nikdy nezasloužili, ačkoli tito jedinci byli přesvědčeni o opaku.

Přijímat do Autorského klubu se tedy bude nadále po jednom, vždy v pátek ráno. Zopakujme si výhody:

  • Nováček dostává prostor se představit. Tím získává členství v AK další významnou výhodu, vedle prostoru na titulní stránce pro články členů.
  • Nedělejme si iluze, že všichni dychtí prozkoumat každý nově přijatý blog. Hromadu z nás nově přijaté blogy vůbec nezajímají. Když přijmete jen 4 blogy měsíčně, výrazně alespoň zvyšujete šanci, že si těchto 4 blogů někdo všimne a napíše jim nějaký komentář, jak se jim blog líbí.
  • Není nikde psáno, že v AK musí být každý blog, který splňuje jeho podmínky a který si podal někdy přihlášku. To je asi největší nesmysl, který koluje mezi zmiňovanými jedinci z generace zvyklé si vše nárokovat. NAOPAK. V AK by mělo být členů co nejméně a razím názor, že i současný počet členů je příliš vysoký a neuškodilo by ho o 50% i více očesat a ponechat v něm pouze skutečně výrazné autory.

Takže jsme domluveni. Jedeme dál, a po jednom. Držte se, tahle spanilá jízda bude na dlouho!
 

60 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama